LIBOR ČÍHAL
Z Francie řada nedobrých zpráv, nejhnusnější zprávou, která se v sobotu objevila, policista, který zastřelil mladého ganstera je stále ve vězení , mainstreamý plátek Oise Hebdo policisty odsoudil na smrt, když odhalil jeho jméno a místo bydliště. Dobrou zprávou je, že pravicový intelektuál Jean Messiha už shromáždil téměř milion eur na právní a jinou pomoc mladému policistovi, levičáci vybrali na pomoc rodině zabitého gangstera pouze 90 000 eur. O tom, že násilí ve francouzských městech s Francouzi pohnulo, svědčí výsledky šetření jejich názorů: 66 % Francouzů má velký strach, 78 % žádá soudní postih i pro nezletilé, 75 % žádá zrušení občanství násilníkům, 71 % požaduje zastavení imigrace, 79 % Francouzů se domnívá, že Macron v záležitosti nepokojů není na výši. Šance na prezidentské vítězství Marine le Penové se zreálnily, nová Jana z Arcu tentokrát nezachrání jenom Francii, ale celou Evropu, za její vítězství by se měli v Čechách modlit i ateisté.
Etnický Francouz, až na úzkou elitní kategorii, necítí žádnou solidaritu se severoafrickými násilníky , Francouze jímá hrůza z věcí příštích a v Avignonu si dala randevous parazitní elitní skupina. V pátek zde začalo nákladné, státem placené šou, v kterém jenom velcí lokálpatriti mohou ještě vidět kulturní záležitost, šou silně připomíná bohnické kulturní festivaly. Po zahájení festivalu minuta ticha za padlého gangstera, pravděpodobně z iniciativy ministryně kultury Rima Abdul Malak, kde kromě ní asistoval bývalý ministr kultury Jack Lang a republikánská prezidentská kandidátka Valerie Peceresse. Poté přečetly dvě francouzské umělkyně Alice Diop a Claire Denis vyznání lásky k padlému gangsterovi, dá se to chápat, na festivalu se to hemží zženštilými a konvertovanými typy mužů a gangster, jak víme z detektivek, je zajímavým typem chlapa. Nezůstalo jen u toho, umělci Mehdi a Badru četli druhý díl vyznání lásky: “Náš smutek není nový, stejně jako hněv a slzy, stejně není nové policejní násilí.” Umělec Mehdi stál donedávna v centru polemiky kolem svých antižidovských twitterů, ale “vysoká kultura” mu to odpustila.
Ředitel avignonského festivalu Tiago Rodrigues: “Festival musí přispět k vytvoření takové společnosti, aby se ho mohl účastnit i Nahel (zastřelený gangster). Smrt mladého člověka v Nanterre není v demokracii přípustná, jeho smrt nás šokovala a upadli jsme do pocitů hlubokého smutku nad vládnoucí nespravedlností. Na festivalu vedeme boj za živé umění.” Ředitel pozval mladé muslimy na návštěvu festivalu, určitě prý tu najdou inspirativní umělce. Museli by ovšem změnit program, ten současný nudí a popuzuje i nemuslimy.
Jaké živoucí umění se bude na festivalu předvádět? Hlavní témata festivalu: kolonizace, klimatická krize, migrace, válka na Ukrajině. Ve hře Neandrtálec se umělec David Geselson úderně postaví proti všem formám rasové nebo etnické čistoty. Philippe Quesne představí vědeckou ekologickou fikci, Caroline Bianchi hodlá evokovat černé můry, které zažívají sexuálně napadané ženy. Emilie Monnet o hrůzách kolonialismu a polská umělkyně Marta Gornicka o ukrajinských ženách, které s dětmi uprchly z války. Na publikum spadne lavina zajímavého umění od kulturních klaunů bez hranic.
Někde přece musí existovat vysvětlení tohoto typu kulturního hňupství se silně sebevražedným nábojem. Ruský prozaik Platon Besedin píše v eseji na serveru politconservatism, že část společnosti formuje masová kultura a druhou současné umění, ale v podstatě oba zdroje jsou instrumenty jedné matrice: globalizace a multikulturalismu, která vylučuje jakoukoliv svobodu pohybu myšlení a likviduje tradici. Koncepty soudobého umění byly vypracovány v amerických mozkových centrech, podobné Frankensteinovi nebo virům vypěstovaných v laboratořích. Média hrají hlavní roli propagátora těchto konceptů, důležitou roli mají štědře financované neziskovky. Umělec, v souladu s koncepcí Rolanda Barthese, stojí na dně této hierarchie, zhruba řečeno je dobře zaplacen pokud odpovídá této agendě.
The post Festival Avignon first appeared on .
