Vážení čtenáři,
protože mi v poslední době chodí stále víc materiálů se žádostí o zveřejnění, rozhodla jsem se, že občas poskytnu tyto stránky i pro Vaše vzkazy ostatním. V minulosti jsem zde již na Vaši žádost zveřejnila například petici nebo některé foto či video materiály. Tentokrát jsem obdržela hned dva e-maily ke zveřejnění a rozhodla jsem se, že oba zde dnes zveřejním.
V případě dopisu, který si můžete přečíst níže, se s pisatelkou ztotožňuji v tom, že je třeba nějak upozorňovat na tendenčnost ČT, která je plně ve vleku propagandy jedné vládnoucí ideologie, v čemž se nijak neliší od ČST před rokem 1989.
Veřejnoprávní média mají sloužit všem občanům a ne jen jednomu názorovému proudu. Vzhledem k tomu, že ČT již dávno zásadně porušuje vlastní kodex, měla by být buď zprivatizována s tím, že by si propagandu platil jen ten kdo chce nebo zestátněna jako příspěvková organizace.
Připomínám, že v dnešní době jsou veřejnoprávní média nadbytečná, neboť původní účel, podle něhož měla sloužit jako jeden ze systémů varování v případě přírodní katastrofy, války či jiných hrozeb, je v době všudypřítomného internetu bezpředmětný.
Níže již dopis, který mi byl zaslán ke zveřejnění. Dopis zaslala jeho pisatelka také do ČT. Uvádím jen křestní jméno pisatelky, celé jméno i adresu mám k dispozici. Dopis je zveřejněn doslovně tak, jak jej autorka napsala, bez jakýchkoli úprav.
Česká televize se opět nevyznamenala a předvedla ubohou nahotu poměrů v České republice uvedením pořadu na ČT 2 dne 8. Listopadu o poválečném dění v Postoloprtech.
Vyšetřovací komise působila dojmem ochotnických loutkoherců. Nesmím křivdit našim divadelním ochotnickým souborům, někteří opravdu umí, díky. Tihle byli nevěrohodní svým prokazatelně nadřeným textem a směšnými grimasami. Snad ani nechápou, jaké obludárium předvedli.
Jedinou výjimkou je představitel důstojníka čs. Armády a jeho závěrečná slova. Především spočívá hanba na „tvůrcích“ pořadu, za zločinné nactiutrhání na českém národě“ Je ale nepochopitelné, že kdokoliv může veřejně, beztrestně, uveřejnit nestydatosti, lži, házet špínu na český národ! V pořadu je pravda převrácena, z vrahů jsou oběti, z vražděných a týraných jsou mstivé bestie. Tabule na postoloprtském hřbitově hlásá:
„Všem nevinným obětem postoloprtských událostí května a června 1945.“
Byli nevinní ti, kteří ještě po skončení války, po kapitulaci, vraždili právě ty nevinné, pálili a vyhazovali do vzduchu objekty?
O rozpoutání války a Mnichovu je zbytečné se rozepisovat. Tak tedy stručně: 10. listopadu 1938 byla vypálena žatecká synagoga. Židé, kteří se nestačili ukrýt nebo uprchnout, byli povražděni, majetek arizován a rozkraden Němci.
Zbylí Židé byli pochytáni jako zvěř a hnáni do Postoloprt. Náležitě ztýráni byli internováni v postoloprtské bažantnici v táboře pro smíšené židovské rodiny. 1. lež: to je onen násilný transport žateckých Němců do Postoloprt! Další koncentrák se nacházel v nedalekých Maltajích u Záluží. Tam byli vězněni váleční zajatci a oba tábory byly využívány k pracím na žateckém letišti. K hrůznému masakru však v Postoloprtech skutečné došlo.
Celý svět ví, že Němci likvidovali velké i malé koncentráky, aby byly zahlazeny stopy po jejich zvěrstvech. A tak se stalo, že blízko před koncem války bylo několik set válečných zajatců nahnáno do postoloprtské bažantnice a postříleno. Stalo se to v bažinaté části bažantnice a těla postřílených vězňů pohltil močál. Tento masakr spáchaný Němci je jádrem postoloprtských událostí. Těla povražděných válečných zajatců byla ihned po válce exhumována a podle zbytků cárů jejich oblečení a vytetovaných čísel bylo konstatováno, že jsou to těla
postřílených vězňů. Smíšený židovský tábor byl zlikvidován těsně před osvobozením.
Zrůdný cynismus, drzost sudeťáků z řad neodsunutých Němců, především z Landsmanschaftu, je vztyčení lžikrucifixu po r. 2000 nedaleko místa, kde došlo k masakru vězňů. Na třímetrovém kříži je připevněna tabule s nápisem, který oznamuje, že ve zdejším táboře pro Židy byli týráni a likvidováni Němci, určení k odsunu!
