JINDŘICH KULHAVÝ
Řada současných politiků si období socialismu pamatuje pouze ze svého mládí a taková Pekarová Adamová musela například Lubomíra Štrougala sledovat asi tak z pískoviště. A není sama. Další část politické scény byla možná už natolik dospělá, aby si uvědomovala negativa té doby, ale zůstala jaksi ve stádiu, díky němuž není schopna si uvědomit vývoj.
Nenávist vůči Rusku vychází u mnohým ze špatných zkušeností se Sověty v době před rokem 1989. Po 2.světové válce, kdy nás doslova a bez jakékoliv diskuze zbavili Germánů utlačujících nás po mnoho století a poslali nacisty zpět do Německa, po třech letech naší neschopnosti vrátit se k samostatnosti se po komunistickém puči vlády ujala klika Klementa Gottwalda. Za přispění moskevského politbyra se komunisté ujali moci, spustili čistky a skutečně se ruku v ruce se Sověty pustili do experimentu zvaného socialismus. Ten přinášel různé formy teroru, omezování svobody, ale až po dalším převratu a pár následujících letech pod uměle vytvářenou svatozáří Václava Havla si ti chytří museli uvědomit, že jsme v určitých směrech byli za socialismu mnohem samostatnějšími a ekonomicky konkurenceschopnějšími, než je tomu nyní. Odvětví našeho průmyslu a zemědělství byly jedinečnými, a přestože jsme nebyli zdaleka vždy na technologickém čele, byly jsme plně schopni uspokojit potřeby své, ale i ty celého Východního bloku, jehož jsme byli elitou. Což už teď zdaleka nejsme.
Po stránce politické jsme se nacházeli pod kontrolou KSSS, ale jinak jsme v RVHP zastávali roli technologického a průmyslového lídra. Po rozpadu této organizace a dodržení slibu znamenajícího odchod Sovětské armády z našeho území jsme lichvářstvím nově vzniklých politických struktur promarnili příležitost zůstat samostatnými a víceméně neutrálními. Pravděpodobná Havlova potřeba být pod bičem někoho a jeho povinnost splatit dluh za dlouhodobé financování jeho na tu dobu luxusního života v komunitě disidentu nás stály mnohem více, než jsme byli ochotni připustit. A Havel a jeho okolí se činili. Postavení podřadného otroka zůstalo, jen bič nad námi drží Západ. Což způsobilo přehlédnutí vývoje v Sovětském svazu, jeho rozpad a zůstala pachuť po Sovětech a v určité části společnosti i díky manipulaci západních i našich médií naprostá nenávist k Rusům.
Nesoudnost způsobuje cholerismus, kterým se prezentuje naše politická scéna ignorující reálný význam Ruské federace pro svět, a skutečnost, kterou je i přes všechno tvrzené pro Západ spolupráce s Ruskem výhodná. Jenže právě západní lídři by chtěli více než spolupráci a vzájemný respekt. Chtěli by Rusko vlastnit a ovládat. Obrovské bohatství i rozloha nabízející neskutečné materiální zázemí je trnem v oku americké rozpínavosti a odvěké německé touze vládnou v Evropě, v Britech probouzí koloniální choutky a nutí eurounijní satelity ke společnému a naprosto nesmyslnému tažení vůči Moskvě. Žádný prostředek není pro ně dostatečně efektivní, takže přišel pokus oddělit od Ruska politicky i materiálně Ukrajinu. Prostě ji koupit, obsadit a po vyplenění nasměrovat k systematicky vyprovokovanému válečnému konfliktu. K jejímu zásobování využít ,,bratrské“ slovanské národy a de facto je postavit proti sobě. Do čela bývalých států nepřátelské Varšavské smlouvy kooptovat věrné sluhy vycvičené tak, aby byli ochotni zdecimovat ekonomicky i politicky své obyvatelstvo, nakonec i v případu potřeby poslat do války své muže. A jako bonus získal Západ ideální prostor pro obchod s lidmi, dětmi či jejich částmi. Aby tomu nebylo dost, zkusil podobnou taktiku i v Bělorusku, tam však konečně razantně narazil.
