Hned úvodem bych chtěl napsat, že toto není reklama na autobazar. Vlastně v tuto chvíli ještě ani nevím, zda tento seriál bude pokračovat popisem boje s autobazarem, nebo recenzí jednoho v Evropě docela nerozšířeného japonského vozu.
Kizashi v Evropě
Celé to začalo tím, že jsem se při osobní zkušenosti dozvěděl o existenci Kizashi. Toto autíčko bylo prodejním neúspěchem automobilky Suzuki. V celé Evropě se jich neprodalo snad ani 5000. Ten neúspěch byl však způsoben špatným marketingem, nikoli technikou, výbavou a technickým zpracováním auta. Ale o tom až jindy, pokud se mi tedy to auto podaří koupit.
Takže jsem se jal prohledávat různé inzerce a to celoevropské. Nejprve na mne vyskočilo všeho všudy 29 inzerátů (počítám jen pojízdné kusy) v celé kontinentální Evropě. A zároveň přišel děsivý poznatek. V zahraničí si těchto aut cení mnohem víc, než v našich končinách. Zejména pak Holanďani jsou klidně až o 30% jinde. Představte si, že za 10 let staré auto chtějí v Holandsku klidně i 15000 EUR, přitom se i v Německu dá sehnat za 9-12 tis. EUR. Navíc u aut v zahraničí je ztížena moje možnost prověřit vůz a jeho majitele. Chtěl jsem tedy nějaký kousek z Čech.
Kizashi v ČR
Takže jsem vyrazil za svojí kamarádkou a za protislužbu se dostal k neveřejným informacím. Spojil jsem příjemné s užitečným a zjistil, že v ČR je momentálně těchto vozů registrováno 147 (76 s CVT a 71 s MT) a přitom jen 79 jich bylo v ČR také zaregistrováno poprvé. Ještě jsem tedy vyrazil za známým mého kamaráda pro další informace. Tomu jsem žádnou službičku neposkytl. Jeho služby jsem pokryl hmotným darem. Další číslo tak znělo 74 a znamenalo počet prodaných kusů v ČR (47 s CVT a 32 s MT). Z toho se dá dovodit, že 5 ks si lidi koupili jako nové/předváděcí v zahraničí a jejich první registraci provedli v ČR. Zbytek je tedy dovoz ojetiny ze zahraničí. Ještě v těch počtech chybí kusy, které byly prodány do zahraničí, nebo trvale vyřazeny, ale těch jsou jen jednotky.
Kizashi v bazarech
Jak už jsem psal, těchto aut je hrozně málo, takže na internetu najdete nabídku vždy jen několika kusů. Většinou počet nabídek atakuje číslo 5 zespodu. Ale většinou visí na internetu max. 3 inzeráty.
Bohužel v tomto roce se na internetu objevily dvě recenze, které Kizashi popisovaly jako kvalitní a spolehlivou ojetinu, se kterou je i zábava. To bohužel zvedlo internetovou poptávku v různých vyhledávačích po tomto voze. V přímém důsledku to tak zvedlo ceny a zajistilo, že žádný kvalitnější kousek v inzerci dlouho nevydržel. Praktická dostupnost byla snad jen 24 hodin od uveřejnění. Takže inzeráty, které se na internetu zdrželi déle, případně jsou tam ještě teď, jsou většinou zapomenuté, předražené kusy, nepoužitelné kusy, nebo baity. Kdo neví, co je bait. Tak to je strašně dokonalé auto (nájezd, věk, 1. majitel a dobrá cena), na které když se přijedete podívat, tak: „ Smůla, zrovna si ho někdo koupil .“ A nastupuje práce obchodního prodejce, který Vás začne přesvědčovat do jiného vozu, když už jste vážil tak dlouhou cestu. Bait vás má prostě jen dostat do autobazaru, ale to konkrétní auto většinou ani nikdy neexistovalo. Jenže, kdo by se dělal s vytvářením baitu u auta, kterého je v českém registru všeho všudy 76 kousků (respektive 147)? Já tedy ne. No vzhledem k tomu, že jsem pro bazarovku nebyl ještě plně rozhodnut, bral jsem to vyhledávání vozu spíše jako průzkum.
