BENJAMIN KURAS
Jestli jste někdy byli Itálii a nedostali jste žádnou pokutu, je to, jako byste v Itálii nikdy nebyli. Itálie bez pokuty je jako špagety bez omáčky. Jestli vám žádná pokuta nepřišla do roka, nezoufejte. Může vám přijít ještě za devět let, kdy si už dávno nebudete pamatovat, za co by asi tak mohla být. Naštvete se, a buď ji zahodíte do koše, nebo odpovíte nevrle na uvedenou adresu nebo e-mail a budete se o ní hádat. To už ale často nebude s tím, od koho pokuta měla přijít a komu ji skutečně dlužíte, nýbrž s nějakou výběrčí firmou, které vás pokutující předal, protože ona ty pokuty umí vybírat líp.
V prvním případě se můžete těšit na další upomínku pokuty, za pár měsíců, nebo rok, nebo dva, nebo šest – na částku zvýšenou o další pilnou práci do ní vloženou onou výběrčí firmou. Ta se bude dál zvyšovat při každé další upomínce. V určité fázi vašeho neplacení ji italská výběrčí firma předá kolegům českým, jimž se zde říká „exekutoři“ – a u těch víte, jak můžete dopadnout. Proti nim jsou italští výběrčí skromní čučkaři. Až člověka napadá otázka, jak se tím dokážou uživit.
To v horším případě prvního případu. V lepším případě prvního případu vás italští výběrčí nechají na pokoji, ale předají italské internetové síti, která si vás najde, jen co znovu přejedete italské hranice a vaše číslo auta zaznamená první hraniční kamera, nebo při prvním nákupu kreditní kartou, nebo při jakémkoli počinu, v němž se objeví vaše jméno. O kolik víc po vás pak bude chtít, zkuste hádat. A je to, kromě těch extra výdajů, řešení nudné a nehodné takové zábavné země, jakou je Itálie.
Takže možná raději zvolíte druhý případ a začnete si s výběrčími e-mailovat nebo (chcete-li to hodně časově protáhnout) poštovně korespondovat a proti pokutě se odvolávat nebo žádat vysvětlení a důkazy. Chcete-li si touto korespondencí užít echt zábavy, přijde-li první oznámení pokuty v italštině nebo (jak někdy bývá) v angličtině, můžete podle zákonů EU odpovědět česky. Třeba jen takto: „Nerozumím.“ Pokutující má pak zákonnou povinnost poslat celý dokument znovu v češtině, s popisem vašeho přestupku. A s přirážkou za překladatele.
Tam už vám taky může dát ultimatum, že nezaplatíte-li do určitého termínu, pokuta se zvýší o další výběrčí práci a výdaje. Tím termínem může klidně být i datum už předcházející den, kdy vám byla tato korespondence doručena. Takže zaplatíte-li jen tu nezvýšenou částku, můžete dostat další upomínku o zaplacení onoho navýšeného doplatku za zpoždění, s varováním dalšího zvýšení. Itálie je země věru zábavná, a každá sranda něco stojí.
Jste-li častým a dlouhodobým návštěvníkem Itálie, zavzpomínáte si na doby staré dobré národní měny, v níž bylo tak snadné stát se milionářem, když jste za třeba anglickou libru dostávali 3 tisíce lir. A v níž k těm milionářům patřil třeba i takový benzinkář, který vám na záznam čerpání 6900 řekl 9600 a okamžitě záznam vypnul, a hádejte se s ním. Nebo číšník, který vám k útratě ještě nad polévkou za 1500 připočetl datum 1983. A pobaví vás, jak se takovýmto vtipným trikům v posledních letech naučily obecní správy a policejní sbory.
Tady v malém odbočení stojí za zmínku na první pohled s pokutami nesouvisející, ale podprahově s nimi úzce propojená politická událost. V roce 2017 italský parlament odhlasoval zrušení trestného činu verbálního útoku na policistu. Do té doby to byl čin častý, neboť při něm často verbální útočník přicházel do osobního styku s pokutujícím policistou. Od zavedení kamer a digitalizace pokut na internetu, si pokutovaní mohou trhnout nohou a nemají komu vynadat.
Takže za co všecko můžete dostat italskou pokutu?
Nejběžnější a neobyčejnější je rychlost. U té se nejsnadněji zapomenete na městských okruzích zvaných circonvalazione. Jsou dostatečně široké, někde až skoro jako jeden směr dálnice, aby vás sváděly ke šlápnutí na plyn, zvlášť když kolem vás sviští italská auta o dvacet kilometrů rychleji než vy. Vás kamera zaznamená v dvoukilometrovém zrychlení, což vás kvalifikuje na pokutu 41 eur za zrychlení do 6 kilometrů. Kdybyste zrychlili o 7, byl by to už dvojnásobek. Co je dovoleno Italovi, není dovoleno volovi.
Druhým nejběžnějším je parkování. A tam italské obce přicházejí s geniálně důmyslnými způsoby, jak si na sebe vydělat. Zde pár těch nejdůmyslnějších.
