BAWERK.EU
Ekonomové předpovídají budoucí směřování ekonomických záležitostí, aby ukázali, že máme smysl pro humor . Pokud bychom (my ekonomové) tak činili přesně, byli bychom všichni velmi bohatí, ale nejsme; máme se dobře, ale nejsem hodně bohatí (s výjimkou našeho potěšení z chmurné vědy).
Proč nemůžeme předpovídat budoucnost? Protože svět je komplikovaným místem a miliony věcí se stávají naráz. Pro příklad, my víme, že pokud se nic nezmění a vláda zvýší nabídku peněz, bude nevyhnutelným výsledkem nárůst cen. Ale my nikdy nemůžeme spoléhat na předpoklad ceteris paribus (vše ostatní se nemění), že toto bude jediná změna v ekonomice. Lidé mohou přestat nakupovat tolik jako předtím, spořit pro špatné časy. Jestliže se tak stane, tak tendence pro to, aby více peněz nahánělo stejné množství zboží a služeb, povede k tomu, že nárůst cen bude o něco menší.
Ale jak o mnoho? To vše závisí na míře poklesu v nakupování a my nemáme skleněnou kouli, abychom to určili. My nemůžeme ani určit, zda Federální rezervní systém (Fed) nebo centrální banka zvýší množství peněz v oběhu. Budoucí směřování inflace závisí na tom, z jaké strany postele úředníci z Fedu vstanou a my o tom nemáme žádnou představu. Je docela možné, že oni sami to také neví. My jsme šťastní, že máme ekonomické zákony, ale ty nás vedou jen odsaď podsaď.
Zvažme jiný příklad. Ekonomické zákony nám říkají, že zvýšení úrovně, na které je stabilizována minimální mzda, zvýší nezaměstnanost málokvalifikovaných pracujících, za předpokladu, že se nic nezmění. Ale věci se vždy mění. Je docela možné, že jak minimální mzdy vzrostou, nějaká inovace bude v průběhu toho nárůstu působit tak, že zvýší produktivitu nekvalifikovaných pracovníků. Je-li tomu tak, pokud je tato síla dostatečně silná a jestliže nárůst úrovně nakázaný zákonem je mírný, nemusí zde býti jediný pracující, který by se stal nezaměstnaným, jakožto výsledek vyšší minimální mzdy.
V tomto bodě, musím se přiznat, přidávám k této záležitosti perspektivu Rakouské ekonomické školy. Ekonomové hlavního proudu nebudou souhlasit. Podle nositele ceny ve jménu Nobela Miltona Friedmana (žádného Rakouského ekonoma), “Jediným důležitým testem platnosti hypotézy, je porovnání předpovědi se zkušeností.” To jest řekněme, pokud je tvrzení pravdivé, musí vést k přesné předpovědi.
Ale historie ekonomie je historií mylných předpovědí. Paul Krugman je dalším nositelem ceny ve jménu Nobela. Jeho předpověď z roku 1998 byla ta, že: “Růst internetu bude drasticky zpomalovat.” Haha.
Jsou zde další příklady. Ekonom Irving Fisher předpověděl boom na trhu akcií, ale udělal tu chybu, že tak učinil právě před krachem roku 1929. V roce 1968, Paul Ehrlich autor knihy “The Population Bomb,” předpověděl masové hladovění v následujících letech. Masová obesita se ukázala býti mnohem větší problémem. V roce 1987 Ravi Batra předpověděl Velkou depresi roku 1990 ve své knize s názvem “Didn’t Happen” (čili Nestalo se).
Ne, myslím si, že stálé odmítání Rakouských ekonomů se angažovat v předpovídání ekonomiky je v souladu s naší omezenu schopností. Umíme vysvětlovat ekonomickou realitu a porozumět části z ní, ale jestliže “vše ostatní není stejné,” což nikdy není, nemůžeme předpovídat, přinejmenším jakožto ekonomové. Intelektuální umírněnost je velkou hodnotou.
Předvídám, že jednoho dne ekonomové hlavního proudu přijdou na to, že v tomto ohledu najdou chybu ve svém jednání? Doufám v to, ale jakožto Rakouský ekonom nedělám jakoukoliv předpověď.
BAWERK.EU
The post Co nás nejhorší ekonomické předpovědi historie mohou naučit o ekonomii first appeared on .
