Podle zákona o ozbrojených silách je základním úkolem ozbrojených sil připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. „Kdyby se nějaká skutečná armáda rozhodla přejít přes území České republiky, vůbec by naši armádu nezaznamenala a její ztráty by byly na úrovni ztrát běžných při přesunu vojsk,“ říká Jaroslav Štefec, někdejší ředitel již zrušeného Národního úřadu pro vyzbrojování. Současný vektor konfliktu na Ukrajině podle něj není příznivý a může vyústit i v omezenou jadernou výměnu na evropském území. Jakou roli by v takovém případě sehrála Česká republika, její území a její obyvatelstvo? Jak se postavit k obraně země, když armáda toho sama schopná není a země podle mnohých nemá samostatnou a smysluplnou zahraniční politiku? „Já do určité míry tleskám snahám zapojit do obrany civilní obyvatelstvo, ale ti lidé napřed musí vědět, za co by měli bojovat. Za německé fabriky? Za korejské fabriky? Za holandské vlastníky půdy? Ano, máme za co bojovat. Můžeme bojovat za svoje rodiny a svoje majetky, ale tenhle stát dělá všechno pro to, aby nás o ně připravil,“ komentuje Štefec, který má za sebou bohatou armádní kariéru, včetně služby u raketových vojsk, prověrky na úrovni přísně tajné a přístupu ke strategickým materiálům NATO v oblasti vyzbrojování.