První: Přímořské městečko Vieste, ještě v dobách papírových pokut od obecních strážníků, než se digitalizovaly a internetizovaly. Moje tamní už čtvrté léto, s dosavadním návykem parkovat bezplatně všude, kde není specifický zákaz, jako třeba čára podél chodníku, cedulka s časy zákazu, nebo nějaké jiné srozumitelné znamení.
Onoho léta najednou nenápadně městečko dostalo nápad vydělat si něco navíc a zavedlo opak: zákaz parkování všude, kde není specificky povoleno. S jakousi nenápadnou cedulkou tam, kde se parkovat smí. Té si blbý cizinec nevšimne, nebo všimne a jen mu potvrdí víru, že parkování zůstalo jako vždy, jen k němu přibyla cedulka.
A pak najednou všude jinde blbý cizinec dostává pokutu 41 eur. Třeba i úplně venku z města, na okraji silnice vedoucí k pláži. Dva pokutové lístky před obecní kanceláří referentky pro turismus během jedné hodiny stání, v níž s referentkou vedu interview pro české médium. Naštěstí pokuty to pobaví i samou referentku, která si lístky bere s ujištěním, že „to s těmi blby vyřídí“.
Druhý: Středověké městečko Pacentro na úpatí hor v regionu Abruzzi. Ulice, na níž je několik domků poskytujících B+B a dvě populární restaurace, do nichž se sjíždívají jedlíci z širokého okolí. „Parkovat můžete zadarmo jako vždy hned zde před domem,“ ujišťuje majitel B+B.
Zaparkujeme, ubytujeme, večeříme. Ráno pod stíračem pokuta 41 eur. Procházíme sem a tam, hledajíce nějaké znamení zákazu parkování. Majitel ujišťuje, že tam žádné nebylo. Je. Nové, od prvního července. My jsme přijeli druhého. Koukáme na cedulku: i kdyby tu byl zákaz parkování během dne, přece jsme tu zaparkovali až večer.
Jenže italský humor je neporazitelný. Na cedulce je zákaz parkování od 20.00 do 24.00. Tak do městské pokladny přispívá každý, kdo se sem přijel vyspat a navečeřet.
Ale velmistra silničního loupežnictví a perpetuum mobile na okrádání blbých cizinců jsem poznal v jednom středně velkém městě střední Itálie, jehož jméno zatajím. Nebudu mu dělat reklamu, že byste tam hned jeli se obohatit o takovouto komediální zkušenost:
Krátká odpolední návštěva na tříhodinovou prohlídku centra. Jedeme přesně podle ukazatelů do centrálního parkoviště, rychlostí menší než předepsanou. Dorazíme, zaparkujeme, zaplatíme parkování na tři hodiny. Za ty projdeme hlavních pár centrálních pozoruhodností, nasedneme, odjedeme.
Za měsíc přijde doporučený dopis – z Nizozemska. Ze zvědavosti, co bych asi mohl mít za kšeft v Nizozemsku (snad mně tam nějaké divadlo chce hrát nějakou hru?) nedočkavě otvírám. V obálce je pokuta od policejní prefektury tohoto italského města, se jmenovitým podpisem prefekta, v angličtině – na 89 eur – dvakrát. Z ní se dozvídám, že centrum města teď obrubuje jakýsi pomyslný okruh zákazu vjezdu bez placení, kromě rezidentů a komerčních dodavatelů s ročním předplacením. Je to prý nějak někde značeno, blbý cizinec neví jak, a i kdyby věděl, neví komu zaplatit, aby se dostal na to centrální parkoviště.
Pokutové vyrozumění obsahuje odkaz na internetovou mapu s oním ohraničením a časy a adresy našeho průjezdu. Jsou od sebe vzdálené půl minuty, na mapě 200 metrů. Provázejí je dvě fotografie našeho auta. Jedna s registračním číslem, druhá zatemnělá, bez čísla. Čili jako důkaz právně neplatná.
A teď ten geniální vynález, jak blbého cizince oškubat hned dvakrát. Sleduje-li blbý cizinec značky na centrální parkoviště, vjede do zakázaného pásma (jedna pokuta), po asi 100 metrech z něho vyjede, aby do něho po dalších 50 metrech vjel znovu (druhá pokuta).
Kam se hrabou starodávní silniční lupiči, před nimiž vás policie měla chránit. Tady se městská policie starodávnými silničními lupiči sama stává a navádí vás parkovacími značkami do pasti, jíž se nelze vyhnout. Odvolat se můžete (informuje vyrozumění) na prefekturu nebo úřad starosty jen doporučenou poštou – a jen v italštině.
Protože miluji drama, zvlášť komediálního charakteru, zaplavuji prefekturu i starostu sérií dopisů, nejprve v přikázané italštině, pak v pro mě snadnější angličtině, s výčtem asi tuctu pomyslných zákonů EU, jež městská policie porušila. S odvoláním na „acquis communautair“ obsahující cca 300 tisíc stránek, ať si to tam hledají. S ujištěním, že na město a jeho policii podám žalobu k Evropskému sudu lidských práv.
