Určitě znáte přísloví, že když kobyla chcípá, nejvíce kope. A když se podíváte se na nejčerstvější, veřejné projevy šílenství tak zvaných klimatických aktivistů, tak je opravdu těžké se ubránit pocitu, že jsou, i s celým „zeleným” hnutím v posledním tažení. Ne tedy, že by to byla škoda. Spíše naopak. Už předevčírem bylo pozdě… Ale ten proces extrémní radikalizace „klimatických protestů” jeví zajímavé náznaky, že hnutí (a celá zelená ideologie) jsou kýmsi „ukončovány”.
Podívejme se na nejčerstvější případ. V noci na 10. července 2023 někdo v Mnichově zapálili dvě zbrusu nová auta, SUV. Bylo to v areálu firemního autosalonu BMW. Šlo o dva modely BMW X5, jeden dieselový a druhý (paradoxně) elektrický. K teroristickému aktu se poté přihlásila skupina radikálních klimatických aktivistů s tím, že jde o “první reakci” na způsob, jak státní orgány přistupují ke klimatickým protestům.
Mluvčí zelených lumpů tím zřejmě naráželi na skutečnost, že německá policie a justice se (po letech) probudily z blazeované nevšímavosti k prudičství a škodičství „aktivistů” a začaly (tak trochu) vyšetřovat a trestat. Jeden dvacetiletý, klimatický aktivista z Letzte generation, byl právě před pár dny v Berlíně odsouzen k pokutě 1300 eur za pět silničních blokád a přilepení se k historickému rámu slavného Cranachova obrazu.
Mnichovská causa byla už letos druhým případem „zeleného” žhářství v Německu. Na konci letošního února zapálily dosud neznámé osoby vozidlo Porsche Panamera v areálu Porsche Centra v Mnichově-Haidhausenu. Vozidlo a vedlejší budova společnosti utrpěly škodu ve výši více než 200 000 eur. Ke zločinu se přihlásila stejná skupina, jako v případě BMW. Tehdy v únoru uvedli, že to byla “pomsta za Lützerath”. Pod tím jménem se skrývá vyklizená vesnice, která měla ustoupit těžbě (toho fujtajbl) uhlí. Všelijací aktivisté ji proto počátkem roku obsadili a hodlali tak zabránit její demolici. Policie postupovala nekompromisně a dredaře, smažky a jiné zelené, přivázané na nejrůznějších sloupech a budovách, sundala a odvezla. No a tak, na to konto, jejich soudruzi zapálili náhodně vybrané „lepší” auto i s areálem firmy…
A teď si položme otázku: chová se takhle hnutí, spolek či politická strana, která chce získat sympatie veřejnosti? Dá se žhářstvím proniknout k srdcím běžných obyvatel, přesvědčit je o své pravdě a získat jejich podporu pro svou agendu? Může zapalování aut přesvědčit politiky, že program příslušného hnutí je tím, co lidé chtějí, a proto bude dobré (ke svému zvolení) jejich teze podporovat? Odpověď je nasnadě.
Oni se vůbec tihle aktivisté, od počátku letošního roku, jaksi podezřele zaktivizovali. Berlín a jiná německá velkoměsta terorizují jejich „lepiči” téměř každý týden. Z Německa se móda lepení k silnicím přelila i k sousedům. Městskou dopravu pak také, byť jinou metodou, blokují (i u nás známí) prudiči s třicítkou. V Praze si před nedávnem sami aktivisti udělali průzkum a vyšlo jim, že přes 81 procent lidí si plošný limit 30 km/h ve městě zavést nepřeje. Ale to nic. Podle vlastního vyjádření hodlají prudit dál.
Teď, v době dovolených, na které velká část lidu evropského odlétá, přešli „lepiči” na nový level. Začali se lepit k pojezdovým drahám mezinárodních letišť. Naposledy to provedli v Düsseldorfu, kde na několik hodin zablokovali veškerý provoz. S letní turistikou pak také, byť volněji, souvisí i další aktivity zelených nasíračů. V Itálii členové radikálně-ekologického hnutí obarvili na černo nejznámější římskou fontánu, oranžovou barvou postříkali fasádu Starého paláce (Palazzo Vecchio) ve Florencii a v Německu pomazali tmavou hmotou památník německé ústavy stojící nedaleko Spolkového sněmu. O polévání pláten starých mistrů omáčkami a dalších zhovadilostech je už téměř zbytečné se zmiňovat. A znovu – myslíte si, že je to způsob, jak si získat nové sympatizanty, podporovatele a příznivce?
Je vidět spíš opačný efekt. Lidé spontánně na sítích aplaudují, při sledování videí, kde rozhořčení řidiči odklízejí „aktivisty” z cesty. Média, dříve fandící všemu zelenému, pak začínají pozvolna dávat k lepšímu i videa, která pro „zachránce planety” nevyznívají příliš lichotivě. Například toto , z Německa, kde policisty uvolňovaný „lepič” kvičí jak malé, hysterické děcko. A dalším, moc pěkným důkazem, kam až „sympatie” veřejnosti pro bojovníky s klimatem zašly, je další případ z Německa. Při blokádě silnice v Bottropu tam klimatickou aktivistku odtahla ze silnice za vlasy na krajnici žena, řidička. Žádný stokilový kamioňák s tetovanými bicepsy, ale nas… rozčilená, běžná německá žena.
