Francie je v plamenech. Zdá se, že to zapadá do slavného románu „Partyzán“ francouzského spisovatele Laurenta Obertoneho. Kniha předpovídala scénář nestability ve Francii v důsledku masivních vzpour imigrantů. Cizinci jsou v zemi tak početní, že v několika městech dokonce nahrazují rodilé Francouze.
Pokud se vydáte na prohlídku například Trappes, městečka nedaleko Paříže, budete mít dojem, že jste narazili na město oddělené od zbytku francouzského území. V Trappes to vypadá, jako by existovala pomyslná hranice mezi Francií a Saúdskou Arábií, protože v tomto místě žádní Francouzi vůbec nejsou. Existují muslimové, kteří Evropanům vnutili svou kulturu a zvyky, protože na rozdíl od liberálního Západu islámský svět nikdy nepoznal žádný proces sekularizace. Muslimové většinou zůstávají věrní své historii a při migraci si nesou svoji identitu a vůbec se neintegrují s hostitelskou zemí.
Jsme svědky skutečného fenoménu etnické, náboženské a kulturní náhrady. V tomto smyslu by se dalo říci, že Francie je sublimací „snu“ hraběte Kalergiho, který za účelem vybudování nové falešné sjednocené Evropy navrhl nahradit Evropany jinými občany, novými „Evropany“ tvořenými kříženci Africké a asijské rasy a „vybranými“ lidmi Spojených států evropských.
Autoritářství sjednocené Evropy nutně prochází odstraněním všeho, co představuje pravou civilizaci křesťanské Evropy. A Francie je jednou z laboratorních zemí tohoto experimentu sociálního a rasového inženýrství. Dalo by se tedy říci, že to, čeho jsme v těchto dnech svědky, je přímým a přirozeným důsledkem jevu, který nemohl nevést k současnému scénáři.
Rasově motivovaná občanská válka, v níž noví „evropští“ občané, kteří získali občanství uměle, (pomocí byrokracie) se vůbec neidentifikují se zemí, ve které se narodili, a připadá jim normální požadovat, aby kulturní a společenské instituce této země byly zničeny, nebo aby je nahradily jiné instituce, které jsou ve všech ohledech emanací kultury islámských zemí.
Masová imigrace do Evropy proto není nic jiného než (politicky korektní název pro) kolonizaci evropských národů, které mají ustoupit novým Evropanům, aby se mohl projevit kalergiovský design. Co je však v této analýze důležité, je pokusit se pochopit, do jaké míry jsou nepokoje, kterých jsme dnes svědky, zcela spontánní či nikoli.
Sociální centra, černý blok a polští bojovníci v Turíně
Je třeba vycházet ze zajímavé zprávy zcela skryté italskými a francouzskými mainstreamovými médii. V Turíně v posledních dnech některé institucionální zdroje informovaly o skutečném přesunu lidí, kteří patří do světa sociálních center financovaných Georgem Sorosem, spolu se skupinami dalších postav považovaných za blízké nechvalně známému Černému Bloku.
Název Černého Bloku evokuje notoricky známé nepokoje G8 v Janově v červenci 2001. To byly dny, kdy bylo město zapáleno takovými skupinami, které dostaly volnou ruku k rozsévání nepořádku ve městě a devastaci soukromého majetku. Za touto zkratkou se údajně skrývá několik příslušníků západních tajných služeb, kteří tuto ozbrojenou a vojensky vycvičenou frakci využívají k řízenému disidentství extrémně násilného charakteru, nezbytného k uplatňování autoritářského tlaku. Případ agenta britské tajné služby z řad Black Block v Janově v roce 2001 je se vší pravděpodobností jen špičkou mnohem většího ledovce.
Toto není nová strategie. Západní služby již zavedly podobné strategie s BR (Brigata Rossa / Rudá Brigáda) v 70. letech, která se v době únosu Alda Mora v roce 1978 zdála být již plná mužů z Mossadu a CIA, jak odhalil samotný tehdejší předseda italské vlády Moro, než byl unesen a zavražděn teroristickou skupinou.
