Překvapuje mě, kolik z mých známých má opačný názor v tak jasné záležitosti jako je konflikt Ukrajiny s Ruskem. Faktem ale je, že i v jiných záležitostech se často divíme, jak mohou být lidé kolem nás tak nedovtipní a mít jiný názor než my. Nic není tak jasné, aby to bylo jasné každému. Proti mojí „jasné agresi vůči slabšímu sousedovi“ staví mí „nedovtipní“ přátelé „legitimní právo silnějšího souseda cítit se obklíčen“ (slabším sousedem?).
Vidím dva přístupy, jak hodnotit dvě strany, třeba USA versus Rusko. První přístup jednoduše sečte mrtvé a za „správnou“ označí tu stranu co zabila méně svých vlastních lidí. Druhý přístup je subjektivnější a hodnotí strany podle různých osobních zálib; například: správná je ta strana co slibuje rovnost občanů, nebo nesprávná strana je ta co nechce uznat víc než dvě pohlaví, nebo správná je ta strana jíž jsem se v mládí upsal, atpod. Podle prvního přístupu je správnou stranou USA, protože Rusko se svými 50 miliony ubitých v posledním století Ameriku určitě překonalo. Podle druhého přístupu je správnou stranou někdy Amerika a někdy Rusko, podle hodnotitele.
První přístup ohodnotí Ameriku jako správnou stranu i vůči Číně, vzhledem k 100 milionům ubitých v Číně v posledním století. Druhý přístup opět ohodnotí strany někdy tak a někdy onak. Stejně dopadne i hodnocení Izraele vůči Iránu, první přístup jasně označí Izrael jako správnou stranu; druhý přístup někdy tak a někdy onak. Možná je první přístup příliš simplicistní, protože nebere v úvahu všemožné historické souvislosti a dialektické elementy. Druhý přístup se noří do komplexních úvah typu „na jedné straně – na druhé straně“, „svět není černobílý“, „když se kácí les, vyliješ s vaničkou dítě“, atpod. Podle prvního přístupu se Amerika a Izrael dostávají spolu do první skupiny, a Čína s Iránem a Ruskem do druhé.
Jako nevýhodu uvidí mnozí u prvního přístupu jeho černobílost, ale jeho zřejmou výhodou je, že hodnocení stran většinou nezáleží na hodnotiteli. První přístup budou mít raději asi lidé racionálnější, druhý přístup spíš lidé rozevlátých emocí. První přístup spojí v jedné skupině hodnocené strany jako jsou USA, Izrael a Evropa, spolu s racionálnějšími hodnotiteli, a tuto skupinu lze zkráceně označit slovy Západ nebo Napravo. Druhý přístup spojí v jedné skupině strany jako jsou Rusko, Čína a Irán, a taky emocionální hodnotitele, jakými jsou obdivovatelé Sovětského svazu či obdivovatelé BLM, a tuto skupinu lze označit slovy Východ nebo Nalevo.
Východ si víc libuje ve fantasknu; mnozí z této skupiny například věří, že na New York nezaútočila Al Kaida, ale sám americký prezident, spiknutý s dalšími boháči jako třeba s Rothschildy, přesně podle oněch starých Protokolů sionských mudrců co vytvořilo Rusko, přičemž to spiknutí jde do minulosti až k templářům a možná až k neandrtálcům. Takové barvitosti šířil například publicista James Marrs z New York Times, příznivec Sovětského svazu. Samozřejmě, že BLM a Green Dealeři podlamují Západ, a je proto zcela přirozené, jsou-li podporováni z Východu.
V méně jasných případech, třeba ve starém konfliktu UNITA s angolskou vládou, si lze při hodnocení vypomoci zjištěním, s kým jsou nebo byly tyto strany spojeny: UNITA šla s Amerikou a angolská vláda se Sovětským svazem. Stejně tak v případě konfliktu Ruska s Ukrajinou: Podle prvního přístupu je Rusko nesprávná strana, takže Ukrajina je správná strana. Podle druhého přístupu může být v právu Ukrajina nebo Rusko, podle osobních preferencí hodnotitele. Je-li pro hodnotitele nejdůležitějším kritériem to, kdo první ze spojenců vstoupil v roce 1945 do Berlína, bude navždy Rusko správnou stranou.
Stejně bude Rusko správnou stranou pro ty hodnotitele, kteří se nedovedou odstřihnout od svého bývalého členství v KSČ nebo od své spolupráce s StB, a ve své konzervativní zásadovosti si tito naivní staromilci neuvědomují, že někteří z jejich kolegů se již přidali na druhou stranu, obsadili mnohé z nejvyšších funkcí ve státě a stali se nejnadšenějšími slovními bojovníky nejen proti Rusku, ale i za cenzurování každého proruského textu. K podporovatelům Ruska se přidávají i ti, pro které je nejdůležitějším kritériem odpor proti mnoha pohlavím nebo odpor proti Green Dealu, aniž by si uvědomili, že mnohá politicko-korektní hnutí byla na Západě vytvořena díky masivní podpoře z Východu.
Záleží na založení každého člověka, do které skupiny se dostane. Obě skupiny jsou absolutně a objektivně existující. A obě jsou legitimní a nelze je vymazat nadávkami, nenávistí nebo cenzurou. Je třeba se pouze těšit z toho, že více než polovina obyvatel dnes v Česku patří do západní skupiny, a je třeba doufat, že „chytrými argumenty“ alespoň některé z našich spoluobčanů z té východní skupiny přetáhneme k nám.
Tomáš Guttmann
The post Proč třetina lidí nechápe, že Ukrajina je v právu? first appeared on .
