PETR HÁJEK
„Bůh ochraňuj královnu!“ zvolal dementní americký prezident Biden na závěr svého projevu o tom, jak odzbrojit Američany navzdory ústavě, která to zakazuje (a pak nevěděl, jak odejít z pódia). Jde o výrok o to komičtější, že královna – sice mezitím zemřelá, ale to nemocný stařec samozřejmě neregistruje – je představitelkou státní moci, proti které se uskutečnila americká revoluce za nezávislost.
„Všechno má do detailu napsané,“ zuřil nejmenovaný zdroj z Bílého domu. „Ale on ne. Vždycky si chce k tomu přidat něco svého, aby neměl pocit, že je už pouze loutka – a vždycky to dopadne takovýmhle malérem“ (použil silnější slovo).
Nestálo by za to celé to zmiňovat. Loutka Joe Biden provozuje své šílenosti jako na běžícím pásu a pouze fakt, že ho kryje 90 procent mainstreamových médií angažovaných ve fázovaném státním převratu způsobuje, že se nerozmazávají ani doma, ani v zahraničí, takže většina lidí o jeho „přešlapech“ vůbec neví. Pouze když se něco takového stane v přímém přenosu, začnou vymýšlet nejrůznější absurdní omluvy a „vysvětlení“ – jako v tomto případě: Prý měl na mysli někoho z přihlížejících a naslouchajících. Asi tam byl Alžbětin duch, který si vyšel na vycházku z pekla.
Kdyby se něco alespoň vzdáleně podobného stalo Donaldu Trumpovi, slyšeli, viděli a četli bychom o tom po měsíce, ba roky. Ale o to vlastně vůbec nejde.
Mladý a starý… zločinec
Jsou staří lidé, kterým to v hlavě „pálí“ do stovky, a jsou zase jiní relativně mladí, kterým se zatemní mysl už v mládí – což nezřídka (vedle lenosti) je příčinou jejich rychlé kariéry ve státní službě, respektive v politice. Platí Werichovo, že „každý starý vůl byl nejdříve mladý vůl“. O zločincích to platí podobně. Jen málokdy se někdo stane zločincem až na stará kolena. Bidenův klan (vedle klanů clintonovských, bushovských či obamovských) je toho přímo ilustrativním příkladem.
Vynechme všechna svinstva, jichž se účastnil jako dlouholetý „demokratický“ senátor. Bylo jich však dost na to, aby ho architekti globalismu určili za zástupce Baracka Obamy. V roli viceprezidenta se pak jak „výkonný manažer“ podíle na organizaci ukrajinského Majdanu, státním převratu a nastolení nacistické junty v Kyjevě. A vraždách nesčetných Ukrajinců – především těch ruskojazyčných. A nedělal to samozřejmě zadarmo.
Jeho syn Hunter – jak dokládají nesčetné dokumenty z jeho počítače – měl na starosti rodinný byznys. Nejen na dobyté Ukrajině, ale také v Číně a dalších zemích. V Kyjevě kvůli tomu musel padnout pučistický generální prokurátor, který „omylem“ začal Bidenovy zločiny vyšetřovat.
Krása nechtěného
Dnes všichni vědí, co jsou oba Bidenové zač. Ale nejenže je to neohrožuje, právě naopak. Teprve teď jsou ve všem dostatečně namočeni, aby byli nejposlušnější. Trumpa vlečou před soud za to, že měl doma tajné dokumenty. Biden je měl také – a ani ho nevyšetřují.
Přesto však jeho napohled pomatené zvolání, aby bůh chránil královnu, je něčím víc než opakovaným tragikomickým zakopnutím o schody či o pódium, než groteskní pády či pletení si zemřelých členů jeho rodiny s živými atd. V tomto případě vyvolává vzpomínku na S úsměvem idiota (pánů Vodňanského a Skoumala) a jeden verš: „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde“.
Královské rodiny (britská zvláště), ač jsou vydávány jen za krášlící přívěšek k turistickému ruchu, vůbec takové nejsou. A jejich hluboká propojení s rodinami bankéřskými, s rodinnými klany především amerických prezidentů, se satanistickými „kluby“ – a obecně s globalistickými elitami – se ztrácejí v hlubokém přítmí za kulisami západních „demokracií“.
Spojené státy jsou sice největší (i když rychle slábnoucí) imperiální velmocí – ale zdaleka nejsou tak suverénní jako v dobách po boji za nezávislost, když velké osobnosti zednářských elit psaly americkou ústavu. Ostatně – Biden nenaznačil, ke kterému „bohu“ se za královnu modlí. Odhadnout to však lze poměrně s jistotou.
Mašínův kámoš na Hradě
Petr Pavel (takřečený PePa) právě bilancoval prvních sto dnů na Pražském hradě. Vynesen do křesla českého prezidenta stejnými silami jako jsou ty, které zorganizovaly americký volební podvod a instalovaly do Bílého domu Bidena, je po dvaceti letech navázáním kontinuity na havlovskou americkou linii, které jsme se především díky Václavu Klausovi a zčásti (v prvním volebním období) i Miloši Zemanovi dokázali na čas vzepřít.