V Postoloprtech byl ještě jeden koncentrák, také v bažantnici, ale na druhé straně města, směrem na Počerady. Podle vyprávění pamětníků proslul obzvláštní krutostí kápů. Lotři však uprchli bez trestu. Z tohoto KT zůstaly nepatrné zbytky základů, vše zarostlé trním. Ještě je třeba připomenout, že přes Postoloprty procházel pochod smrti směrem na Žatec, Žlutice a na Plzeň. Opět nespočet hrobů zůstal při cestě. Na samém konci války prchala na západ Schörnerova armáda, jejíž zbytky byly rozprášeny dne 8. května Rudou armádou u Chlumčan u Loun. Přežili však jednotlivci – příslušníci SS, Wehrmachtu, Banderovci a Vlasovci. K nim se přidávaly v mnoha případech civilní osoby, Němci
z Postoloprt. Pelechem nácků byly právě Postoloprty.
Zformovali se do vražedných band, rozptýlili se po krajině, na Lounsku, Žatecku i Podbořansku. Pálili, vraždili, vedeni germánským fanatismem zabíjet. Boje, přestřelky, neutuchaly. 27. května 1945 se staly Postoloprty sídlem 1. divize Československé armády a do této oblasti byli vysláni vojáci 3. praporu 4. brigády Čs. armády. Koncem července byl kraj konečně vyčištěn a nastal skutečný mír. Ovšem lotři stačili ještě vyhodit do povětří muniční sklad v Krásném Březně. I tam zůstaly ještě oběti.
O bojích podávají svědectví mnohé hroby osvoboditelů v Žatci, Lounech a Postoloprtech. Byli to převážně bojovníci z řad Volyňských Čechů, chlapci ve věku 20-22 let. Umírali ještě i v červenci – na následky zranění. Po osvobození a nastolení pořádku nastalo účtování s vrahy.
Na popravách nacistických hrdlořezů se podílely 3 exekuční skupiny vojáků. Komise doporučila přistupovat k obviněným podle zákona č. 115/1946 Sb. O jednání, které směřovalo ke spravedlivé odplatě.
Generál Klapálek se vyjádřil takto: „Jako velitel mohu prohlásit, že v daném případě Postoloprty-Žatec jednali podřízení vojáci ve smyslu
vojenských zásad správně a došlo-li v jednotlivých případech k přehmatům, musíme uvážit, že tito vojáci prošli peklem fronty, ztratili své rodiny ukrutnostmi Němců. Právě jednotka postoloprtská, složená z velké části z Volyňských Čechů, poznala na své kůži zvěrstva Němců a nikdo se nemůže divit, že vojáci jednali tvrdě.“
Bylo též účtováno s dalšími zajatci a kolaboranty. Část byla převezena ze Žatce do Postoloprt, kde byla internována v kasárnách, část zůstala ve 4 sběrných táborech v Žatci. Odtud byli přidělováni na práce k odstranění škod jimi způsobenými. Bylo tak činěno podle
Spojeneckých rozhodnutí. Na internované Němce se chodili lidé dívat – Češi s vědomím, že mezi nimi najdou obávané udavače. Němci vyhlíželi své soukmenovce.
Stalo se, že skutečně byl objeven udavač, který dostal pí Vostrou do koncentráku za poslech zahraničního vysílání. Reakci p. Vostrého není třeba popisovat. Přítomní vojáci vykonali krátký, spravedlivý trest. Rovněž bylo zastřeleno 5 mladých Němců při pokusu o útěk. Němci v případě uprchlých a dopadených vězňů zastřelili nejen je, ale i mnoho dalších, označených jako spolupachatelé. Jednoho udavače, konfidenta žateckého gestapa, Češi vyhlíželi marně.
Byl to Němec z Velemyšlevse. Ten už si svůj trest však již odpykával. V posledních dnech války nahnal 30 osob, děti, muže, ženy do postoloprtské pískovny, kde je mínil postřílet. Tímto zvěrstvem hodlal zakrýt své zločiny. Jenže neuměl s danou zbraní zacházet, takže
způsobil strašlivá jatka. Utekl, nechal oběti umírat. Snad okamžitě zešílel – pronásledoval ho křik a nářek jím zabíjených. Několik roků po nocích pobíhal krajem, prchal před hlasy a křikem svých obětí.
Někdy se prý dovolával Boha. Lidé si na tento jev zvykli, neděsil je. Já jsem měla to nepotěšení potkat ho v lednu r. 1957, když jsem pospíchala na první ranní vlak. Tak jsem se dozvěděla o oné hrůzné události. Žádný masakr ze strany Čechů, to bylo výsadou německých nacistů, sudeťáků.
Po porážce Třetí říše a po odsunech se zkrotlí Němci chovali jako běžní občané – měli stejné povinnosti a práva, jako my. Avšak po Havlově ostudné omluvě sudeťákům jim narostly henleinovské hřebeny. V roce 2009 pořádal tehdejší ministr zahraničí K. Schwanzenberg turné po
gymnasiích severozápadních českých měst, kde vykládal studentům o právech sudetských Němců na české pohraničí a jejich utrpení odsunem.
