Ukradená ekologie, zneužití ušlechtilých emocí, hnutí na scestí. Tomu se budu několik následujích dní věnovat v seriálu na pokračování pod názvem: Manifest skutečné ekologie.
• Část 1 – Romantické začátka a stav ekologického hnutí dnes
• Část 2 – Pseudo-řešení pseudo-problémů
• Část 3 – Reálné a řešitelné problémy
• Část 4 – Konkrétní příklady
Existují dva motivy pro sepsání tohoto manifestu. První motiv je to, že příroda potřebuje ochranu. Druhý motiv je fakt, že pojem „ekologie“ byl odcizen a hnutí k tomuto pojmu se hlásící, byla „hacknuta“. Lidé s potenciálem něco v tomto ohledu udělat byli zneužiti, drtivá většina aktivit s ekologií souvisejících k ochraně přírody nepřispívá, ba často jde dokonce proti ní. To spolu s agresivně a hystericky vedenými kampaněmi vyvolalo u mnoha lidí odpor tématem se vůbec zabývat a slovo ekologie na ně působí jako červený hadr na býka.
Cílem manifestu je popsat jakým způsobem bylo ekologické hnutí svedeno z cesty, na jaké lži lidé ekologicky cítící skočili, kterým pseudo-problémům věnují svoji energii a kterým skutečným ekologickým problém se proto pak již nevěnují. K těmto skutečným problémům ochrany přírody bych pak chtěl obrátit pozornost.
Romantické začátky
Člověk jen trochu vnímavý se uprostřed panenské přírody cítí dobře. Není divu, v ní se zrodil a snad s výjimkou posledních několika generací v ní vždy žil. Přesně pro takové prostředí je adaptovaný, z něj čerpá klid, vyrovnanost i zdraví. Když se tedy svět změnil a většina lidí se náhle přesunula z venkova do měst, ti vnímaví to pociťují jako ztrátu.
Touto ztrátou však netrpí jen lidé žijící ve městech, ani příroda mimo města nezůstala nedotčena. Expanze měst šla ruku v ruce s průmyslovou revolucí a zvýšenými nároky městského člověka. Prostor mimo města začal být využíván pro účely průmyslu a také pro intenzivní zemědělství. Divoká příroda začala být vytlačována dál od měst a stávala se pro městské obyvatele nedostupnou.
V určitý okamžik se někteří lidé začali organizovat a usilovat o to, aby se také ve městech dalo žít, přinesl se do nich kus přírody, a člověk nestrádal v nelidské betonové džungli. Podstatnější složkou jejich aktivit se však stala ochrana přírody mimo města, neboť ta začala být vnímána jako základ zdraví celého prostředí, jako zdroj všeho toho, co se ve městech lidmi spotřebuje, počínaje vzduchem k dýchání, konče vodou a potravinami. Životní prostředí začalo být chápáno jako celek, v němž se nic zkaženého a pošpiněného neztratí a pokud ano, tak za velmi dlouhou dobu. Co je do tohoto systému na jedné straně vloženo, to z něj nakonec někde také vyjde. Z pouhé lásky k přírodě se tak stala věda a také politika.
Vše začalo poměrně nekonfliktně. Státy začaly zakládat chráněná území a přírodní rezervace. Ty vznikaly převážně v rurálních oblastech, na okrajích, mimo zájmy průmyslu a obchodu, často také v nadmořských výškách nevhodných pro intenzivní zemědělství.
Mezi bytostné zájmy byznysu však patří snaha minimalizovat své náklady a maximalizovat zisky a to pokud možno co nejrychleji. Jeho aktivity se tedy nakonec logicky dostaly do konfliktu s aktivitami ochranářů. Střetly se dva postoje: orientace na okamžitý zisk versus udržitelnost zaměřená ke vzdálenému horizontu. Klasické dilema, zda sníst jeden bonbon již dnes, nebo dva bonbony až zítra.
Argumenty lidí z obou stran této barikády byli v podstatě racionální. Pouze priority odlišné. Ti první poukazovali na potřeby lidí, které je třeba uspokojit. Ti druzí na ztráty a budoucí náklady, které z takového přístupu vyplynou a na to, že toto břemeno se pouze odsouvá na ty, co přijdou po nás. Obě strany měly svoji pravdu.
Stav ekologického hnutí dnes
Domnívám se, že někdy v této fázi se staly dvě zásadní věci. Jak už jsem říkal, téma ochrany přírody je přitažlivé pro lidi vnímavé a citlivé. To bývají obvykle zejména mladí lidé. Je to ryzí idealizmus, ke kterému přirozeně tíhnou. Dnes je velmi módní brát mladé a jejich obavy vážně, což je na jedné straně možná dobře, současně to však přehlíží, že přirozená inklinace mladého člověka mezi patnácti a dvaceti lety k určitým tématům neplyne ze znalosti věci, ale z hledání identity, které k tomuto věku patří. Pokud je takový mladý člověk v jádru dobrý a vyšel z příznivého prostředí, pak identita, kterou hledá je kladná, ušlechtilá a o dobro usilující. Přesně s tím se takový člověk touží ztotožnit. Proto tíhne k tématům, k nimž nepochybně patří boj za sociální spravedlnost, ochrana utiskovaných a samozřejmě ochrana přírody. To není špatně, je dobré vědět, že dospívající mají srdce. Předstírat však, že jsou odborníky na danou problematiku je pokrytectví, za kterým lze rozpoznat snahu děti a jejich zájem o věc zneužít pro nějaké cíle. Mladý ekolog-aktivista obvykle fundovaný není. A pokud chce v patnácti zachraňovat planetu, pak je nejspíš zmanipulován. Pokud však v létě jde a věnuje část svých prázdnin nějakému lokálnímu projektu, jako je například zalesňování, čištění vodního toku, nebo znovu-zavodňování vytěžených šumavských rašelinišť, pak tuším, že to není ani pozér, ani hledač identity zoufale se přidávající ke každému hnutí, které je v jeho sociální bublině momentálně populární, ale je to autenticky ekologicky a samostatně myslící člověk, ze kterého možná jednoho dne bude ten expert, který se již k velkým problémům a projektům fundovaně vyjadřovat bude moci a bude stát za to ho také poslouchat.
Téma tedy uchopila omladina a zabalila ho do svých zjitřených emocí. To byla první událost. Ta druhá byla, když se do věci vložil právě ten „byznys“, který byl původně druhou stranou sporu. Chladně a cynicky si omotal okolo prstu mladé idealisty a zmanipuloval je tak, že bojovníci za přírodu nyní vlastně bojují za zájmy onoho byznysu. Vskutku ďábelské!
Takový je tedy podle mého názoru dnešní stav ekologického hnutí. Drtivou většinu svých kapacit věnuje propagování nových průmyslových odvětví, případně obchodu s novodobými odpustky – emisními povolenkami, což je vlastně také nové odvětví a pouze malá zbývající část se věnuje skutečné ochraně přírody. Těm ovšem zglajšaltovaný mediální mainstream nevěnuje prakticky žádnou pozornost.
Druhý díl: https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803645
Třetí díl: https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803646
Závěrečný čtvrtý díl: https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803648
Zdroj: https://jurnecka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=803644
Zdroj
