JŽ
Naše veřejnoprávní média odhodila dle mého soudu jakoukoli snahu o alespoň sebemenší vyváženost i objektivitu zpravodajství a začala nás zásobovat zprávami, které lehce předčí „rádio Jerevan“.
Situace byla sice tristní již v minulých letech, ale to, co se děje v souvislosti s ukrajinským konfliktem, možná vejde (až bude doba normálnější), do dějin jako exaktní příklad propagandy nemající se zpravodajstvím nic společného. Člověk nemusí být mediálním analytikem, ale to, že na Ukrajině zabíjí jenom jedna strana, zatímco bombardování a dělostřelba té druhé nikdy nemá civilní oběti, a když už to jinak nejde, jedna strana často bombarduje i své vlastní pozice, aby ukázala svoji bezcharakternost a prohnanost, ale i to, že pokud si přepnete na téměř jakoukoli jinou zahraniční televizi a vidíte tam zprávy, které jsou logičtější a mnohem blíže realitě, posiluje mé přesvědčení o naprosto bezcenném zpravodajství ČT.
Při takto nesmyslně prezentovaných „zprávách“ hrozí ale paradoxně to nejmenší nebezpečí. Nechci jakkoli podceňovat či omlouvat tento způsob vyhrocené propagandy, ale informace podávané tak primitivním a dopředu jasným způsobem nezasáhnou patrně myslící vrstvy obyvatelstva. Horší totiž je, že to byla právě „veřejnoprávní média“, která ovlivnila již několikeré volby, a to způsobem, který by si média jiných zemí asi nedovolila. Začalo to, když bylo potřeba odstranit soc. demokrata Paroubka a doslova v předvečer voleb se objevila „Kubiceho zpráva“. Ta svůj úkol splnila a pochopitelně se pak už nikdo neptal, co že to bylo za zprávu a jaké že byly důkazy.
Našim médiím se tento způsob osvědčil a vesele jej praktikují i nadále. Vzpomeňme na přístup „veřejnoprávních médií“ k prezidentským kandidátům a především na jasné ovlivnění veřejnosti v předvečer posledních parlamentních voleb, kdy nelze vyloučit podezření, že média měla jasný úkol – zabránit vítězství Babiše, a to za každou cenu. A tak byla v předvečer voleb v hlavních zprávách opakovaně oznámena šokující zpráva, že se Andrej Babiš měl dopustit hanebného činu, který byl sice z doby, kdy ještě nebyl v politice, o trestný čin se také nejednalo, ale způsob, načasování i herecké výkony televizních komentátorů, s jakým nám (již předtím známá zpráva) byla odprezentována, to vše pravděpodobně ovlivnilo volby.
Jsou to pilíře těch správných „transatlantických hodnot“, po mém soudu pracující proti našim lidem, ty „veřejnoprávní prostředky“. Všimněme si také, že televize i rozhlas jsou nedotknutelné. ČT prohrála již několik soudů, ale jednak se nic nestalo a jednak se o tom ani moc neinformuje.
Člověk si může uvědomit rozdíl dokonce i ve srovnání se stanicí Prima CNN, která přece jen zachovává základní pravidla zpravodajství, do diskuzních pořadů zve i oponenty současného režimu, a můžeme zde vidět vystupovat i nepolitické odborníky.
Specifické působení některých českých „veřejnoprávních médií“ i jejich spolupráce s politickými neziskovými „humanitárními organizacemi“ považuji za jeden z hlavních problémů rozvoje naší tak oslavované občanské společnosti. A nejgrotesknější na tom je, že si za tento způsob „zpravodajství“ platíme.
JŽ
The post Česká veřejnoprávní média jsou občanské společnosti nebezpečná first appeared on Pravý prostor .