Klaus byl otevřený bojovník proti bruselskému „superstátu“. Zeman sice „evropský federalista“ – ale protože současně mu ani osud českého národa nebyl lhostejný, pomohl v řadě případů našemu vlasteneckému hnutí. A protože je toto hnutí stále ještě v plenkách a trpí dětskými bolestmi (kdekdo chce být především nějakým „předsedou“), nedokázalo vyprofilovat žádnou postavu, která by v boji o Hrad zvítězila „médiím navzdory“, jako se to podařilo v případě Klause a Zemana. Tím se naplno otevřela cesta pro dokompletování protektorátních institucí (po obsazení Strakovky bruselsko-washingtonskými Fialovci). A fakt se to daří – i krásou nechtěného.
Nemůže být dokonalejšího paradoxu, než když bývalý komunistický rozvědčík přijme slavnostně na Hradě sestru bratří Mašínů – symbol ozbrojeného odporu proti „sametové revoluci 1948“ a nelítostných vrahů, které oba předchozí prezidenti (navzdory návrhům kavárny obsazující senát) odmítli vyznamenat.
Rozvědčíkovy „balónkové úlety“
Jde totiž zjevně o něco jiného, než si většina po zvolení Petra Pavla myslela. Agentka Zuzana Čaputová měla za úkol učinit ze Slovenska (vedle Polska) další nástupiště pro válku s Ruskem. Moc se jí to nakonec nepovedlo, významná většina Slováků americkou hru prohlédla – i „díky“ totálně neschopné bruselské vládě – a zářijové parlamentní volby by to měly stvrdit.
Teď jsou na řadě „Země koruny české“. Stejný model: Dosazená neschopná vláda, kterou nesnášejí už i ti, co ji volili – a v nejvyšší ústavní funkci „bezejmenný“ americký voják, který prošel školením v ústředí NATO. Jeho úlohou je „vypouštět bojové balónky“. Například navrhne, aby tajné služby sledovaly Rusy usídlené v Evropě – jako americké tajné služby během druhé světové války Japonce (kteří zaútočili – s vědomím prezidenta – na Pearl Harbor). Aby z nich prostě učinily občany druhé kategorie (tak jako jsou ti, kteří po generace žijí v pobaltských „německých“ zemích), zatímco ostatní „imigranti“, ukrajinští zvláště, jsou naopak skupinou nedotknutelných.
Ve stejné chvíli, kdy ministr Rakušan podepíše (bez mandátu fialové vlády) v Bruselu šílený migrační pakt, který nás – s jiným slovníkem – vrací do situace kvót (povinná solidarita), jíž zabránila Babišova a Hamáčkova vláda, zavraždí v Brně Ukrajinec cikána. A PePa opět vypustí balónek: Obě „problematická“ etnika prý musejí spolupracovat. Do doby, než nás obsadí ještě daleko agresivnější muslimská komunita, jsou pro ředění národa nezbytným tréninkem. Na co? Na „neodporování zlému“. Že by většina Čechů nakonec na poslední chvíli prohlédla jako Slováci, se zatím nejeví příliš pravděpodobné.
Zločinci si rozumějí
Sto dnů PePa na Hradě ukázalo jasně, že jeho role bude jiná než ta čaputovská. Je to kyjevský prezident – právě tak jako Fiala kyjevský premiér. Mají připravit naši zemi na válku s Ruskem jako týlový koridor. Všechno ostatní je vedlejší. Fiala nemusí vůbec vládnout – a dokonce i mainstreamová média jej mohou začít kritizovat. Jeho úkolem je pouze vydržet po celé čtyřleté období a učinit z České republiky (bez Majdanu) totéž, co musel Biden a spol. na Ukrajině provést státním převratem. Pak dostanou trafiky na lince Brusel – Washington.
Totéž PePa: Ani on nemusí bezprostředně usilovat o druhé funkční období. Až po pěti letech skončí, má být země již tak hluboce utopena ve spárech amerického Deep State (vlády nevolených), že již ani žádné další volby nebude potřebovat. Samozřejmě, v návrat Donalda Trumpa washingtonské bažiny nevěří – a pro znemožnění jeho kandidatury udělají cokoli (včetně jeho fyzické likvidace).
Není ostatně náhodou, že za bidenovskou pražskou loutkou přijel jako jeden z prvních brácha aktuálního britského panovníka. Jaké poselství mu přivezl sice nevíme, ale je poměrně snadné to odhadnout: „Válka musí bejt, vy kluci pitomí!“ řekl by dobrý voják Švejk.
Rozdíl mezi PePa a Bidenem je po prvních sto dnech prakticky nulový. Snad jen ten náš „dvojník“ zatím méně zakopává a padá z pódia. Ale výše zmíněná Werichova teze platí nejen pro voly, ale též pro zločince.
Ten náš se zatím hlídá, aby nějakým freudovským přeřeknutím příliš výslovně nevzýval jejich společného „boha“. Že je to – už vzhledem k jeho komunistické minulosti – zcela určitě bezvěrec?
No – vždyť to říkám!
PETR HÁJEK
The post Sto dnů na Hradě … a co Biden? first appeared on Pravý prostor .
