JIŘÍ MACKŮ
„Jinak byste lezli po stromech jako vopice! Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden občan bez disciplíny! Z toho jsem měl dycky největší strach.“
Drobná parafráze výroku obrlajtnanta Makovce ze Švejka je stále aktuální. Jako bychom ji od současných obrlajtnantů, ne tak Makovce jako Moravce, neslyšeli každou chvíli. Leč občané jsou nepoučitelní, nedisciplinovaní, a z takových jde na politické frajtry přes obrtlajtnanty až po generály zákonitě strach.
Třeba aktuálně takový moderní pětibojař David Svoboda , mnohonásobný reprezentant země, v níž ještě semo-tamo visí národní vlajka a dosud není zakázáno zpívat národní hymnu, má problém. Pojmenoval totiž jistou zahraničně politickou událost tak, jak ji – možná jenom chvíli, jsme tvorové omylní – cítil, ale třeba možná i pod vlivem informací, které necensurované začínají v poslední době přicházet z Washingtonu via Brusel. Mistr Evropy a olympijský vítěz se dopustil názoru t. č. nepovoleného až protistátního: schvaluje účast ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách, protože sportovci by prý neměli být diskriminováni na základě politického postoje.
A proto doporučení významnému sportovci: „Dej si bacha, Svobodo, nebo o tu svou přijdeš! Chováš se moc svobodomyslně!“
Na rozdíl od pětibojaře, jenž musí střílet, plavat, šermovat, cválat a běhat tam, kde mu to pravidla určí, vysokoškolský pedagog Miroslav Ševčík je jeden z těch, kteří se chovají naprosto nedisciplinovaně. Například se promenuje, kudy ho napadne (třeba po Václavském náměstí a kolem Národního muzea), zajímá se o situace, které mu nepřipadají normální (třeba hrubé manévry černých policejních monster pamětníkům připomínající události Palachova týdne), stará se o zdravotní stav zraněného spoluobčana či – vězte! – na místě klade provokativní otázky službukonajícím podřízeným šéfa letenské kachlíkárny.
A proto doporučení dráždícímu pedagogovi: „Ševčíku, drž se svého kopýtka, a nekritizuj cizí korýtka.“
Vedle podobných solitérů, které snad nebude takový problém postupně zpacifikovat, je tu ovšem hůře zvladatelná masa skládající se ze statisíců jednotlivců, tzv. občanů, lidí jako my. Stále méně spokojených, i když tentokrát sv. Petrem nadělenou mírnou zimu po pekarovsku přežili. Obávajících se, že brzo nebude na benzín, aby se našetřilo na dětský tábor, a zřejmě časem nebude ani na tábor, aby bylo na jídlo. A mnozí, nejen dělníci z mladoboleslavské automobilky české pýchy vozů ´Schade´, tuší, že co nevidět nebude ani práce, a tím pádem ani všechno výše zmíněné. Proto se scházejí a demonstrují, mají na to svaté i zákonité právo. Jenže tomu vládnoucímu zbytečku společnosti se to hrubě nelíbí.
A proto cimrmanovské doporučení jednoho obrlajtnanta: „Neshlukujte se! Rozejděte se! Uvidíte, narazíte!“
The post Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! first appeared on Pravý prostor .
