Vážená a milá paní Kunderová,
v záplavě písemných reakcí na oznámený skon Vašeho manžela jsem nezaznamenal jediný pokus o omluvu za trapnou akci československé rozvědky zničit pověst člověka, který se svojí uměleckou existencí postavil proti normalizační totalitě.
A je za co se omlouvat!
Bez aktívního souhlasu tehdejšího vedení republiky k použití falsifikátu vyrobeného oddělením „aktivních opatření“ 1. správy MV proti Milanovi Kunderovi by se režimní poskok A. Hradílek, toho času na ÚSTRKu s Petrem Třešňákem a šéfredaktorem M. Šimečkou z Respektu neodvážili zveřejnit sprostý pomlouvačný článek. Hradílek si tím navíc „řešil“ problematickou rodinnou účast na staré kauze.
Úkolem zničit důvěru a pošpinit Kunderovu občanskou minulost byl po vaší emigraci zcela určitě pověřen tehdejší náčelník odd. dezinformací první správy MV – neboli rozvědky. Soudruzi se dali do práce. Studentským vedoucím koleje, kde byl v padesátém roce zatčen agent chodec, Miroslav Dvořáček, byl „objekt“ Milan Kundera! Papír používaný v padesátých letech též nebyl problém získat ve speciální laboratoři STB, psací stroj z té doby rovněž ne a vhodný text údajného oznámení už vůbec ne.
Avšak přece, objevil se zádrhel.
Vymyšlený příslušník SNB, který měl inkriminovaný záznam udělat, nedokázal na protokol uvést číslo Kunderova OP z roku 1950! Jakpak by také mohl, když se poté v padesátých letech měnily občanské průkazy všem obyvatelům ČSSR, aniž by byla zaznamenávána čísla starých, již odevzdaných průkazů. Je třeba také vzít na vědomí, že v padesátých létech se bez identifikace prostřednictvím OP nikdo neobešel a nemohlo být s člověkem vůbec úředně jednáno.
Šlo tedy o závažný nedostatek v připravované kompromitační akci. Uvést na dokument vymyšlené číslo bylo zcela jistě velice riskantní. Co kdyby Kundera úplnou náhodou vlastnil historický doklad s pravým číslem? To by umožnilo přátelům ve Francii celou nepovedenou akci mezinárodně zesměšnit. Tak se stalo, že odpovědného soudruha za přípravu akce (říkejme mu třeba pplk. Rossi) nečekala na závěrečné poradě pochvala. Spis byl rozhodnutím vedení založen do Kunderova svazku, který už STB dávno vedla, a tím uložen k ledu.
Vnitrácký podvrh, který svou nevěrohodností neobstál před normalizačním politickým vedením státu, se po desítkách let najednou hodil k pošpinění slavného umělce. Nad detaily, které vylučovaly pravost dokumentu, zřejmě ze závisti a nenávisti ke Kunderovi, se česká média ani nepozastavila.
V době, kdy zmíněný skandál otřásal českými ‚sdělovadly‘ jsem na zjevnost podvrhu veřejně upozorňoval, ale nebylo to nic platné.
Tímto otevřeným dopisem bych chtěl uvést do pohybu proces očisty dobrého jména M. Kundery, aby se mu konečně dostalo omluvy za nehorázné a nezasloužené hanobení jeho památky.
Upřímně s Vámi soucitím a přeji Vám hodně síly a víry.
S úctou a obdivem
Jaroslav Furman (alias Jiří Urban, postava z knihy HOŘKÝ SAMET)