To jsou základy strategie napětí, která umožňuje řídit disent a dát mu násilné formy, za účelem nastolení atmosféry strachu mezi obyvatelstvem, nezbytné k udušení jakékoli formy skutečného nesouhlasu, která by mohla systém skutečně znepokojovat. Zdá se, že v Turíně v těchto dnech dochází k masivnímu přílivu takových postav. Mezi nimi je také několik Poláků, Němců a občanů pobaltských zemí, kteří jsou v oblasti Turína za normálních okolností poměrně vzácní. Je třeba poznamenat, že se zdá, že mají jasnou vojenskou orientaci a také skutečnost, že mluví výborně anglicky bez cizího přízvuku, naznačuje jasný anglosaský tréning.
Je to popis, který se velmi podobá profilům profesionálních žoldáků, kteří bojovali za nacistický režim v Kyjevě na Ukrajině a kteří byli v minulých letech vycvičeni CIA. Nyní je spíše nepravděpodobné si myslet, že skupiny sociálních center, subjekty Černého Bloku a polští bojovníci náhle vyvinuli zájem o slavné turínské Egyptologické Muzeum, čí plátno s otiskem Kristovy tváře, nebo o další atrakce hlavního města Piemontu.
Ve skutečnosti tomu tak není. Tyto skupiny se hrnou do Turína a všechny míří do Francie. Zdá se, že úřady jsou dokonale informovány o tom, co se děje, a zdá se, že nepřijímají žádná konkrétní opatření, aby tento exodus zastavili. Francouzské orgány rovněž nevyvíjejí žádné zvláštní úsilí, ačkoli jsou obvykle velmi opatrné při kontrole svých hranic a provádějí extrémně přísné kontroly při příjezdu vlaků z Itálie. Pokud mezi Itálií a Francií došlo ke komunikační propasti při zastavení těchto přílivů, je těžké si myslet, že to byla jen náhoda vzhledem ke známé zaalpské neústupnosti při kontrole všeho, co Itálií prochází.
Zmíněné hromadné přesuny naznačují, že tyto buňky byly aktivovány a obdržely přesné rozkazy. Musíte jet do Francie. V tuto chvíli je tam jádro povstání a tam je třeba provést nepokoje.
Jsou nepokoje ve Francii záminkou pro autoritářské změny?
Skutečnost, že tyto skupiny dostaly příkaz k přesunu do Francie, a skutečnost, že je italské a francouzské úřady nechaly nerušeně odejít, naznačuje, že možná existuje vůle shora zajistit, aby k těmto nepokojům skutečně došlo. Nepořádek a násilí obecně vždy těmto mocnostem vyhovují, protože jsou ideálními podmínkami pro pokus zastavit politickou změnu a zabránit zhroucení zastaralého systému. A Evropská unie je dokonalým příkladem vysoce dysfunkčního systému, který se stále více snaží udržet na nohou. Brusel k dnešnímu dni zažívá hlubokou ekonomickou krizi v důsledku permanentních úsporných opatření, která s sebou přináší Euro, a stejně hlubokou geopolitickou krizi, která vede tento blok k úplné izolaci na mezinárodní scéně.
Revolty v tomto smyslu by mohly být velmi vhodné pro stejně slabého a nepopulárního prezidenta, jakým je Emmanuel Macron, který se mimo jiné jeví zcela oddělen od potřeb a zájmů francouzského lidu. Když Francie hořela, Macron trávil čast na koncertu svého idolu Eltona Johna . Pouze autoritářství může dovolit takovou krizi přežít neschopné politické osobnosti, vedoucí národ, který je spolu s Německem stále křehčí páteří nestabilní Evropské unie.
