Státní příspěvkové organizace jsou prazvláštní „podniky“. Zřizují je obvykle ministerstva a jsou to opět ministerstva, která nad nim zhusta vykonávají dozor. Kontrolují jejich činnost a hospodaření. Tedy, měla by…
Shodou okolností a nejrůznějších životních turbulencí, ocitl jsem se v jedné takové instituci, která se zabývá – dejme tomu třeba chovem českého národního bohatství, a sice specifickým druhem krav.
Struktura organizace je podivuhodným reliktem dob nedávno minulých. V čele má ředitele, jemu je podřízen sbor náměstků. Náměstkům se zodpovídají vedoucí jednotlivých sekcí. Není žádným překvapením, že jednu sekci tvoří rostlinná výroba, která pěstováním dvou druhů obilí a mnoha druhů trav, zajišťuje kravkám potravu pro celoroční bezstarostné nicnedělání. Občas se sice kravičky takzvaně třídí, aby v chovu byly ponechány jen ty nejkvalitnější, ale fakticky jde jen o divadlo pro oddané publikum.
Zmíněného ředitele jmenuje ministerstvo zemědělství, přičemž kvalifikací pro tuto funkci nemusí být zkušenosti a schopnosti. Stačí dobře vypadat a reprezentovat na úrovni. Možná i proto se v posledních době ředitelů vystřídalo hned několik. Zdaleka nejúspěšnější pak byla ředitelka, pro níž si dokonce přišli fízlové.
Obdobné požadavky jsou i na náměstky.
Dva z nich tak jsou nepřekvapivě chlapci sotva odrostlí vysokoškolským posluchárnám. Hezká kariéra, chce se říci.
Jeden, ten, u nějž se pozastavíme, pak k výstupu do této pozice potřeboval jediné – přivést vlastní hospodářství prakticky na buben. Umění drandit po poli s řezačkou píce, to už byl asi pouze příjemný bonus. Jinak jde o absolventa střední zemědělské školy, kam, jak známo, chodí za vzděláním pouze ty nejušlechtilejší výkvěty lidského génia.
Samotný chov krav na první pohled prosperuje, funguje. Telátka každoročně přibývají a veřejnost se, podporována řádnou mediální masírkou, rozplývá nad jejich roztomilostí. Nové vybavení a pomůcky pro chov se nakupují jak na běžícím pásu, nikdo neřeší rozbité a zdemolované nářadí, zodpovědnost.
S rostlinnou výrobou už je to horší.
Od revoluce se tu změnilo jen málo. Některé traktory, na nichž se tu jezdí, tak pamatují ještě Husáka. Není třeba zmiňovat, že samotný „management“ kravína si vozový park pravidelně obměňuje a vozí si pozadí v nejnovějších modelech firmy Skoda-Werke.
Pár novějších strojů se tu samozřejmě najde, ale i tyto jsou většinou starší deseti let, nezřídka však více. Spočítat si, zda je údržba těchto veteránů ještě rentabilní a má smysl, zde však nikdo asi není schopen. Vše platí stát, tedy my, a tvorba zisku je v příspěvkové organizaci sprostým a zakázaným pojmem. Pikantní je pak ředitelský příkaz, podle nějž zaměstnanci nesmí na pracovišti fotit a filmovat. Na veřejnost by totiž mohly prosáknout nepěkné obrázky naleštěné bídy, plýtvání a špatného hospodaření, jež doprovázejí chov zdánlivě exkluzivního plemena kraviček.
Atmosféra na pracovištích je pak většinově zcela v duchu dob, kdy každý udával každého. Všeobecné práskání a donášení na kolegy, patří ke koloritu, jemuž se každý nový zaměstnance musí přizpůsobit. Výše zmíněný náměstek disponuje věrnou suitou konfidentů, v níž prim hraje důchodce jezdící s náklaďákem a dvojčata – senioři, kteří celý život pracovali s kravami. Vozili hnůj, seno, slámu. Co jim pánbíček nedal na IQ, doplnil život na inteligenci sociální. Náměstkovo ucho je vždy připraveno naslouchat tomu, co kde bratři slyšeli, viděli, nebo si vymysleli.