Byl pozván též do Postoloprt. Vrcholem jeho přednášky bylo konstatování, že Benešovy dekrety patří na smetiště dějin. Jeho Jasnost však zde nepochodila. Odpovědí mu byl mohutný, hlasitý odpor postoloprtských občanů – Čechů. V r. 2014 byl v Postoloprtech odhalen pomník k uctění obětí Mnichova a následné války.
Dědkové – Němci, kteří ušli odsunu a kteří již stěží udrželi fajfku v ústech, zasršeli nenávistným vztekem: „My tu nic takového nechceme, nesmí to tu být!“ To si dovolili v České republice, v českém pohraničí, kde Češi nejvíce trpěli! V debatách na téma „Mnichov“ mi bylo řečeno: no tak šli Češi do vnitrozemí, jindy jsem se dozvěděla, že táta Hitler měl všechny Čechy prohnat komínem a mnoho dalších „moudrostí“. Čiší z nich odvěká nenávist.
Lidé v pohraničí – Češi – stále mají v podvědomí Mnichov, i když sami již nejsou přímými pamětníky. Přispívá k tomu chování Němců.
V Postupimi bylo 2. 8. 1945 rozhodnuto o odsunu německých menšin z Polska, Maďarska a Československa. Němců se zbavovaly i další země, které zažily tyranii německých „nadlidí“. Při jednání v Postupimi bylo konstatováno, že působení německých menšin mělo za
následek nacistickou infiltraci v těchto zemích.
Češi se odsunem sudetských Němců zbavili páté kolony, kterou byli. Prezident Československé republiky Dr. Edward Beneš jednal se spojenci a svými dekrety konkretizoval toto rozhodnutí pro území Československa a dal mu právní formu. Je naprosto nesmyslný pokřik Landsmanschaftu o zrušení Benešových dekretů – k tomu totiž nemáme právo! Rozhodnutí o odsunu by mohli zrušit pouze Spojenci, kteří však v posledních 10ti letech třikrát oficiálně potvrdili, že Postupimská dohoda je platná a nebude se měnit! Spojenci by se tak vzdali vítězství ve 2.světové válce!
Znevažování Dekretů a Postupimských dohod se rovná urážce mocností a jejich rozhodnutí. Po 1. Světové válce volali Francouzi a po 2. SV i Američané, že Němci již nesmí dostat do rukou ocel. I toto zajišťují Postupimské dohody. Dekrety prezidenta ČSR Dr. E. Beneše jsou nezastupitelnou ochranou a jistotou pro zachování českého národa a státu!
Při odsunech jednala ČSR podle usnesení Pařížské konference o reparacích dne 21.12 1945. Bylo stanoveno, že spojenecké státy jsou povinny konfiskovat veškerý německý majetek osobní i státní a započíst jeho hodnotu do reparací. ČSR však nemusela v souladu s příslušným ustanovením Pařížské reparační smlouvy hodnotu konfiskovaného německého majetku odepisovat ze svého reparačního účtu. Německo nám však z přiznaných reparací zaplatilo necelé 1%. Bohužel až po ustanovení Postupimských dohod se počaly houfovat tlupy z řad odsunutých Němců, členů NSDAP, Hitlerjugend, vysokých důstojníků Wehrmachtu a SS a tak vznikl zločinný spolek Landsmanschaft.
Opět Němci vyvolávají konfliktní situace, neberou na vědomí, že jejich skutky, záměry, odsoudil celý svět. Jsou to zase ONI, kdo vyvolává neklid, strach ve světě! Cožpak je tento národ skutečně prokletý? A jaká hanba, kletba a trest musí stihnout přisluhovače, Jidáše, kteří
pro prašivých 30 stříbrných zaprodávají svůj národ!
Na závěr chci jen připomenout, že Němci během protektorátu zavraždili 360 tisíc Čechů, jen v Praze zabili 3,5 tisíce lidí během povstání. Na Pražačce byly nakupeny desítky těl postřílených lidí, Hybernské náměstí, Jelení příkop, byly završeny těly zabitých osob, bestiálním způsobem zohavených.
Zde v Příbrami se též Němci a Vlasovci krutě mstili za partyzánský odboj. Podle vyprávění pamětníků, rodáků, bylo příbramské náměstí zalito krví. Schytali to u Slivice.
Jana M.
Na závěr již jen k příběhu dodávám, že zatímco Polsko aktuálně po Německu žádá v přepočtu biliony Kč reparací a podobně se k minulosti staví například i Řecko, tak všechny naše vlády za posledních 30 let toto odmítají a jdou naopak Němcům na ruku. To ovšem mnohé vypovídá nejen o těchto politicích, vládnoucích v zájmu cizích mocností, ale také o voličích, kteří tuto jasnou kolaboraci podporují….
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 3 Průměrně: 5 ] Článek Dopis divačky propagandistické a jednostranné České televizi se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda - nepřikrášlená realita islamizovaného světa .
