PL/MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
Ačkoli si Petr Fiala přičítá zásluhy za snížení červnové inflace, ve skutečnosti česká vláda byla a je tím, kdo v minulých měsících inflaci nejen rozpumpovával, ale dokonce rozpumpovává pořád víc, a to svým každodenním jednáním. „Je to připisování si politických bodů za průšvih, který za vás někdo cizí hasí, ale který jste současně sami způsobili,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. Rozhodnutí pětikoaličního kabinetu zaplatit společnosti Michelin přes 51 milionů korun za zařazení do jejího gastroprůvodce pak považuje za krádež našich daní za bílého dne.
K červnové inflaci 9,7 procenta pomohla vláda snížením cen energií, tlakem na dodavatelské řetězce, aby snižovaly ceny, a úsporami spojenými se snahou o ozdravení veřejných rozpočtů. Tento výrok premiéra Petra Fialy zpochybnili někteří ekonomové tvrzením, že inflace klesá jen díky vysokému srovnávacímu základu, že tlak na dodavatelské řetězce žádný efekt nepřinesl a že letošní schodek rozpočtu ve výši 295 miliard je proinflační, poněvadž přilévá do ekonomiky velké množství peněz. Kdybyste se měla postavit na druhou stranu barikády a hájit to, čím vláda ke snížení na jednocifernou inflaci přispěla, jaké argumenty byste zvolila?
Vláda ke snížení inflace nepřispěla. Naopak. Přispěla a stále přispívá k jejímu zvyšování. Jinými slovy, kdyby vlády nebylo, už by byla inflace nižší, než je. Jestli někdo inflaci pozitivně ovlivnil, byla to Česká národní banka, a to rychlým a prudkým zvýšením úrokových sazeb a také příslibem udržení silné koruny.
Kdo naopak inflaci nejen v minulých měsících rozpumpovával, ale dokonce rozpumpovává pořád víc, to byla a je česká vláda. A to svým každodenním jednáním.
Vysoký schodek státního rozpočtu totiž rovná se více peněz v oběhu. A to se zase rovná větší inflace. Takže ten, kdo se chválí, je vlastně jedním z viníků vysoké inflace. Hodně vysoké. Vyšší než v okolních zemích. Je to ještě horší než připisovat si politické body za něco, co není vaší zásluhou. Je to připisování si politických bodů za průšvih, který za vás někdo cizí hasí, ale který jste současně sami způsobili.
V den, kdy se začalo v Poslanecké sněmovně jednat o konsolidačním balíčku, vyzval exministr financí Miroslav Kalousek vládu, aby začala šetřit a aby začala u sebe. „Zruš tři zcela zbytečná vládní místa; Martin Dvořák, Helena Langšádlová a ‚ten pán od Pirátú‘. Společně s jejich zbytečným aparátem je to spousta peněz. Jako daňový poplatník to fakt platit nechci, je to k ničemu,“ napsal na Twitteru. Jde v případě ministra pro evropské záležitosti, ministryně pro vědu, výzkum a inovace či ministra pro legislativu opravdu o vyhazování „spousty“ peněz, když právě jejich rezorty mají ze všech ty nejužší aparáty?
Ministra pro evropské záležitosti nepotřebujeme. Němci mají rozhodovat za Německo, Rakušané za Rakousko, Poláci za Polsko … a my za sebe. Němci nemají rozhodovat za Česko a Česko nemá rozhodovat – a ani nerozhoduje – za Němce. Takže ministr pro evropské záležitosti je k ničemu.
Ministryně pro vědu je ještě víc k ničemu, protože „státní vědecké bádání“ je protimluv a oxymóron. Statistiky jasně potvrzují a nejde je nijak okecat, že čím méně státu a čím více trhu, tím víc inovací a z nich plynoucí hospodářské prosperity. Takže zrušení ministerstva je patrně to nejlepší, čím může stát vědu podpořit.
Bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer v rozhovoru pro Lidovky.cz řekl, že pokud nepřijdou masivní dodatečné příjmy z wind fall tax a dalších titulů, které dramaticky posunou celkové příjmy směrem nahoru, budeme ztrácet schopnost náš státní rozpočet ovládat. Do tohoto problému podle něj patří i výdaje, které tato vláda pravého středu navyšovala i v době, kdy už bylo jasné, že to není správná cesta. Není to ale náhodou tak, že přijetím ozdravného balíčku vláda prokazuje, že chce a je schopna státní rozpočet ovládat?
Vláda není schopna rozpočet ovládat a vláda o to ani neusiluje. Vláda usiluje o jediné: O maximalizaci rozpočtu, který může ovládat. Zní to podobně, ale je to něco zcela odlišného. Nesouhlasím ale moc ani s panem Singerem. Mě nějaká windfall tax vůbec nezajímá. Pan Singer se podobně jako vláda tváří, že problém je v nedostatečných příjmech českého státního rozpočtu. Ta kauzalita je ale zcela obrácená:
Zaprvé problém je v příliš vysokých příjmech rozpočtu.
Zadruhé příliš vysoké příjmy rozpočtu umožňují ještě větší atrofované výdaje.
Zatřetí nesmyslně obrovské výdaje rozpočtu znamenají příliš velký stát na úkor soukromého sektoru.