Prostě jedním půjčeným Kizashi jsem jezdil a nějak jsem pořád doufal, že majitele přesvědčím, aby mi ho prodal. Navíc to Kizaschi v mém užívání se mi subjektivně zdálo v lepším stavu, než ty nabízené bazarovky. Tady bych trošičku odbočil. To Kizashi v mém dočasném užívání už mělo hotovou obnovu protikorozních opatření včetně dutin. Majitel tomu hoví a tvrdí, že teď je vzhledem k věku těch aut nejvyšší čas.
AAA a do prdele
A pak to přišlo. Jedno Kizashi se objevilo bohužel i v nabídce AAA/Mototechna. Všechno v inzerátu bylo podezřelé. Nájezd líbivě nízko. Rok výroby úplně ten nejmladší možný. Koupený prý v ČR a pouze 2. majitel. A ta cena byla skoro o 40 tis. jinde, než ostatní auta se stejnými parametry. Navíc, jak bývá u áček a esa zvykem, nikde není uvedena ani RZ, ani alespoň část VIN. Kontrolka v mé kebuli začala zuřivě blikat a říkal jsem si, že to je bait, nebo nějaká jiná levá. Ověřit auto nešlo jinak, než osobní angažovaností a kontaktováním bazaru. Navíc to byla áčka, kde jsem nikdy nic dobrého nepořídil. Nikdy! Vždy jen ztracený čas.
Ale což, řekl jsem si. Tak to zkusím a při nejhorším si tím zvýším svůj skill level v boji se sráčema. Tak jsem jim zavolal na tu jejich bezplatnou linku. Načež se mi ozval virtuální asistent s dotazem, jaké je mé přání. Vzhledem k tomu, že mé přání rozhodně nebylo testovat jejich systém na rozpoznávání řeči, nechal jsem jim tam krátký vzkaz a raději jsem je kontaktoval přes internet. Ve webovém formuláři vyžadují vyplnit všechno možné a dokonce chtěli, abych vybral nejbližší pobočku, což je zajímavá věc, ale jaksi jsem tento fenomén více neotestoval. Což je škoda. Ale co není, může být.
A za necelou hodinku se mi na telefon ozval člověk z áček. Jo, byl to člověk z masa a kostí a byl kurevsky vyškolený, jak se prodává. A neskutečně mne sral. No nic, ty informace jsem potřeboval a sráč, co se dokáže přetvařovat, jsem taky. Tak jsem si ho vyslechl, něco mu navykládal, ale hlavně jsem se od něj dozvěděl, že auto je na pobočce, která je přes půl republiky daleko. Pak jsme si ještě chvilku „očichávali zadky“ a když už i jemu došlo, že si z něj dělám dobrej den, tak mi nabídl, že se můžu klidně ještě ten den stavit na nejbližší pobočce a složit tam zálohu 2000 Kč, na základě které mi tam to auto přivezou. To jsem taky udělal, ačkoliv jsem stále nevěřil, že auto existuje. Cestou do áček, respektive do Mototechny, jsem si ještě říkal, kde by to auto asi jakože „stálo“, když bych je kontaktoval ještě jednou s jinými kontaktními údaji a do webového formuláře bych uvedl, že moje nejbližší pobočka je právě ta, kde to auto teď „stojí“. Jestli by to auto najednou nebylo zase v jiné pobočce. Přeci jen, baity mají za úkol hejla dostat na pobočku a většinou na dost vzdálenou pobočku, aby litoval toho promarněného času stráveného na cestě a nechal si vnutit jiné auto.
