REFORMY.CZ
Nemělo by nás překvapovat, pokud se rok 2023 zvrhne do atypické rozvratné transformace způsoby, o kterých jen málokdo věří, že jsou možné.
Vypadá to, že očekávání ohledně roku 2023 se hezky štěpí do dvou táborů: dominantní mainstream vidí rok 2023 jako ekonomicky obtížný kvůli mírné recesi, ale nebude to nic většího než taková zaběhnutá recese.
Inflace bude nejspíš mírná, ale zůstane vyšší než nedávné průměry. Všechno ostatní – politika, sociální problémy, zábava, móda, sociální média atd. bude pokračovat v té cestě, po které jde nyní.
Jinými slovy, rok 2023 bude zrovna takový, jako jakýkoliv jiný rok.
Nevyřčeným předpokladem v mainstreamovém názoru je, že historické cykly jsou jen bláboly z přebujelé představivosti. Tok lidské historie je naprosto jednotvárný a nepodléhá žádným vzorům nebo cyklům.
Daleko menší, jen takový „okrajový“ tábor vidí potenciál pro rok rozvratné transformace.
Ti z nás, kteří vidí cykly jako založená na dynamice vírů a proudů úvěrů, energií a lidské povahy a že jsou tudíž nikoliv prostě nezávisle reálné, nýbrž jsou vlastně důsledkem, ti i přes nepřesnosti v jejich předpovědích vidí rok 2023 jako potenciální obrat v cyklech, které začaly s novou fází v časovém rámci 2020-2021.
Tento cyklický posuv není výsledkem Covidu nebo reakce na Covid. Je to důsledek utlumených obratů a vyčerpání dynamiky, která poháněla předchozí éru: hyper-financializace, hyper-globalizace a nízkonákladové hojné energie.
Z hlediska lidské povahy důvěra a uspokojenost roste a padá, vír a tok euforické hrabivosti a panické hrůzy a jak dokázal Peter Turchin, i řád a rozvrat nabírá obraty, jelikož důvody ke spolupráci upadají do důvodů nespolupracovat.
Jak předvedl David Hakcett Fisher v díle Velká vlna: Cenové revoluce a rytmus historie systematický nárůst cen – což nazýváme inflací – zasévá semena ekonomické, sociální a politické nejednoty, konfliktů a kolapsů.
Thomas Homer-Dixon ve své knize Nahoru a dolů: Katastrofa, kreativita a obnova civilizace poukazoval, jak je cyklická dynamika tažena relativními náklady a výnosy v účasti na zavedeném režimu:
Jakmile náklady překročí výnosy, lidé ztratí pobídky, aby svou prací a účastí podporovali režim. Odkloní se (rozhodnou se pro něco jiného) nebo sníží své úsilí úměrně sníženým výnosům a příležitostem, aby prosazovali své vlastní zájmy.
Ruský ekonom Kondratěv proslul vysledováním, jak funguje úvěrový cyklus mezi expanzí a kontrakcí a jak tento cyklus táhne ekonomickou expanzi nebo kontrakci.
Kolaps složitých společností od Josepha Tainter rozebírá dynamiku, v níž jsou výhody vyšší složitosti sociálního a ekonomického systému podstatné na začátku, ale jakmile se výnosy z vyšší složitosti sníží, tak náklady nakonec převáží všechny zisky a systém upadá.
Úspěch vyšší složitosti je institucionalizován režimem, který se pak této strategie drží, i když výnosy z vyšší složitosti začnou být záporné a tudíž destruktivní.
Nazývám to „dělat více toho, nefungovalo.“
Další analytici systémů (Donella Meadows et al.) osvětlili nelineární charakter systémové transformace, Ugo Bardi to nazývá „Senekův kolaps“: systémy, které pomalu a rovnoměrně expandovaly, může dost náhle a násilně potkat úpadek a kolaps k překvapení všech, kteří brali předchozí stabilitu jako trvalou.
Systémy fungují podle svých vlastních pravidel a tak na rozdíl od politiky a našich názorů výsledky nezmění.
A všechna tato dynamika je (podle mých analýz) v globálních poměrech jasně viditelná. Racionálním závěrem je, že riziko rozpadu, rozvratu a konfliktu, když probíhá úpadek a rozpad, je relativně vysoké.
Ač některé trendy a konflikty mohou trvat desetiletí (Třicetiletá válka v Evropě, Studená válka mezi USA a SSSR), tak snížená návratnost „řešení“ od režimu, která už nefungují, jak mají, mají sklony vyvolat rozklížení na periferii, které se pak rychle šíří do jádra.
Ty ekonomiky a společnosti, které jsou zpátečnické / politicky a ekonomicky centralizované, jsou křehké, protože jim chybí systémové prostředky pro rychlou adaptaci na nižší výnosy a systémové posuvy cen a dostupnosti nezbytností.
Křehké systémy, kterým chybí systémové prostředky adaptovat se, upadají a kolabují. To nezávisí na velikosti, což znamená, že je to pravda úplně stejně pro domácnost, malý podniček, globální podniky, národy a impéria.
Za těchto globálních poměrů je mnoho křehkých systémů a očekávat, že všechny zůstanou stabilní s tím, jak klesající výnosy začínají přinášet negativní výnosy (tj. náklady jsou vyšší, než vyprodukované zisky) a jak nedostatky vyhání ceny výše, než si těch spodních 90% může dovolit, když inflace snižuje kupní sílu jejich výdělků, znamená svá očekávání stavět na důvěře, že minulé trendy jsou v podstatě trvalé a že každý systém v dnešním světě se úspěšně adaptuje na nedostatek, rozvrat a na odvrácení se od financializace a globalizace.
Třeba to tak je, ale vzhledem ke vší té dynamice, která je jasně vidět, bude prozíravé uvažovat o potenciálním dominovém zhroucení na periferii (tj. na „místech, na kterých nezáleží“), které brzy přenese domino do center, jež jsou srdcem moci a kontroly.
Podle mé analýzy je dominantní dynamikou vždy přírodní výběr. Naše názory a projekce budoucnosti na tom nic nezmění. To, čím se liší systémy, které přetrvají a zesílí, od těch, které čeká úpadek a kolaps, je jejich evoluční vitalita, což je funkce decentralizované konkurence, transparentnosti, sdílení informací a experimentování, které je odměňováno, místo aby bylo trestáno.
O této dynamice píši ve své knize Globální krize, národní obrození: Velká (revoluční) strategie pro Spojené státy .
Prostě řečeno, systémy, které vidí disent a rozvratné živly jako hrozby, čeká úpadek a kolaps, protože disent a rozvratné živly jsou těmi nejmocnějšími silami adaptability.
Nemělo by nás překvapovat, kdyby se rok 2023 zvrhl do atypické a rozvratné transformace způsoby, na jaké málokdo věří, že jsou možné.
TYLER DURDEN
The post Bude rok 2023 jen obyčejná recese v obyčejném roce nebo přijde transformace? first appeared on Pravý prostor .