Návštěva ukrajinské hlavy státu a hysterická reakce našich pseudoelit na ni ukázaly, že se Západu u nás vše podařilo. Přestože jsme na ekonomickém dnu, vláda opět vyškrábnula ze všech možných rohů zbytky, které za skřípění zubů normálně uvažujících odešle na Ukrajinu. Fiala se vychloubá tím, kolik našich zbraní a peněz už skončilo na východu Evropy, také tvrzením, že v tom nepřestane. Zelenskyj před tím nepochodil v Bulharsku, Maďarsko jej vyzbrojovat odmítlo na začátku a ani další země se do toho nehrnou. Je evidentní, že naši politici ztratili jakékoliv zábrany a soudnost. To, jak fanaticky se chovají Fiala, Pekarová Adamová, Černochová či třeba Rakušan s Lipavským, je doslova strašidelné. Jejich nenávist k Rusku, a naopak bezhraniční podpora režimu přetékajícího neskrývaným nacismem jsou alarmující. Nadšení Zdechovského pro zásobování Ukrajinců americkou kazetovou municí připomíná potěšení fašistů z provozu plynových komor za 2.světové války či radost z funkčnosti atomových bomb shozených na Hirošimu a Nagasaki. Neúcta k lidskému životu je natolik zjevná, že je třeba se ptát, co dokážou tito lidé ještě mimo svých příjmů ctít.
Veřejnosti drze na plno hodin uzavřené ruzyňské letiště přijalo český vládní speciál se zločincem na palubě. Zelenskyj je v kritické situaci. Nashromáždil obrovský majetek, v čemž není na Ukrajině sám, dovedl však dle předem daného plánu Ukrajinu do války, kterou i přes obrovskou podporu prohrává. Média ji samozřejmě zveličují a přidávají na dramatičnosti, ve skutečnosti se v Kyjevě tančí na diskotékách a válka se dotýká jen někoho. Miliony Ukrajinců likvidují sociální systémy Slovenska, Polska a náš, žijí za cizí peníze a situace využili k zabrání dalšího území. Zelenskyj už ví, že z obnovy Ukrajiny Západem mu peníze nepřitečou, protože bez vítězství žádná nebude. Je to povoláním herec, tak ve svém polovojenském úboru brázdí Evropou a žebrá, přestože by sám byl schopen z nakradených peněz hradit týdny provozu ukrajinské armády. A není jediným, kdo zbohatnul na této válce. A to i z našich peněz.
Rusko už dávno není Sovětský svaz. Jeho mocenské struktury se změnily, v čele stojí moderní politici s nadhledem, s výraznými schopnostmi a znalostmi. Porazit Rusko bylo pro minulé západní generace nemožné a zdá se, že to je to hlavní, co Rusům zůstalo vlastním po celou dobu existence tohoto národa. Tupost našich politiků, jejich neschopnost to vše pochopit a ochota sloužit cizím zájmům nás přivedly do první linie ohrožené případnou odvetou. Děkujme za to, že v Rusku vládne Putin, a ne někdo méně zdrženlivý. Nejdříve něčím vystrašený Babiš, poté zfanatizovaní Fiala a Pětikoalice z nás udělali nejen žebráky, ale i jasný cíl možné odpovědi Moskvy na jejich chování, a to po všech stránkách. Bude li po vás chtít kdokoliv poslat vaše syny bojovat za jejich zvrácenou ideologii a zájmy, udělejte vše proto, aby sklidili to, co si zaslouží, a aby do rukou našich dětí vložené zbraně nesloužili k ataku Rusů, ale k svržení této hrůzovlády. To je náš úkol. Přestat poslouchat šílence, kteří nám vládnou.
Jindřich Kulhavý
The post Zamrzli v minulém století? first appeared on Pravý prostor .