Začtvrté je prokazatelné, že čím větší státní sektor, tím větší moc státu zasahovat do většího počtu oblastí života.
Zapáté, čím víc stát zasahuje do rostoucího počtu oblastí, tím víc se stát stává totalitárním.
Neboli příliš velké příjmy rozpočtu v konečném důsledku přibližují nástup totality. Na tom si trvám, jakkoliv se to komu nebude líbit. Korelace je tu zcela neoddiskutovatelná. Ne, nesmíme navyšovat příjmy, to je rovná dálnice k totalitě. My musíme snižovat výdaje.
V souvislosti s projednáváním konsolidačního balíčku prohlásil předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek: „Daně musíme vybírat spravedlivým způsobem a jsem rád, že se podařilo vyrovnat disproporce, ke kterým docházelo a které bylo třeba napravit“. Podle čeho se dá posoudit, zda jde o „spravedlivý způsob výběru daní“?
Netuším, jak pan Michálek dospěl k takovému protimluvu. Neexistuje spravedlivá daň. Slova daň a spravedlnost jsou protimluvy. Existují jen více a méně nespravedlivé daně.
Pozor, tím neříkám, že daně máme zrušit. Stejně, jako kritizuji poblouzněné kolektivisty, kritizuji i podobně poblouzněné anarchokapitalisty, kteří by stát zrušili úplně – je to sice hezká myšlenka, ale utopická zrovna tak jako myšlenka komunismu. Jen si zkrátka musíme přiznat, že daňový výběr je principiálně nespravedlivý.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK se čtvrtina Češek a Čechů setkala s tím, že v obchodech přestali přijímat platební karty. Co si o tomto trendu, který bývá spojován s daňovými úniky a šedou ekonomikou, myslíte?
Tohle je taková letní bouře ve sklenici vody. Opozice společně s Piráty recyklovala téma, které není tématem. Je to ale jen zastírací manévr. Ve skutečnosti tu jde o skrytý boj zastánců hotovosti a zastánců CBDC, tedy digitálních měn centrálních bank.
Je jasné, že CBDC – neboli připravovaná forma bezhotovostních peněz – naplňuje definici Velkého bratra. Je neodvratitelné, že v nějaké míře hrozí, že naše transakce budou v budoucnu mnohem víc sledovány než nyní. Zároveň to přinese tlak na větší technologické vybavení a zabezpečení, protože bez něj nebude možné s CBDC pracovat. To si vyžádá další výrazné náklady. CBDC je zároveň cestou, jak centrální banky mohou začít omezovat hotovostní peníze a následně je úplně zakázat. To je jen předstupeň toho, než budeme odkázaní na milost a nemilost centrálních bank při nastavování úrokových sazeb, a to i směrem do záporu.
Vůbec není náhodou, že nejdál v zavádění CBDC je Čína. Čínská centrální banka se snaží všechny přesvědčit, že bude chránit soukromí uživatelů a bude dodržovat princip omezené anonymity. To znamená, že CBDC bude poskytovat určitou úroveň anonymity pro malé a běžné transakce. Jenže zároveň čínská centrální banka přiznává, že umožní sledování a regulaci velkých a „podezřelých“ transakcí.
Nyní to musíme zasadit do kontextu čínské reality. Bavíme se o zemi, kde už nyní platí systém sociálního kreditu. V něm jsou lidé dennodenně hodnoceni na základě svého ekonomického a společenského chování. Zavedení CBDC by tak logicky ještě víc umožnilo čínské vládě sbírat a analyzovat data o chování, návycích a preferencích uživatelů, což by mohlo vést k porušování lidských práv a svobod. V Číně si dovedeme představit, že by čínský režim díky CBDC získal nástroje k cenzuře, manipulaci nebo trestání disidentů a menšin.
Především v nedemokratických režimech bude ztráta soukromí a větší kontrola největším rizikem zavádění CBDC. Přitom to funguje obousměrně: čím víc nedemokratický režim, tím snadnější zavedení CBCD. A čím větší nasazení CBCD, tím snadnější udržování nedemokratického režimu u moci. Toto riziko násobně naroste ve chvíli, kdy by CBDC měly mít za cíl plně nahradit hotovost. A k tomu pravděpodobně CBCD směřovat budou.
Není náhoda, že země, které rychle pracují na zavádění CBDC, jsou nejméně svobodné a mají největší kontrolu obyvatelstva.
A tlak na potlačování hotovosti a vynucování přijímání karet je přípravou právě pro zavedení CBDC.
Rozhodnutí vlády zaplatit společnosti Michelin přes 51 milionů korun za zařazení do jejího gastroprůvodce vyvolalo protichůdné reakce. Jedni tvrdí, že to je dobrá investice do budoucna, která pomůže českému turismu, druzí tvrdí, že v čase úspor si restaurace měly poplatek uhradit samy, ať už přes fond či nadaci, že do jejich byznysu nebylo třeba vtahovat daňového poplatníka, po němž naopak vláda žádá utažení opasku. Co si o tomto výdaji vlády myslíte?
Je to krádež našich daní za bílého dne.
PL
The post Kdo se skrývá za bojem proti placení hotovostí? first appeared on .