Rostlinnou výrobu má v gesci tento muž. Jakým způsobem ji vede, je asi průměrně inteligentnímu čtenáři jasné. Jemu podřízená vedoucí rostlinné výroby o zemědělství neví prakticky nic, protože jde o vystudovanou zahradnici. Proto své „podřízené“ úkoluje v oblastech, které se rostlinky netýkají. Madam má totiž zodpovědnost primárně za správu krajiny, v níž se přežvýkavci pohybují. Tato oblast jí jde od ruky dobře a výsledky jsou skvělé. Horší je to však s interakcí s „jezeďáky“. Na většinu z prostých traktoristů to působí tak, že se jich bojí. Aby ne, dobře nejspíš tuší, co si o ní myslí…
Teprve podřízeným zahradnice je agronom. Tedy, byl by, pokud by kravín nějakým disponoval. Na místo, které je neobsazeno už přes dva roky – ten poslední raději zemřel na smrtelnou chorobu – se zájemci právě nehrnou. Vědí, že jakákoliv rozhodovací pravomoc, je iluzorní, protože vše fakticky rozhodují náměstek se zahradnicí.
A to blbě.
Není tedy nezvyklé, že pole jsou přehnojena slamnatým hnojem, protože sehnat na něj odbyt, náměstek nedokáže. Do těchto polí se stěhují myši, za myšmi diviaci. Ti pak rozrývají porosty obilí.
Průmyslová hnojiva se tu v podstatě neaplikují. Náměstek není schopen včas zajistit výběrové řízení na dodavatele. Ano, zde se vše posuzuje podle výše nabídnuté ceny. Jaký prostor to otevírá korupci, ví nejlépe zmíněná bývalá ředitelka. Podle některých hlasů „insiderů“ však v této tradici vedení kravína pokračuje i nadále. Ale to jsou jistě jen zlá slovíčka a ošklivé větičky.
Výplachy postřikovače, z nějž se lijí jedy na pole, probíhají s tichým souhlasem náměstka na hnojišti. Jímka, kterou je nutné pro tento účel mít, se tu zkrátka nenachází.
Část pozemků, které má kravín propachtovány od soukromých vlastníků, vinou náměstkovou, který o problematice prakticky nic neví, „padá“ z orné půdy do trvalých travních porostů. Pět minut po dvanácté pak kravín některé z nich rozorá s iluzí, že tím proces zastaví. Ano, stane se tak. Protože patřičné orgány mají shora přikázáno do kravína nešťourat.
Výběrové řízení na osiva, které má na starosti opět náměstek, neproběhne vůbec. Kravín proto v letošním roce musí zasít to, co v loňském sklidil. Dokonale paradoxní úspora, která však není zcela „košer“.
Zdálo by se, že ministerstvo by takové chování a nekompetentní vedení jím zřizované instituce mohlo zajímat a chtělo by s tím něco dělat.
Opak je pravdou.
Stížnost, kterou jeden ze zaměstnanců kontrolnímu orgánu ministerstva odeslal, vrátilo toto obratem…vedení kravína.
To s člověkem, který podle jejich názoru mohl být jediným, kdo je něčeho takového schopen, nezapředlo konstruktivní rozhovor ve snaze problémy vychytat a hospodaření zefektivnit.
Zatočilo s ním po bolševicku.
Žádný přezkum stížnosti neproběhl, žádné místní šetření se nechystá, nikdo nevyvodí osobní odpovědnost.
Za zmínku stojí, že zmíněný zaměstnanec se o debatu s vedením pokoušel, ale vždy byl ukřičen.
Příkladů plýtvání, zneužívání postavení ve vedoucí pozici, arogance a neochoty vyslechnout názory odborníků, podezření na zmanipulovaná výběrová řízení i realizaci zakázek, by byly stohy. Psát více však v současné chvíli postrádá smysl. Pro základní vhled do problematiky státem zřizovaných příspěvkových institucí – nedělám si iluze, že v jiných to funguje jinak, to, mnedle, stačí.
04.06.2023 Britrik