Na pobočce už to bylo jiný kafe. Hlavně mne zaujalo to, že všichni prodejci měli pěstěný plnovous a určitě byli zákazníkem jednoho z našich místních barber shopů. Týpek se vzorně zastřiženým plnovousem byl docela v pohodě a zařídil mi převoz auta na jejich pobočku. Jen mne ještě předtím upozornil, že auto má propadlou STK a poškozený pření nárazník, asi od tažného zařízení jiného vozu. Fotku poškození mi ukázal na monitoru a patřičně ji i zvětšil. STK prý zařídí, až to auto přijede. Na můj dotaz, zda mi sdělí VIN, suše konstatoval, že všechno bude na dokladu, který dostanu při složení té dvoutisícové zálohy. A říkal pravdu, je to tam uvedeno. Takže pokud se u áček chcete dostat k VIN ještě před koupí vozu, aniž byste ho osobně viděli, tak tudy vede cesta. Asi by se dal i ukecat, aby VIN dal i bez převozu auta. Např. nějaká pohádka o tom, že si přes VIN dekodér chcete zjistit, zda to auto nebylo předmětem svolávací akce na výměnu vačky. Jako bonus k tomu převozu však je, že za ty dva litry je vlastně auto zároveň zablokované. Výsledkem by mělo být, že auto bude na place zhruba do týdne a pokud bych sezdal, že to auto nechci, tak ta záloha je prý vratná. No nic, uvidíme. Buď budu mít auto, nebo dva tisíce zpět. A nebo taky blbou zkušenost za dvojku, ale o tom až příště.
A to je konec
Tady to mělo prozatím končit a pokračovat to mělo dalším dílem, kde bych buď popisoval auto, jeho stav a co všechno jsem musel u něj řešit a kolik to stálo. Případně měl druhý díl popisovat bitvu s áčky o vrácení peněz a odstoupení od smlouvy. Jenže nic. Auto sice opravdu existuje, ale byl to asi hen ten bait. Respektive to auto už měl asi někdo (z bazaru, či jeho známý) slíbené. Sice se na pobočce ani při složení zálohy, ani při vracení zálohy, nekonaly tanečky typu, zda bych si nevybral něco jiného, ale asi ze mě nějak vyzařovala rozhodnost, která byla navíc podtržena tím, že jsem na pobočku bazaru vždy přijel v té vypůjčené Kizaschi.
Ještě je tu taková maličkost. Sice mi per huba slíbili, že až bude auto na prodejně, dostanu upozornění prostřednictvím SMS. Jenže o tom upozornění v rezervační smlouvě nic napsáno nebylo, zato tam byl stanoven termín, do kdy mám své právo uplatnit. Je tedy dost možné, že pár zákazníků má možná problém z áček ty dva tisíce vyrazit, protože čekali na SMS a mezitím jim uplynula lhůta pro uplatnění práva.
Co to bylo za auto?
Po složení zálohy a VIN v ruce jsem zase vyrazil za tou „kamarádkou“ a hlavně známým mého kamaráda, takže o autě už vím možná více než pan zastřižený plnovous. Jako příklad lze uvést, že auto už má čerstvě udělanou technickou, ale v jejich systému to asi neaktualizovali. Auta téhle řady byla předmětem svolávací akce, ale tenhle konkrétní kus se k opravě nedostavil. Takže jsem byl instruován, co mám při prohlídce auta prověřit. Jenže všechno bylo zbytečné, auto prostě není, prý nějaký právní problém s původním majitelem. Teď už jen počkám pár týdnů a pak si u kamarádky možná zjistím, kde to auto skončilo.
Jo ještě k tomu autu:
Suzuki Kizashi 2.4, 4WD, CVT, r.v. 2013, registrace 02/2014, najeto 102 tis. Km., VIN: JSAFRF91S00121***, RZ: 3SD9*1*
Já ještě zjistil, že auto bylo prodáno v únoru 2014, kdy si ho na leasing koupila jedna pražská firma. Jenže tahle firma měla problém. Ani ne tři měsíce po koupi auta si pro majitele firmy přišla policie a auto putovalo zpět leasingovce, která jej obratem prodala současnému majiteli. Dle zjištění si ho pán pořídil, jako 3. auto do rodinné firmy.
08.05.2022 Panek
