MONIKA ČÍRTKOVÁ
Vím, že to svádí k rychlým soudům, ale i v tomto případě je nutné lpět na principech, které prosazujeme obecně: nařčení je třeba vyšetřit, i obviněná strana musí mít prostor se vyjádřit a závěr by neměl být ovlivněn osobními sympatiemi či antipatiemi k dotyčnému.
Platí to pro obě strany názorové barikády, tedy tu, která České televizi nemůže přijít na jméno, ale i tu, která si myslí, že je veřejnoprávní televize zdrojem pravdivých informací, a má tendenci obvinění známého reportéra vydávat za pomstu dezolátů.
U podobných obvinění je zkrátka vždy na místě obezřetnost, i s přihlédnutím k tomu, v jakém vypjatém, kariérně orientovaném prostředí mělo k problematickému chování docházet. Co bylo dobrovolné, co bylo mlčky přecházeno, co bylo z donucení? Zneužíval někdo svého mocenského postavení?
Jakou roli v tom hraje snaha o odvetu za různá nepopulární rozhodnutí a přísný přístup náročného nadřízeného k podřízeným? Nebude to jednoduché a možná ani jednoznačné.
Z toho, co bylo dosud zveřejněno, to vypadá, že se zde uplatní efekt většího počtu nahromaděných svědectví: jediná výpověď by mohla být ještě tvrzením proti tvrzení, ale pokud jich bude více a ponesou se v podobném duchu, zřejmě to nezůstane bez důsledků. Na druhou stranu, obvinění se nejeví tak závažná jako v případě poslance Feriho; za sebe odhaduji, že by to mohlo skončit rozvázáním pracovního poměru a tichým přesunem k méně exponovanému zaměstnavateli.
Tato kauza ale zajímavě vypovídá o prostředí v České televizi. Redaktoři ČT jsou vždy připraveni nám kázat, kdo je zlý a kdo hodný, vědí přesně, koho máme volit, nerozpakují se určovat, kdo je dezinformátor a kdo extremista. Rádi nám v tomto směru poradí, obvykle dost autoritativním způsobem.
A jak to vypadá na druhé straně, za kamerami?
To se teď dozvídáme téměř v přímém přenosu.
Na pracovištích panují toxické vztahy, nadřízení nerespektují důstojnost podřízených, vzájemně se nesnášejí a obviňují se ze závažných deliktů. Je hezké, že se paní Fridrichová zastala mailem některých kolegů, ale z toho také vyplývá, že o problematickém chování měla jistou povědomost. Místo toho, aby se starala o své nejbližší pracovní okolí, bojuje s kdekým venku a poučuje z obrazovky celý národ, co je dobré a co špatné. Stejně tak další reportéři tepou společenské nešvary, ale ponižování na pracovišti přehlížejí, bagatelizují nebo se ho přímo účastní.
Než půjdete zlepšovat svět, projděte se třikrát vlastním domem, říká jedno čínské přísloví.
Možná by se publicisté veřejnoprávní televize mohli trochu rozhlédnout po svém pracovišti.
Monika Čírtková
The post Dobro-Wollner: Několik poznámek ke kauze Marka Wollnera first appeared on Pravý prostor .
