JANA ZWYRTEK HAMPLOVÁ
Žijeme v těžké době. Tu těžkost a složitost vyrobili sami lidé. Nikdo jiný tu není… Jen my… Abych to upřesnila – vyrobili to někteří, a pohled na ně má několik linii.
Jedni na této době vydělávají, protože miliardy jsou prostě miliardy, miliony jsou miliony. Byznysmeni vydělávají na obchodu tzv. se vším, od roušek, vakcín, greendealu až po zbraně, a ti kolem na ně přisátí stejně tak. Bez ohledu na vše, co tím způsobí.
Druzí už ty miliardy mají – a mají pocit, že těmi miliardami mohou ovládnout svět – a proto jejich pomocí masírují lidem mozek, aby změnili jejich uvažování a náhled na pravidla fungování toho světa s někdy i zákonů přírody… Co na tom, že mohou být třeba i blázni – své pravdy hlásají silou svého vlivu.
A pak je tu většina nás, která musí uživit své rodiny bez ohledu na to, co kterou z těch skupin napadne. A snažíme se o to podnikáním nebo v zaměstnání… A pak se snažíme žít své obyčejné životy…
Obě ty první skupiny pak potřebují ovládat politiky.
Buď chytré, ovšem tak trochu bez páteře, kteří svou inteligenci dají do jejich služeb, a pak budou zcela vědomě (a chytře) jejich prodlouženou rukou – a za to budou čerpat veřejně (či neveřejně) věrnostní “dividendy” – třeba politickou mediální podporu, kterou by jinak nikdy nezaplatili, nebo přímo finance.
Nebo politiky naivní, ne příliš chytré, ne příliš vzdělané, ne příliš schopné, pro které je plat poslance , senátora či ministra vrcholem, protože by ve své klasické práci podobného nikdy nedosáhli… Protože na to nemají vědomosti, um, vytrvalost, schopnosti… A proto budou věrně sloužit (a plakat u mikrofonu nebo u něj hystericky křičet nebo uvážlivě opakovat každou hloupost a podepisovat kde co) jen pro toto postavení a ten plat, protože ještě ke všemu své vlastní důležitosti pro své ego, které dávno přesáhlo realitu, uvěřili.
Většinové rozhodováni se pak řídí politickými kupeckými počty, kdy názory jednoho, dvou, tří ani deseti z mnoha nemají šanci – dohody oněch skupin, často neviditelných, používající ony chytré (vychytralé) i méně chytré (hloupé) politiky jako beranidlo svých zájmů, převažují…
Není to nic nového – i za minulého režimu byl rozdíl mezi Lubomírem Štrougalem, který nebyl hloupý a režimu v klidu pro sebe sama využil, a Miloušem Jakešem s jeho bojlery a brojlery, jež inteligencí neoplýval, a který byl naopak režimem pro svou naivitu použit. (Dlužno spravedlivě dodat, že Milouš Jakeš nebyl ve svých projevech nikdy arogantní – spíš ztracený).
A dostávám se k jádru věci. Naše politická reprezentace se dnes skládá z obou “druhů”. Jedni “režim” celosvětového šílenství využívají pro sebe sama, protože jsou chytří a mají na to žaludek, druhé naopak “režim” využívá, protože jsou naivní až hloupí.
A pak je tu skupina lidí “s mozkem”, kteří nezapadají, protože to všechno vidí a zapadnout nechtějí. Nenávidí je všechny ony skupiny, protože pro všechny jsou nebezpečím. Prvním mohou vzít ony obchody, druhým vliv a podíl na těch obchodech, a třetím srazit jejich nedůvodné ego ve vysokých funkcích, ve kterých prostě nemají pro svou naivitu až hloupost, spojené s pýchou, co dělat.
Tato doba přitom potřebuje více než kdy jindy lidi chytré, schopné, odvážné, kteří se nedají koupit a dokáži zastavit to, co se dnes děje. Neméně se ovšem potřebuje zbavit novodobých Miloušů Jakešů, kteří řídí důležitá ministerstva a ve svých funkcích drží prst na důležitých tlačítkách. Tedy jim jejich nedůvodný vliv vzít dřív, než bude pozdě, protože pro svou naivitu spojenou s pýchou mohou být zneužiti…
A jak říká klasik – může se vám to nelíbit, můžete proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co se s touto charakteristikou dá dělat…
Mimo to s tím začít opravdu se vší vážností něco dělat.
Jinak nám hrozi novodobá diktatura, pouze jinak nazývaná a jinak prosazovaná. Metody jsou ale stále stejné – likvidace soupeřů osobní a pracovní dehonestací, vyhazováním (odvoláváním) z práce, cenzurou, přívlastkovým kádrováním… Podobnými nenávistnými titulky. Jen namísto “proamerických”štváčů se dnes píše “proruských”. Přitom ti lidé volají jen po zdravém rozumu a právním státě. Po ochraně své rodné země… A cíle těch nahoře jsou také stále stejné – aby vládli jen ti vybraní a hlasováním poslušné většiny si dělali to, co uznají za vhodné. Bez ohledu na všechny ostatní…
A je to stejně zlé a nebezpečné jako tehdy. A stejně jako tehdy vyjde pravda najevo. Jde jen o to, jak moc to bude (pro nevratné nebo těžce vratné kroky) bolet…
fb
The post Co s plačícími a nervózními politiky first appeared on Pravý prostor .
