LUBOŠ ZÁLOM
Zdálo by se, že aktivismus namířený proti řidičům je fenoménem našich největších měst, tedy Prahy a Brna. A že toto nepřátelství je záležitostí extrémistů, kteří pochodují ulicemi a blokují dopravu s cílem dosáhnout svého za pomocí násilí, třebaže zatím nepřímého.
Přístup, který v řidičích špatřuje takřka třídní nepřátele, však není výjimkou ani na menších městech a nemusí jít jen o výstřelek rachitických aktivistů přilepujících se k vozovce vteřinovým lepidlem, ale o projev oficiální komunální politiky. Jako například u nás v Berouně.
Pokud si přečtete článek z pera místostarosty Tomča uveřejněný v posledním radničním listu (viz jeden ze screenshotů níže), narazíte na celkem nenápadnou větu, která vytyčuje vykázání aut s centra města jako dlouhodobý politický cíl. Slovo vykázat má jasný význam. Je absolutní a nepřipouští výjimky. Na konci cesty, kterou chce berounská radnice jít, tedy z logiky věci je centrum bez aut. Historické centrum města tak prý bude “navráceno” občanům – jako by snad v automobilech seděl někdo jiný než lidé a občané. Jako by auta byla jakousi samostatnou, od lidí odtrženou entitou, jejíž existence se neodvíjí od preferencí, hodnot a cílů jednotlivců.
Je třeba dodat, že jsem na toto téma s autorem textu, tedy s panem místostarostou hovořil. A nemůžu říct, že by šlo o rozhovor nepřátelský – ostatně osobní kontakt se mnohdy vede v mnohem přátelštějším duchu, než jaké jsou standardy na sociálních sítích… Pan místostarosta sice záměr zcela vykázat auta z centra města nevyvrátil, avšak ani nepotvrdil. Šlo prý o nadsázku. Vždy je prý potřeba sledovat nějakou míru. A třebaže pan místostarosta jasně napsal, že auta je třeba vykázat, neznamená to prý, že budou muset zcela zmizet.
Lze panu místostarostovi věřit? Slovo “vykázat” je přece, jak jsem již poznamenal výše, absolutní. Pokud chceme odněkud vykázat určitou skupinu lidí, znamená to, že zmizí všichni. Jinak by na místě bylo spíše slovo “omezit” – toto slovo pan místostarosta jistě zná, ledaže by jeho slohové schopnosti byly na velmi nízké úrovni. Za mě tedy jde (obrázek si však udělejte každý sám) spíše o cíl náměstí řidičům zcela uzavřít. Výjimku dostane možná pan místostarosta a vozidla městské policie. Možná. Nevěřím příliš tomu, že šlo o nadsázku nebo nešikovnou formulaci…
Ono to totiž celé zapadá až příliš dokonale do sebe. Před několika dns byla na náměstí předvedena ukázka tzv. parkletů. Jde o architektonistické řešení, jak parkovací místo využít jako zvláštní posezení. Lavičku se zelenými prvky apod. Což o to, takové prvky, promyšleně instalované, by skutečně mohly náměstí oživit. Zrušit kvůli nim dvě tři parkovací místa může být zcela v pořádku. Proslovy zúčastněných zástupců města a aktivistů z Nadace Tipsport, která instalaci parkletů zaštiťuje, se však vesměs nesly v duchu jasně patrného, třebaže neuměle zakrývaného apriorního nepřátelství vůči řidičům. “Je třeba vrátit náměstí lidem.” Znamená to, že řidiči nejsou pro městské politiky lidmi? Pokud se pozorně zadíváme na instalaci v dolní části náměstí, která na obrazových tabulích představuje možná řešení, jak omezit dopravu na náměstí, můžeme si všimnout mezi vyobrazenými inspiracemi též fotografie aktivistů z hnutí Poslední generace, jak blokují svým pochodem pražskou magistrálu. Tato fotografie je oním ďáblem ukrytým v detailu. A ukazuje, co je zásadní ideovou inspirací pro budoucí řešení Husova náměstí. Aktivisté z Nadace Tipsport říkají: “Chceme náměstí pro všechny”. Přitom dnes náměstí přece pro všechny je! Pro chodce, pro cyklisty, pro motoristy, i pro toho, kdo by jej chtěl přejít třeba po rukou.
Politika definovaná antimotoristickým apartheidem však znamená, že pro někoho náměstí být nemá: pro řidiče.
A zdůrazňuji, že otázka nestojí, zda je automobilů na náměstí moc. Zda by nedávalo smysl například několik parkovacích míst oželet ve prospěch smysluplné pěší zóny nebo třeba několika parkletů. Nebo zda by bylo vhodné nastavit cenu parkování na náměstí tak, aby byl řidič motivován nechat své auto o kousek dál, v parkovacím domě. O všem lze jednat. Sociálně inženýrský aktivismus však jednání v pravém slova smyslu nepřipouští. Popřel by tím sám sebe. Městu jde nepochybně v dlouhém období o úplnou eliminaci řidičů.
Zda je motivací bohorovnost sociálních inženýrů, kteří se domnívají, že vědí nejlépe, jak mají lidé žít a co je pro ně dobré, nebo zda jde přímo o slepou nenávist, ponechám na uvážení čtenáře. Vzpomínám si na jednu scénu z jednoho dnes již pamětnického seriálu z dob normalizace, který se natáčel v Berouně. Seriál Muž na radnici vypráví o soudruhu předsedovi MNV, který nechá zbourat půl města, aby mohl postavit krásné nové paneláky. V jedné z epizod je divák svědkem scény, kdy soudruh předseda (ne, nejmenuje se Tomčo, nýbrž Bavor) představuje svůj progresivní a smělý projekt soudruhu tajemníkovi, kterého hraje Josef Bláha. “Tak co, co tomu říkáš? Není to moc?” ptá se soudruh předseda. “To je nádhera, všechny ty staré barabizny zbouráme, jé, já to tak nenávidím,” nadšeně odpovídá soudruh tajemník. Možná že podobně se odehrávají i jednání na dnešní radnici, mezi dnešními soudruhy… Pouze tím dnešním terčem nenávisti nejsou staré domy ale řidiči…
(Autor tohoto článku není motorista a auto nevlastní. To jen pro úplnost. Aby případný čtenář nereagoval jako paní aktivistka z Nadace Tipsport, která se mě pokoušela uklidnit slovy: “Vy se bojíte o svoje auto?” Tady nejde o jakési moje auto. Jde tady o princip. A o to, že mě bytostně uráží, když lidé typu pánů místostarostů Tomča (Nezávislí Berouňáci) či Mišiny (ANO) nebo paní starostky Chalupové (ODS) mají tu drzost vychovávat lidi, od nichž pak požadují volební hlas.)
The post Dostanou v Berouně řidiči stopku? first appeared on .
