Opravit dům po babičce, vytvořit v něm oázu emisní neutrality, zachránit planetu před uhořením. Stát vyhlásil program „výhodných“ půjček na opravu domů postavených před rokem 2013. Žadatel může získat ke splácení až jeden milion korun, přičemž úroky budou prý výhodné. 3 – 4 procenta z ceny. A má to smysl, předpověď počasí na příští rok budí jisté obavy z možného nástupu apokalypsy biblických rozměrů. V A2larm totiž vyšel článek o tom, že příští léto už strávíme na poušti a v azbestovém obleku. Upečeme se. V nově zrekonstruovaném domě po babičce všechno přežijeme. I azbest bychom mohli oželet. Jenže kde na takovou fůru oprav vezmeme peníze? Tam je k mání koncept „rovnostářského“ přerozdělování na bázi perpetua mobile.
První položkou jsou zdražující se energie. Včera jsem vyrazil na vlak. Měl jsem rok objednanou prohlídku na kardiu. V půl sedmé si to šinu na nádraží, když tu vedle mě zastavilo auto. Sousedka jede do Prahy, na kardio mě hodí. Je to starší paní z Prahy, k nám do zapadákova se jezdí jen rekreovat na chalupu. Cestou mi vyprávěla, jak jí v Praze stouply platby za elektřinu. Měsíčně 22 tisíc. Už je platí rok a teď si jede pro vyúčtování. Pravda, není to ledasjaká paní, v minulosti byla podnikatelkou, která si dokázala vydělat hezké jmění. V Praze má dvojdomek, v jedné půlce ubytovala ukrajinskou rodinu, jen tak, zdarma, nic jí neplatí, ona jak po nich, tak ani po státu nic nechce. Jenže i ona mi v autě říkala, že z vyúčtování za elektřinu, kvůli kterému do Prahy jede, je na nervy. 22 tisíc měsíčně není málo ani pro zajištěného člověka, nad kterým drží ochranou ruku její již dospělí potomci. Položka první – absurdně zvedneme ceny energií.
Položka druhá. Součástí zvyšování cen je systém emisních povolenek. Nyní se ceny pohybují mezi 90 a 100 euro na tunu vypuštěných spalin. To se týká převážně uhelných elektráren. A to je hlavně u nás velký problém, protože v ČR je výroba elektrické energie postavená téměř z poloviny na uhelných elektrárnách (v roce 2022 to bylo 47,5 procenta). Za každou tunu spalin, které naše elektrárny vyprodukují, se platí výpalné Evropské unii ve formě emisních povolenek. (Pro zajímavost, obnovitelné zdroje u nás loni vyprodukovaly mírně přes pět procent. V roce 2014 téměř jedenáct procent z celkové výroby. Kde děláme, my soudruzi z NDR, chybu?)
Dvě předchozí položky je potřeba pevně svázat k sobě. Má luftující a z vyúčtování vystrašená sousedka platí tolik z rozhodnutí politiků, nikoliv kvůli tržním zákonitostem. Cena každé propálené kilowatthodiny posílá má sousedka Evropské unii do fondu rozvoje. A nejen ona, my všichni.
Peníze na ony půjčky tedy Evropská unie vyrvala z kapes lidem, když nastavila zvrácený systém emisních povolenek a naši politici obyvatelstvo mystifikovali tím, že to zaplatí energetici, rozhodně ne lidé. Ale energetikům na emisní povolenky musí dát lidé, kterým se zvednou platby za energie. Jednoduché.
Dostali jsme se tak do následujícího stavu: Lidé platí víc za energie, část z ceny jde na fond obnovy, z fondu obnovy si mohou lidé půjčit na rekonstrukce, cenu pak s úroky splácet, nejlépe až do truhly, u toho platit energie, jejichž cena je navýšená a poplatky za povolenky. Navíc se chystá další povolenkový klondike, kdy systém povolenek dopadne i na bydlení a dopravu. Takže budete-li čerpat na benzinové stanici, budete tím přispívat zase do fondu obnovy. A pokud si nezateplíte dům natolik, aby byl emisně neutrální, uvalí na vás EU prostřednictvím státu další nálož platby za emisní povolenky, protentokrát za bydlení.
Systém přerozdělování okrášlený fanatickou myšlenkou Green Dealu, který je faktickým strůjcem citelného chudnutí v Evropě. Ale zeptáte-li se nějakého uvědomělého politika, řekne, že za to může Putin. Když jsem byl malý, tak jsme doma pro takovéhle příležitosti měli pana Banase. Když se něco rozbilo, ztratilo, mohl za to pan Banas. Na něj šlo hodit všechno. Naprosto všechno. A všichni jsme věděli, že to je jen taková sranda. Jako s tím Putinem. To také asi mnozí tuší, že je to jen sranda. Může za to Putin. To je tandem, s panem Banasem, až hrůza.
Jak by to šlo řešit jinak? Nechat maximum peněz lidem v peněžence a za rekonstrukci domů je citelně, skutečně citelně daňově zvýhodnit. I to by byla cesta, na kterou by lidé slyšeli. A byla by to cesta daleko rozumnější, protože lidé by měli víc peněz na to, aby si mohli na rekonstrukce šetřit a zároveň by je stát motivoval k ekologicky přínosné rekonstrukci. Ovšem Evropská unie, a s ní i náš stát, se vydaly cestou skrytých i otevřených trestů za existenci každého jednotlivého člověka. Všechna ta opatření Green Dealu jsou rovna dani za okna. Dani za existenci. Jdeme špatným směrem a navíc tam jdeme úplně blbě.
Zdroj
