PETR MILER
Automobilky běží hlavou proti zdi, když sází vše na elektrickou kartu, a naslouchat nechtějí ani expertům s dekádami zkušeností v oboru. Přitom ani nemusíte být experty, abyste věděli, jak mimo terč míří. Stačí docela obyčejný selský rozum a sundání klapek z očí.
Možná ten pocit znáte sami. S někým začnete o něčem diskutovat, jste v dané věci kovaní, máte s ní bohaté zkušenosti, opíráte se o léta získávané vzdělání a na debatu jste si připravili velmi přesvědčivé argumenty. Ty sázíte na stůl jako trumfy v mariáši, zatímco druhá strana neví o stejné věci prakticky nic a nedokáže na vaše argumentační bomby nijak smysluplně reagovat. Přesto debata nevede nikam, neboť dotyčný se prostě zabarikádoval v určitém postoji, který navzdory jeho neospravedlnitelnosti hájí až do roztrhání těla.
Přesně takto se člověk někdy cítí, když se pustí do debaty o elektrických autech s některými lidmi z automobilek. Spousty z nich si vážím a pokud jsou to technici nebo ekonomové, obvykle jsou ochotni uznat limity těchto vozů a připustit, že očekávání jejich světlé budoucnosti je spíše dílem slepé víry. Ale jinak? Jakmile jde o lidi z PR, marketingu a podobných oborů, je to obvykle nekonečná marnost výše zmíněného typu. Je to jako když vám malé dítě začne argumentovat frázemi typu „protože jo”, „protože chci” nebo „protože můžu”. Co se na to dá říct?
Tito lidé obvykle bez uzardění a bez jakéhokoli faktického opodstatnění zpochybňují erudici a empirii těch, kteří odporují tomu, co automobilky označily za správné. A jsou obvykle tím agresivnější, čím marnější je jejich argumentační prázdnota. Už nejde o fakta, už nejde o realitu, už jde jen o dogma a to, kdo si kacířsky dovolí jej zpochybňovat. Přitom člověk ani nemusí být – řeknu troufale – někdo jako my (tedy lidmi s dekádami zkušeností v oboru, kteří najezdili miliony kilometrů v tisících aut, živí je technické a ekonomické obory a jsou prakticky v neustálém kontaktu s bezpočtem zákazníků), aby pochopil, jak se věci mají.
Nejsem zrovna člověk, který by nadšeně sledoval internetové debaty, ale občas se do nějaké začtu. Dnes mě zaujala ta pod článkem o patáliích s prodeji elektrických Fordů na webu Carscoops, kde lidé v podstatě ochotně vysvětlují Fordu, proč jeho elektrické plány selhávají a selhávat budou. A je to velmi jednoduchá, velmi selsky-racionální a přitom výmluvná argumentace. Dovolím si přeložit.
„Vidím to jako velký problém napříč značkami,” říká čtenář, který s nickem BeerThirty247. „Myslím, že vysoké ceny, sotva dostačující dojezd, pochybná životnost a bezpečnostní problémy potenciální kupce děsí. Přidejte si k tomu, že elektromobily a solární systémy mají omezený teplotní rozsah, ve kterém optimálně fungují, a najednou dávají pramalý smysl. Potřebujeme bezpečnější baterie vyšší energetickou hustotou, aby byly přijatelné pro většinu kupujících,” dodává. Co k tomu lze více říci? Tohle platilo dekády, platí to pořád a bez převratného vynálezu, který se ani nerýsuje, to bude platit dál. Proč na takovou věc sázet „all in”?
I kdyby to tak ovšem bylo, proč Tesla i za takových podmínek slaví úspěch? I to automobilkám říkáme pořád, tady to mají od někoho z lidu: „Všichni si pletou lidi, kteří chtějí Teslu, s lidmi, kteří chtějí elektromobil. Není to to samé,” uvádí pro změnu RXseven7sevin. A upřesňuje: „Vidíme něco, co ovládají spíše emoce. Je to podobné jako úspěch původního Brouku, Priusu nebo dokonce Challengeru. Myslím, že nejbližší je přirovnání k šílenství kolem Harleyů. Každý výrobce měl svou motorku ve stylu cruiseru, některé se blížily klonům a spousta z nich byla ve všech směrech lepší, ale žádná se neprodávala ani poblíž úrovně Harleyů. To je to, co vidím u Tesly. Jsou to Harleye, všechno ostatní jsou napodobeniny. A bez ohledu na to, jak dobré jsou, nejsou to Tesly. Podstatné jsou také všechny ty dotace. Je stále příliš brzy na to, abychom zjistili, zda existuje skutečná poptávka,” dodává.
Je to fascinující, ale tohle – alespoň podle nás – v pár větách přesně shrnuje, proč jsou elektromobily dnes tak špatně prodejné. Tím prvním jsou naprosto nevhodné baterie, což je ale argument, který úspěch Tesly zdánlivě zašlapává do země. Jenže Tesla je kult, náboženství, který je sice s elektromobily spojen, ale je také docela dobře možné, že kdyby Tesla zítra udělala spalovací auto se vším ostatním kolem, bude to za poloviční cenu ještě docela jiný prodejní hit. A pochopitelně, dokud z rovnic neodeberete dotace a veškeré přerozdělování, nevíte, na čem vlastně jste.
Automobilky se nechaly neuvěřitelným způsobem zmást dogmatickým „zeleným” uvažováním, zdánlivými politickými garancemi úspěchu a pozitivními výsledky Tesly, u nichž nejsou schopni rozeznat pravé příčiny. A z nějakého důvodu pořád věří tomu, že porazí logiku, ekonomickou i technickou racionalitu. Ještě mají čas uvědomit si své chyby a bez drastických následků se vrátit na cestu zdravého rozumu. Pochybujeme ovšem, že to kterýkoli z výrobců udělá dřív, než mu začne hořet koudel u zadnice, schopnost sebereflexe je v dnešním světě obecně vzácností.
Petr Miler
The post Automobilky běží hlavou proti zdi, když sází vše na elektrickou kartu first appeared on .