Co to jen připomíná? Kdysi dávno, po válce, založilo NATO v Itálii tajnou organizaci Gladio . Původně mělo jít o jakési partyzány, kteří by, po napadení země Sovětským svazem, přešli do ilegality a bojovali proti okupantovi. Ale když se, po smrti Stalina, začal SSSR zabývat vlastními problémy a konsolidací nových satelitů a jeho expanze na Západ se postupně stávala velmi nepravděpodobnou, vymysleli vrchní plánovači Západu pro tyto specialisty z Gladia jiné úkoly. Šlo o udržování tak zvané „strategie napětí”. Princip byl jednoduchý. Občas provést nějaký spektakulární, nesmyslný zločin a pak z něj obvinit toho, koho chtěli oslabit, zbavit podpory a odcizit běžnému člověku.
Tak začalo období desítek let atentátů, ke kterým se pokaždé, jako z udělání, hlásily síly, používající levicových hesel a hlásící se k tehdejšímu nepříteli číslo 1, tehdy k SSSR a komunismu. Teror Rudých brigád a dalších, spolupracujících skupin tak vlastně řešil rovnou dva problémy italského státu. Jednak lidé začali volat po přísnosti, tvrdé ruce a zatočení s lumpy a přitom si bez protestů nechávali ořezávat jednu svobodu za druhou (což má každý stát moc rád). Za druhé se tím báječně diskreditovala myšlenka komunismu a tím postupně klesala podpora levicových stran (tehdy v Itálii poměrně silných).
Když se z tohoto úhlu pohledu podíváme na nejnovější „zelené” aktivity, působící dojmem, jakoby jejich cílem bylo nastolicovat co nejvíce běžných lidí, vidíme až podezřelou podobnost. Ale naskýtá se logická otázka. Proč by to někdo dělal? Proč by záměrně vedl zelené hnutí do slepé uličky a do střetu s většinovou veřejností? Pomiňme samotné aktivisty. Pěšáky. To jsou zpravidla osoby intelektuálně více než nesmělé. Ale co jejich šéfstvo? Ti, kdo stanovují cíle a doporučují metody. Loutkovodiči. Proč by směřovali zelené hnutí ke střetu, který, v dlouhodobějším horizontu, nemohou vyhrát?
Zkusme se na to podívat z vyšší perspektivy. Kdysi dávno připravili velmi mocní lidé akci „záchrana Planety”. Ať už měli jakékoli záměry, my je s jistotou nikdy znát nebudeme. Můžeme vidět jen výsledky. A ty vypadají tak, že dlouhodobou, cílenou propagandou ve filmech, na školách a v médiích bylo indoktrinováno poměrně značné množství obyvatelstva. Poté byly ty nejperspektivnější kusy dosazeny do mocenských orgánů, od úřednictva států, Evropské Unie, přes univerzity, až po média. Tam se postupně etablovali a stoupali po karierním žebříku, táhnouce za sebou podobně smýšlející soudruhy.
Nyní je situace taková, že spolehlivé, zeleně smýšlející kádry pevně ovládají vše důležité v celé Euroamerické civilizaci. Jenže… chybička se vloudila. Ono to, zdá se, nefunguje tak, jak bylo naplánováno. Něco zahaprovalo. Něco se nepovedlo. Co teď? Otočit rozjetý Titanic před ledovcem, anebo politiku celého Západu, je naráz prakticky nemožné. Takže jak postupovat? Nařídit změnu a vymést všechny zastánce „staré” politiky od koryt? Jenže ono jich je tam porůznu zašito tolik, že na každém ministerstvu, v každém evropském orgánu, vždycky nějaký zbude a bude usilovně sabotovat jakoukoli změnu. Takže co?
Řešením zablokované situace je „vytvořit potřebu” zdola. Aby lidé, hromadně, ve všech zemích EU a státech USA chtěli něco jiného, odlišného. A aby tomu, postupně, přizpůsobili i své volební chování. No a k tomu je třeba diskreditace stávající ideologie zespodu. Od naštvaných lidí. Třeba zintenzivněním prudičství zelených magorů.
Berme proto současné stupňování zeleného blbnutí všelikých eko-škůdců optimisticky. Je to dobrý signál. V tom lepším případě může jít o známku toho, že ti, co skutečně o něčem rozhodují, berou ve věci tak zvané ekologie a záchrany planety zpátečku. V tom horším případě pak před sebou alespoň máme přiznání zoufalosti zelených magorů. Že se jim nedaří. Že už je ten, postupně se vzmáhající odpor běžných lidí, nad jejich síly. Konečně.
Zdroj
