ŠTĚPÁN CHÁB
Základem poznání je schopnost vcítit se do role i osudu člověka, kterého je třeba poznat. Dnes, 22. června, v pražském hotelu Prague Marriot proběhne třináctý ročník Pride Bussines Fóra. A to s podtitulem Taste of Equality. Tedy Pravá chuť rovnosti. Součástí budou mnohé z největší korporací, které u nás ční do prostoru a na dividendách vyváděných ze země kypí jako dobře promíchané těsto s droždím.
„Tato organizace se jako jediná v České republice zabývá tématem LGBT+ rovnosti na pracovišti a pomáhá firmám vytvářet prostředí s rovnými příležitostmi pro všechny zaměstnance a zaměstnankyně bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu. Pride Business Forum představuje jedinečnou platformu, kde se manažeři a podnikatelé mohou podělit o své zkušenosti z oblasti diverzity firemního prostředí,“ píše se v tiskové zprávě Pride Bussines Fóra.
Tak teď k tomu vciťování. Velmi intenzivně jsem se pokusil představit, že patřím mezi LGBT komunitu. Jak by se mi s takovou orientací hledalo zaměstnání? Hlásím se na poštovního doručovatele, dejme tomu. Překážela by má orientace ve výkonu práce? V doručování dopisů a zbabělého prchání od zvonku, než se adresát vykolébá z domu? Ne. I kdybych usedl za přepážku pošty, bál bych se jen toho, že právě tu mou přepážku zruší. Má orientace by v tom nepřekážela, neomezovala by mě.
Sexuální orientace by nepřekážela ani v případě, pokud bych se dostal na manažerské místo pošty. Hlava nehlava bych mohl škrtat pobočky a vést k bankrotu státního doručovatele nezávisle na své orientaci. Nehrála by roli. Vůbec žádnou. Stejně jako nehraje roli heterosexuální orientace. Mohl bych být popelář. V pohodě. Ministr. Silničář. I prezident. Mohl bych prodávat. Dělat reklamu. Vést vlastní firmu. Mohl bych být zubař. Dřevorubec. Strojvůdce. Mohl bych být cokoliv a má sexuální orientace by mi v tom nikterak nebránila. Snad jen v sexuálním byznysu by byla sexuální orientace ne na překážku, ale omezila by mi pole působnosti jen na určitý druh klientely.
Podle představ Pride Bussines Fóra je to ale nejspíš všechno jinak. Na pohovoru k přepážce u České pošty je hned druhá otázka na sexuální orientaci. Pokud člověk spadá pod tu hrdou, začne ho pošta hned utlačovat a vyhazovat. Nebo ne? Asi ne, nikdo se neptá, už ze zákona ani nesmí. Komu je co do toho. S doručováním to nemá nic společného. S buzerováním u modráku také. Nikdo tu nikoho neutlačuje. LGBT lidé, pokud nejsou stižení neovladatelným fanatismem, jsou normání lidé.
Czeslaw Walek, někdejší náměstek ministra pro lidská práva a národnostní menšiny pod tehdejším ministrem Kocábem, člen správní rady Nadace Open Society Fund Praha, v roce 2004 vypracoval Akční plán Dekády romské inkluze, podílel se na vzniku Agentury pro sociální začleňování (to je ta skvělá agentura, která nic nezvládá, pod jejíž patronací problémy jen vzrůstají a která všechny okolo obviňuje z rasismu), je ředitelem Prague Pride. Dvakrát neúspěšně kandidoval za Zelené, jednou neúspěšně za STAN. Czeslaw Walek jako hlavní tvář Pride Bussines Fóra je podepsaný pod mnohými granty, které pod různými Pride značkami čerpá z veřejných rozpočtů jak republiky, tak i Evropské unie… případně pak zahraničních fondů (u Prague Pride je uvedená Kanada, USA, Holandsko a Německo).
Zaujal mě Evropskou unií udělený grant na projekt v rámci programu Erasmus+ zaměřený na mládež. Grant ve výši přes jeden milion pak nabízí přednášky a workshopy s tématikou LGBT a to určené pro mládež. Tedy vlastně děti. Zvláštní. Hlídač státu u Waleka hlásí: „Jedna navázaná společnost na osobu Czeslaw Walek dostala 35 dotací v celkové hodnotě 8 571 976 Kč.“ Jedná se o Prague Pride. No není to báječné?
V LGBT byznysu se točí neuvěřitelné peníze. Je to jednoduše řečeno kšeft. Taková diskotéka za veřejné i soukromé peníze. Téměř každý politik, každá státní instituce i úředník snad až povinně rozdává z veřejných rozpočtů peníze na Pride byznys. Stejně tak každé marketingové oddělení korporací. Proto je třeba být diverzifikovaný, inkluzivní, LGBT friendly a podobně. Hlavním sponzorem Prague Pride je dlouhodobě Vodafone. V závěsu za ním do Pride byznysu vstupuje Coca Cola, Adidas, Škoda Auto, Amazon, Avast, Microsoft… Prostě plejáda největších, nejbohatších, nejvíce diverzifikovaných. Nic proti, jsou to jejich peníze, nechť si je lijí, kam chtějí. Jen poznámka k tomu, že Pride byznysu jsou dveře všude otevřené.
A co je hlavní, vybudoval se tlak na to, že firma, a hlavně korporace, musí být velmi, velmi přátelská a diverzifikovaná a inkluzivní. „Přednášek a diskuzí se zúčastní řada předních představitelů světových i českých společností, jako jsou ČSOB, Deloitte, IBM, Vodafone či Plzeňský Prazdroj. Hlavním moderátorem celé akce bude známý český cukrář a televizní moderátor Josef Maršálek, který mezi řečníky přivítá Johanu Nejedlou, Krishnu Omkara a další,“ píší v upoutávce pořadatelé fóra.
Jak s tématem asi budou pracovat v Plzeňském Prazdroji? Jako v Bud Light, americkém pivovaru, který si za tvář své reklamní kampaně vybral transgender osobu? Načež mu klesly zisky o dobrou polovinu, protože lidé už té agresivní politiky menšin mají plné zuby? Plzeň plná ideologie? Potěš pánbu. Aby to nedopadlo jako s Walekem spoluzaloženou Agenturou pro sociální začleňování. Cíl pěkný, ale výsledek vlastně dokonale opačný. Nejde o žádnou diskriminaci, nikdo nikoho neutlačuje, jen je to celé skutečně báječný byznys.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Zaměstnání na základě nesmyslu? first appeared on Pravý prostor .
