PETR HÁJEK
Tak americký generál na Pražském hradě prý nechce při inauguraci uspořádat vojenskou přehlídku. Ale zato prý nevylučuje, že na ni přijedou někteří státníci ze zahraničí.
Že by ten nejlépe placený tragický komik na světě, který natáčí svá propagandistická videa údajně z Kyjeva, ačkoli je už prokázáno, že pro to má vytvořené kdesi hluboce utajené studio, přičemž za ním pouze promítají kulisy? Jenže ten je tak trochu jako švédská Kysličníkově Uhličitá Gréta: Je nebezpečí, že sprostě vynadá svým sponzorům, že ho pořád platí málo. Nemluvě o tom, že soudržka Pavel (pohlaví pokrokově nerozlišuji) už nemá žádné další tanky, které by mu předal, Gripeny zatím elektronický strýček Joe poslat nedovoluje a muže z miliónu přesídlivších Ukrajinců by mohl herec vyděsit, že si je odveze s sebou do mlýnku na maso.
Nebo ta paní správkyně čínské provincie Tchaj-wan, která drtivě prošvihla své poslední volby? Její válečnickou rétoriku proti centrální vládě v Pekingu Tchajwanci většinově odmítli, tak si dal Washington opravnou zkoušku v ČR. A když to vyšlo, hned si Pavel se soudržkou Chhoa Eng-bun zatelefonovali, aby se podělili o zkušenosti, jak zmáknout část zpitomělého občanstva, a upravit systém tak, aby příště vyhrála klasicky 58 : 41 % (drobné se mohou lišit podle schopností místních ajťáků). Jenže ta, stejně jako šmírácký kyjevský komik, bohužel nesmí opustit zemi, aby byli k dispozici pro aktuální rozkazy elektronického strýčka Joe. Tak asi dorazí jen pár zastupujících říšských protektorů z okolních provincií.
Kaplani to nezvládnou
Je to prostě potíž. Přehlídka se (podle neověřených informací) nekoná proto, že generálové a plukovníci už od převratu dočista zapomněli pochodovat. A jiné muže (a ženy) česká armáda prakticky nemá. Ti, co zbývají, totiž pod velením wehrmachtu střeží naše hranice v Pobaltí nebo na Slovensku, kde zase naopak velí zbytkům kolegů z operetních sborů čaputovských invazních jednotek prchlých z Afghánistánu. Ještě sice zbývá pár dalších, ale ti jsou zcela nepoužitelní, protože tonouce v hluboké depresi zneužívají služeb armádních psychiatrů a kaplanů (ti ovšem pochodovat neumějí vůbec).
To vše pod průhlednou záminkou: Diese tschechischen Simulanten (viz Švejk v blázinci) se totiž (právem) obávají, že jim flanelový generál skrze zastupující říšskou protektorátní vládu sebere i poslední funkční letiště nedaleko Pilsen, aby je předal centrální vládě v Berlíně. Jde prý totiž o optimální prostor na německé skládce Böhmen und Mähren pro stavbu „megafactory“ k výrobě tužkových baterií do osobáků, náklaďáků, letadel – a brzy i tanků (které ovšem už nemají, tedy deprese na druhou). A to se ještě šíří zvěsti, že Fialovci – skrze soudržku ministryni války Afro-Američanovou – jim brzy odešlou na Ukrajinu nejen osobní zbraně, ale, co horšího, i žold.
No a protože Pětikolka je zatím akce neschopná, takže neumí rychle dotáhnout formální schválení zákonů, které umožní „výběrovou“ (jako třeba výběrové máslo) nebo úplně standardní mobilizaci, a stádo zhulených mileniálů stejně za týden nepochopí, co jsou to pořadovky, rozhodl generál, že přehlídka se odkládá až na jeho příští inauguraci. Je to odvážné, vpravdě chlapské rozhodnutí.
Není totiž vůbec jisté, že za pět let ještě vůbec někdo k odvodu zbude. I proto Petrova vláda pod Pavlovým velením intenzivně pracuje na posunutí věku odchodu do důchodu. Bude tak možné povolat do mlýnku na maso i starce – a tím současně ušetřit na penzích i vyřešit kvadraturu kruhu „důchodové reformy“: Dvě mouchy jednou ranou. Ale třeba to už ani nebude nutné. Není totiž vůbec jisté, jestli zde v té době ještě nějaká US okupační zóna s kódovým označením ČR bude existovat.
Dezinformace
Nemusí to být vůbec daleko. Americkou ambasádu v Praze totiž právě obsadil nový Pavlův „poradce“ (viz sovětští „poradci“ po sametové revoluci 1948). Prošel se po dobytém městě, ocenil rumunské trdelníky jako skvělou českou pochoutku – a vůbec celkově pookřál. Uprchl totiž na poslední chvíli ze své babylónské vlasti před nevídanými přívaly sněhu a mrazu, které ochromily tu nejvíce pokrokovou část Spojených států – východ.
(Což je ovšem typická kremelská dezinformace, protože pokrokový je přece jenom západ, východ už vlastně ani neexistuje, v aktualizovaném bruselském vydání oxfordského slovníku bude podle nepotvrzených informací nahrazen značkou PP, Putinova propast – neplést se značkou PP, Protiproud, ale ten už mezitím na „doporučení“ soudržky Jourové dost možná zlikvidují, respektive politicky korektně řečeno „omezí“, samozřejmě pro jeho vlastní dobro).