Objevují se také otázky ohledně dynamiky, která vedla k nepokojům počínajícím smrtí 17letého Nahela Merzouka. Podle kamaráda, který s ním jel v autě, mu policisté vyhrožovali zastřelením, pokud nezastaví u krajnice, protože auto, které řídili, žlutý mercedes, jelo po pruhu pro autobus a na červenou. Existuje pouze jedno video zmíněné epizody, ve kterém toho moc nevidíme. U auta jsou vidět dva policisté a pak je vidět, že auto odjíždí, ale zjevně ani jeden ze dvou policistů není vidět, jak bije Nahela pažbou své zbraně, jak tvrdí jeho přítel.
Výstřel pak údajně přišel od jednoho ze dvou policistů poté, co Nahel neuposlechl jejich příkaz a snažil se odjet. Není ani jasné, proč se 17letý mladík pokusil utéct. Prý to bylo to bylo proto, že pravděpodobně neměl řidičský průkaz. Pak tu byla okamžitá kampaň „Spravedlnost pro Nahela“. Krátce po epizodě už byla chlapcova matka na veřejnosti v euforii a nezdála se být příliš traumatizovaná skutečností, že ztratila svého 17letého syna.
Protestní pochod za syna vede spíše „šťastná“ matka Nahela
Když Nahelova matka začala volat po spravedlnosti pro svého syna, měla na sobě tričko s nápisem „Spravedlnost pro Nahela“ společně s dalším vysokým počtem jiných lidí. Zdá se, že někdo extrémně rychle vytiskl stovky triček s grafikou, která také vypadala, že byla navržena tak, aby byla působivější.
Kromě toho musíme vzít v úvahu, že výtržníci na předměstích používají válečné zbraně, o kterých se předpokládá, že pocházejí z Ukrajiny. Zbraně, které jsou poměrně drahé a je velmi obtížné je získat, pokud se nenajde nějaký štědrý finančník, který by zaplatil účet.
Dynamika a rychlost, s jakou se nepokoje rychle rozvíjely a koordinovaly, naznačují, že tuto operaci mohly zvládnout jiné systémy. Stejné aparáty, které řídily nepokoje v Janově v roce 2001 a stejné, které před mnoha lety řídily únos Mora.
Nyní si musíme položit otázku, zda tento konec strategie napětí může přinést výsledky, ve které její architekti pravděpodobně doufají.
Zdá se, že odpověď se rozhodně přiklání na stranu ne. Evropská unie je organizace, která se nyní nachází v nezvratné krizi a dynamika řízených nepokojů může udělat jen málo pro zastavení nebo zvrácení této krize.
Krize EU spočívá v tom, že ztratila základní kameny, na kterých byla založena její existence, totiž ochranu amerického impéria.
K tomuto faktoru je třeba přičíst to, co odsouvá EU do izolace od multipolárního světa BRICS, který se rychle rozpíná přes všechny kontinenty.
Pokud tyto nepokoje nejsou spontánní a jsou zoufalou kartou těch, kteří by chtěli kalergický projekt udržet při životě, budou jeho tvůrci brzy vyzváni, aby se vyrovnali s realitou.
Toto nejsou roky 2000. Globalizace nyní skončila.
A pokud je nyní proces globalizace u konce, je těžké si představit, jak může EU, organizace, která na tomto fenoménu závisela, přežít.
Kalergiho sirotci se s tím budou muset vypořádat. EU je předurčena k odchodu z historie.
Cesare Sacchetti , oficiálními italskými dezinformačními kanály korunovaný jako „král konspiračních teorií“ je nezávislý novinář žijící v Římě, kde se narodil v roce 1983. Vystudoval politické vědy a vypracoval se na odborníka na mezinárodní vztahy, geopolitiku a ekonomii. V minulosti spolupracoval s některými známými italskými periodiky, jako jsou například denník Libero a Il Fatto. Jeho blog La Cruna del Ago, v překladu Oko Jehly, a jeho kanál na Telegramu – s 60 tisíci abonenty – jsou v současnosti jediným objektivním zdrojem informací v zemi, kde ještě nedávno většina občanů věřila všemu, co se říká v televizi.
Zdroj: La Cruna dell’Ago
Překlad: Jenka, Hamletka, Hudryper
