Nový dotační titul Oprav dům po babičce, vyhlášený ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem, je veřejností přijímán s rozpaky. Ekonomové kritizují vypsání dalších dotací v době, kdy vláda slibuje dotace omezovat. Jiní poukazují na to, že se opět přerozdělují veřejné peníze od chudých k lépe ekonomicky situovaným osobám a domácnostem. V podobném duchu se vedou i diskuse na sociálních sítích. Od názorů, že si svůj dům vylepším za své, že se pisatel stydí žádat stát o peníze, když je stát nemá a musí šetřit, až po jízlivé „zapomněli na dědečky“. Bezvýhradného přijetí nové vládní iniciativy je mezi ohlasy jako šafránu.
ANI V BRUSELU NEROSTOU PENÍZE NA HNOJI
Ti, kteří dotaci vítají, dokonce i ti (politici), kteří ji propagují, zdůrazňují především to, že plánovaných 55 miliard korun, které jsou na rozdávání přichystány, nezatíží tuzemský státní rozpočet, ale jsou penězi od Evropské unie, nabídnuté obyvatelstvu, a bylo by neprozíravé a vůči našim občanům nezodpovědné je odmítnout. Zamlčují tak podstatu věci, že totiž ani v Bruselu nerostou peníze na hnoji. Fondy pocházejí z tržeb za prodej emisních povolenek, kterých bude čím dál méně a jsou proto čím dál dražší. „Kupují“ je občané v cenách elektřiny, stavebních materiálů, chemických výrobků, hutního materiálu, zkrátka v cenách produkce, jejichž výroba je emisními povolenkami podmíněna. Povinnost nakupovat povolenky bude zahuštěna o dopravu a vytápění budov. Skutečně tedy dochází k přerozdělování peněz, a dojde k ještě většímu přerozdělování peněz, když ne zrovna od „chudých“, tedy od každého směrem k vybrané skupině obyvatel, a zřejmě z větší části tvořené skutečně ne státní pomoci potřebných.
Společnost STEM/MARK nedávno zveřejnila výsledky průzkumu o znalosti lidí novely energetického zákona, respektive o jejich zájmu o vlastní bezemisní zdroj energie. Kromě jiného z průzkumu vyplynulo, že 6 % dotázaných už takový zdroj má, 17 % jej plánuje a téměř čtvrtina prohlásila, že pořízení takového zdroje pro ně není možné. Zájem vyrobenou elektřinu sdílet by mělo 73 % respondentů, kteří mají vlastní výrobní zdroj energie. K připojení do komunity by možnost sdílení motivovala 56 % těchto respondentů. O rozšíření stávajícího zdroje by uvažovalo 38 % z nich. Výzkumníci nesdělili sociální status respondentů, ale dá se předpokládat, že fotovoltaicky aktivní občané nepatří do spodního kvartilu příjmů domácností.
Lze předpokládat, že podobné rozložení zájmu nastane o dotace Oprav dům po babičce. Už proto, že žádat budou moci jen majitelé nemovitostí. Vlastnictví domu, byť třeba neobývaného, vyžaduje určité pravidelné výdaje. Mohou si je dovolit ti, kterým nechybí jinde. Dále proto, že dotace, i když jsou plánovány velkoryse a jsou nabízeny štědré bonusy jednak za určitá technická či ekologická řešení, jednak za děti, nepokryjí všechny náklady a bude nutné účastnit se vlastními penězi, respektive úvěrem. Ten sice slibují stavební spořitelny za zvýhodněných podmínek, ale neslibují, že jej poskytnou každému bez vyhodnocení jeho dlužnické bonity. Program je orientovaný na mladé rodiny s dětmi, ač to není nikde explicitně řečeno, kromě samotného názvu titulu. Tím spíše však udělování dotace a schvalování úvěru bude selektivní směrem k příjmově lépe zajištěným domácnostem.
Další diskriminace se skrývá v podmínkách pro udělení dotace. Může být poskytnuta na rekonstrukci domů starších 10 let. Topný systém musí být založen pouze na kamnech či kotlích na biomasu, nebo tepelném čerpadlu. Kdo si pořídil plynový kotel a nedej bože s Kotlíkovou dotací, na topení žádnou další ani po babičce neobdrží. To je prostě smůla, když i ten plyn je v EU povolen jen dočasně. A pak je tu podmínka, že 10 let po schválení dotace (v tzv. době udržitelnosti) musí žadatel mít v předmětné nemovitosti trvalé bydliště. Podmínky řeší změnu vlastníka v období po schválení dotace, před dokončením rekonstrukce (obojí celkem složitě a s rizikem pro žadatele), ale už vůbec po jejím dokončení. Kromě úmrtí žadatele a převodu nemovitosti na dědice. Také tato podmínka vyřazuje z dotačního titulu značnou část potenciálních zájemců. Ono není snadné někde žít a mít dobrou práci, a někde jinde mít trvalé bydliště. Už kvůli školám pro děti, lékařské péči, apod. Těm, kteří v opravené nemovitosti budou skutečně bydlet, se značně omezuje mobilita za prací. Mohou se zanedlouho ocitnout v krásném dotovaném domě, lež bez práce nebo jen s mizernou výplatou.
Ministr Hladík neoznámil národu ještě jednu důležitou okolnost. Že totiž renovace starších domů budou povinné. Podle návrhu, který se nyní projednává v Evropské komisi, povinností majitelů nemovitostí bude zateplit je a osadit fotovoltaickou elektrárnou, bude-li to možné. Termín: do roku 2033 zlepšit emisní vlastnosti domu, do roku 2050 docílit bezemisního domu. To se týká i domů starších. Zatím nebylo zveřejněno, co se stane, když se nedocílí, ani zda se povinnost bude vztahovat i na objekty obývané dočasně, tedy rekreační. Odborníci tvrdí, že se připravovaná směrnice dotkne nikoliv 400 tisíc domů, které do Oprav dům po babičce předpokládá zahrnout ministr Hladík, ale 1,6 milionu objektů. Podle odborných odhadů stavebních firem, stavebních spořitelen a bank si splnění směrnice, bude-li přijata, vyžádá více než 2 biliony korun. To obnáší přes 60 mld. Kč ročně do roku 2050. Vyčleněných 55 miliard korun po babičce do roku 2028 tedy není žádná darda, která by, jak si ministr přeje, urychlila renovaci domů z dosavadních přibližně 0,15 % na 3 procenta ročně. „Komplexně obnovit bytový fond bude rámci Evropské unie trvat 500 let a v Česku dokonce 600 let,“ říká Marcela Kubů, ředitelka Asociace výrobců minerální izolace. Aby se tedy termín stihl, bude nutné tempo zvýšit dvacetinásobně. Lze důvodně pochybovat, že se dvacetinásobně zvýší počet českých domácností, které se budou moci do renovací domu pustit. Zato nelze pochybovat, že česká vláda onen návrh Evropské komise srdnatě schválí. Což, mimochodem, vyvrací argument odpůrců babičkovské dotace, že se za peníze všech zvýší hodnota nemovitosti některých. Ono se jen zabrání jejímu znehodnocení.
V neposlední řadě, v kontextu mnoha dalších závazků EU, jsou energetické úspory, respektive jejich návratnost, diskutabilní. Po roce 2035 a nejpozději 2050 by se veškerá energie měla získávat pouze z bezemisních, obnovitelných, stále efektivnějších a lacinějších zdrojů, tedy prakticky za pakatel. Nákladná řešení na její šetření tak už nebudou mít opodstatnění. Do té doby značnou část úspor spolknou splátky úvěru. Víš, babi?
Zdroj