Zaměstnanci zaměstnanců
Takže v novořeči jinak: Jedno ze dvou pobřeží USA, to u Atlantického oceánu, zasáhl Putinův útok v podobě sněhu a mrazů, které zde naměřili naposledy v polovině devatenáctého století (že ten pes má ale dlouhý život!). Něco podobného se právě událo i kousek od nás. Na Slovensku museli kvůli sněhovým přívalům (až dvoumetrové závěje) uzavřít i lyžařská střediska v Tatrách (nad nimiž se začíná ficovsky docela hezky blýskat, o lidovém hromobití nemluvě). A možná to dorazí i k nám. Ten mráz a sníh.
O lidi nejde. Zásobníky s plynem máme (prý) pořád ještě plné, protože kromě vlády a poslanců už skoro nikdo nemá na to, aby si normálně zatopil. Líto je mi ale soudržek (žen i mužů) z meteorologického oddělení propagandistické centrály ČT. Jak mají donekonečna (prakticky při každé „předpovědi“) omílat, že za to může to zlořečené globální oteplování (za které samozřejmě může PP)? Vždyť za chvíli skončí ve stejné depresi jako vojáci! A oni to jsou samozřejmě vojáci – ve stejné válce proti naší donedávna tak úspěšné civilizaci jako zaměstnavatelé jejich zaměstnavatelů.
Zamrzání
To jen my, ve zločinném, protože stále ještě svobodném médiu, můžeme poťouchle připomínat takové dávno překonané vědecké pravdy, jako že počasí a klima spolu vůbec nesouvisejí. A že dokonce i fakt, že v Antarktidě neubylo (jak tvrdí oteplovači) 0,00005% ledu, ale že naopak tam led přibývá, nevypovídá o klimatu vůbec nic. I když tím jako odpůrci politické báje o „klimatické změně“ vlastně mluvíme sami proti sobě. Můžeme si to dovolit, protože jsme svobodní – a přinášíme lidem informace, nikoli propagandu.
A můžeme si dovolit se jim především smát – i když jde o smích mrazivý. Takový, o němž pravil jeden z našich předchozích zastupujících říšských protektorů, který si také myslel, že po dobytí Ruska ovládnou svět, že „Češi jsou smějící se bestie.“ Ostatně neskončil zrovna dobře. Lze říci, že mu v jednu chvíli zamrzl smích na rtech. Navždy.
A pak, po Stalingradu, jehož osmdesáté výročí jsme si někteří před pár dny připomněli (spolu s Vladimírem Putinem a pozůstalými po 24 miliónech obětí, které i nám přinesly nakonec osvobození), zamrzl smích i ostatním Nadlidem. Těm, kteří – spolu s místními kolaboranty, a že jich bylo! – věřili, že snadno zlikvidují všechnu tu slovanskou chamraď.
Koncentrák
Kolaboranti byli, jsou a budou. Jako ten generál, který – za účasti nového amerického ambasadora-poradce – za pár dnů obsadí Pražský hrad. Možná i vyhlédne z okna, z něhož po „dobytí Hradu“ vyhlédl i Vůdce. Vlály pod ním hadry s hákovými kříži, jako teď vlají vstříc generálovi hadry modré se žlutými hvězdami – které také cosi připomínají, ač mají o jeden vrcholek méně než za Vůdce. Ten měl knír sice černý, ale právě tak jako generál věřil, že „jeho sjednocená Evropa“ zde bude nejméně tisíc let. A poroučel se do pekla za pár desítek měsíců.
Všechno už tu bylo. Se vším jsme si nakonec poradili. Při posledním pokusu o naši národní likvidaci (transport do stepí Kazachstánu rozlehlých jako Evropa) především díky strašlivým obětem našich slovanských příbuzných, kteří nás nakonec osvobodili. Protože naši „spojenci“ ze Západu (to slovo se smí) nás naopak nechali Němcům na svačinu.
Všechno už tu bylo. A zkušenost praví, že zoufat se nevyplácí. Smát se jim – mrazivě – určitě ano. Ale především se připravovat na chvíli, kdy se kyvadlo vydá na cestu zpět. Čím výše ho nyní vytáhnou, tím rychleji pak poputuje v opačném směru.
Táta mi vyprávěl, co pro ně v koncentráku (byl tam odvlečen s českými studenty po Opletalovi) znamenalo vítězství u Stalingradu. Jak se hned i někteří malověrní vzpamatovali z dusivé beznaděje, a začali se připravovat na odboj – pokud se z toho předpeklí dostanou. Mnozí to nepřežili. Mnohé však nakonec museli pustit – a ti se hned doma – včetně mého otce – zapojili do odboje.
Svět je pořád stejný, jen kulisy koncentráků se mění. Ale každý mráz nakonec povolí. Tak vyčkejme na náš Stalingrad.
Připraveni.
PETR HÁJEK
The post Koncentrák 2023: Proč generál nechce vojenskou přehlídku? first appeared on Pravý prostor .
