ŠTĚPÁN CHÁB
Zažili jsme doma filozoficko-duchovně-chamtivou diskusi o Vánocích. Ale ano, červen je nejlepší čas na rozjímání o zimních svátcích a kouzleném zvonečku, který zacinká, když Ježíšek donese dárky pod stromeček. Jenže nastal střet s moderními technologiemi. Do diskuse nám zasáhla umělá inteligence.
Jelikož nejsem žádný škobrtal, jakmile se vynořila na obzoru děsivá silueta umělé inteligence, neváhal jsem ji seznámit s vlastními dětmi. Blízké setkání třetího druhu proběhlo za asistence jednoho z mých synů, v té době mu bylo devět, teď se hrdě hlásí k první přežité dekádě. Hrdina. Ptali jsme se na blbosti typu – může nás umělá inteligence ovládnout? Zničí lidskou kulturu? Od nejapných dotazů jsme přešli k vážným – prdí hadí? Hoří hovno? Docílil jsem jediného, syn se přestal bát umělé inteligence. Tož, k mé sice trochu nešťastné, ale přesto radosti. Seznamovat tu holotu s její budoucností.
Jenže se mi to nevyplatilo. Synáček si umělou inteligenci ochočil. A když nad něčím koumá, nerozpakuje se a okamžitě se na ni obrátí. Zatím s mým vysvětlujícím výkladem, protože umělá inteligence je zatím trochu prolhaná. Když neví, začne si nestydatě vymýšlet.
Jenže poslední setkání třetího druhu pro mou osobu nedopadlo dobře. Mladší, sedmiletý syn, začal takhle při červnu plánovat, co napíše Ježíškovi v dopise. Nejdřív oba plánovali, pak od staršího zazněla klíčová věta – Ježíšek není, kupuje to táta. Byl jsem zděšen, okamžitě jsem mu oponoval, že bych na to neměl, že to je kravina. Jenže už rok na mě při takové poznámce velmi podezřívavě hází okem. Teď nastal zlom. Pronesl jsem svou obligátní – a kde bych na to vzal. Na to mi syn odpověděl – ha, zeptám se umělé inteligence. Nebránil jsem mu. Doufal jsem, že umělá inteligence se mnou bude držet basu a Ježíška nezapře.
Zpočátku mi to vyšlo. Syn napsal – Nosí o Vánocích Ježíšek dárky? A umělá inteligence se rozepsala o tom, že lidé ve střední Evropě věří, že Ježíšek dárky nosí. A dala si krátkou přednášku o tradicích a pověrách, z které jsme nebyli moudří nikdo. Z její odpovědi ovšem nevyplynulo, jestli Ježíšek dárky nosí, nebo nenosí. Temně jsem se usmál pod vousy – do osmnácti tě budu tahat na uvařené nudli, syčáku – řekl jsem si v duchu.
Jenže synovi to nedalo. Ztichnul a bylo vidět, jak mu to šrotuje. Chtěl mě dostat na lopatky. Po minutě se naklonil ke klávesnici a napsal – Nosí dárky Ježíšek? Napiš ano, nebo ne. – Vypečené, řekl jsem si a doufal, že umělá inteligence zahájí zase přednášku, kde neřekne ani ano, ani ne. Jenže ta bestie přestala držet basu. Odpověděla.
„Ne, Ježíšek jako fyzická bytost ve smyslu postavy, která nosí dárky dětem o Vánocích, neexistuje. Ježíšek je spíše symbolická postava spojená s radostí z darování a duchovními hodnotami Vánoc v některých kulturách.“ Ležel jsem na lopatkách, syn vítězoslavně hleděl po okolí.
Jsem nahraný. Moderní technologie ukradla kouzlo Vánoc a nahradila ho přednáškou o tradicích a pověrách. Opravdu? Ne. Došlo k dramatickému vývoji, který se neobešel bez řevu a stal se dalším střípkem do chápání dětské duše.
Ač starší ze synů konečně odhalil mou záludnou lež o Ježíškovi, mladší tomu odmítl věřit. Dokonce se mi porvali před očima. Mladší, sedmiletý, odmítl nevěřit a věří dál. Těší se na Ježíška, sumíruje, co mu napíše do dopisu a staršího nazývá nevybíravými slovy. Hledí na něj jako na odpadlíka. Víra se ho drží. Snad i udrží. Aspoň ještě rok. Mě tak baví je napínat, baví mě ty jejich vykulené oči těsně před zazvoněním zvonečku. Je daleko hezčí, když věří v to kouzlo, že jim něco dal Ježíšek, než to cynické – tak se fotr předveď, na co jsi za ten rok uškudlil. Asi staršímu synovi k Ježíšku zabalím nezaplacenou složenku, ať vidí svět bez kouzel. No co, když chce svět bez kouzel, měl by ho dostat. Ne, ne, žertuju, nedám mu jen složenku, dám mu rovnou dvě. Takhle já budu štědrý.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Žaluji na umělou inteligenci. Likviduje sny first appeared on Pravý prostor .