Z těch pomyslných porušení se mně jako pravděpodobné jeví tyto: italská pokuta nemůže být platná, je-li poslána z jiné země. Anglicky psaná pokuta nemůže trvat na odpovědi výlučně italské. Pokuta nemůže být dvojnásobná při jedné jízdě s rozdílem 200 metrů a půl minuty. Druhá fotografie auta ve tmě bez SPZ je neplatná.
Na záplavu mých dopisů a následných emailů odpovídá úřad starosty a úřad prefekta jen stručnou italskou větou, že mou odpovědí se někdo bude zabývat. Pak přišly covidové lockdowny a konec korespondence. Ale vsadím se, že se za pět let znovu ozve nějaký ten výběrčí. S dvojnásobnou částkou.
Jako tenhle poslední. Teda zatím poslední. Ten přišel 16.1.2022, od výběrčí firmy dnes už vyzbrojené bezchybnou češtinou:
„Tímto vás informujeme, že Vaše vlastní vozidlo nebo vozidlo z půjčovny, které jste řídili, projelo bez placení úsekem dálnice, jehož mýtné brány a data a podrobnosti jsou uvedeny na zadní straně tohoto dopisu. Žádáme Vás o zaplacení mýtného včetně nákladů v celkové výši 106,88 € do 30dnů od obdržení tohoto dopisu.“
Datum onoho mýtného – 16.8.2014. Před devíti lety. Veškeré mé snahy o vzpomínání na nějakou takovou událost z tehdejší doby se ukazují být marné. Odpovídám e-mailem anglicky – abych neriskoval další poplatky na jejich českého překladatele – že určitě jde o omyl: z italské dálnice nelze vyjet bez zaplacení, neboť závora vás ven nepustí, dokud nezaplatíte.
Dostávám anglické vysvětlení: Výjezd byl otevřen, ale vydával lístečky s uvedením výše mýtného a s číslem bankovního konta, na něž máte mýtné zaplatit do 15 dnů. Ale paměť pořád nezabírá.
Vysvětlení pokračuje: Protože mýtné do 15 dnů zůstalo nezaplaceno, Autostrada poslala na Vaši adresu upomínku o zaplacení do 30 dnů. Paměť zabírá: žádná taková upomínka nikdy nepřišla, určitě, rozhodně a definitivně.
Autostrada tedy upomínku předala naší firmě, která vám tehdy poslala upomínku o zaplacení do 30 dnů. Paměť opět zabírá: žádná taková upomínka nikdy nepřišla, určitě, rozhodně a definitivně.
Tím se však údajné nezaplacené mýtné zdvojnásobilo. A nebude-li zaplaceno do 30 dnů, zvýší se o další výdaje.
I rozhodl jsem se uvěřit, i když stále bez paměťového potvrzení, že jsem tedy asi opravu kdysi musel vyjet z dálnice kdesi, kde byl výjezd otevřen a nevšiml jsem si onoho výjezdního lístečku k zaplacení. Něco tak bizarního by přece nedokázali vymyslet ani vynalézaví, činorodí a věčně veselí Italové. A zaplatil, jsem, než by se částka opět zdvojnásobila.
Takže zde pro vás špetka moudra získaného padesátiletými zkušenostmi.
Chystáte-li se autem do Itálie, nepočítejte s tou nepravděpodobností, že vás – proč zrovna vás? – nechá vyváznout bez pokuty. Máte přibližně takovéto volby:
Připočíst k rozpočtu pár set eur na pokuty.
Dbát na nepřekročení předepsaných rychlosti, nejezdit autem do městských center, parkovat někde na předměstí (zapamatovat si kde, nejlíp vyfocením cedulky ulice) a historická centra navštěvovat veřejnou dopravou.
Letět i s transferem do některého letoviska, nejlíp s nějakou agenturou, a tam zůstat rozvalení na pláži nebo odtamtud poznávat okolí veřejnou dopravou.
Letět bez agentury nalehko a všude jezdit veřejnou dopravou nebo stopem.
Výhody a nevýhody:
Ve volbách 3. a 4. máte klid a můžete holdovat vínu, grappě, sambuce a amaru, kdykoli a kdekoli a v jakémkoli množství. Ale moc si toho domů nepřivezete.
Ve volbách 1. a 2. budete stále podprahově stresovaní, ale ani tak se nějaké pokutě nevyhnete. Můžete si to však kompenzovat na závěr velkým nákupem olivového oleje, vína, sýrů, těstovin, konzervovaných tuňáků, ančoviček, rajčat a pesta za poloviční cenu, než jakou byste platili doma.
Pátou volbou samozřejmě je nejezdit do Itálie vůbec. Nejezdí tam spousta lidí. Ale přijdete tím o hodně srandy.
Benjamin Kuras
The post Pokutová velmoc Itálie first appeared on .
