Asi jen stěží bychom v bruselském diktátorském molochu našli osobu, která je zkorumpovanější než Ursula von Lejno. Neprůhledné smlouvy s Pfizerem a utajované SMS jsou jen pokračováním jejích praktik, které využívala již v době působení na postu německé ministryně obrany.
Udělení ceny za mír a svobodu válečným štváčům a podporovatelům nejtvrdší cenzury, stejně jako strůjcům likvidace evropských národů a národních států, je totéž jako pravidelné udělování Nobelovy ceny za mír těm, kdo páchali válečné zločiny.
Všechna podobná ocenění tak jen potvrzují, že se nacházíme v orwellovském světě, kde je válka mírem a otroctví svobodou.
Jen málo politických osobností udělalo více pro to, aby Ukrajinci bojovali – a umírali v obrovských počtech – v krvavé, marné zástupné opotřebovací válce než von der Leyenová.
Minulý pátek (21. července) se davy vysoce postavených mezinárodních právníků, vedoucích pracovníků neziskovek a politiků shromáždily v sídle OSN v New Yorku, aby se zúčastnily závěrečného ceremoniálu 28. světového kongresu o právu, vlajkové lodi bienále americké Světové asociace právníků (WJA).
Během této akce španělský král Felipe VI. a kanadský premiér Justin Trudeau (fašista nejtvrdšího ražení) předali předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové (dále VdL) „Světovou cenu za mír a svobodu“, kterou obdržela jménem instituce, v jejímž čele stojí.
VdL zahájila svou děkovnou řeč nastíněním dlouhé historie podpory míru v Evropě ze strany EU:
Když druhá světová válka skončila, Evropa byla v troskách a popelu a evropské země se staly úhlavními nepřáteli. Pět z nich se rozhodlo odpustit. Nezapomenout, ale odpustit. Podali ruku Německu a dalším a časem je pozvali zpět do kruhu demokracií. Pod jednou podmínkou: udělat vše potřebné pro spravedlivý a trvalý mír založený na právním státu…
Příběh naší Unie je příběhem demokracie, mladých i starých, které společně sílí. Je to příběh znovuzrození Německa a Itálie po válce. Je to příběh cesty Španělska, Portugalska a Řecka od diktatury k demokracii. Je to příběh demokratické renesance po pádu železné opony. A další kapitola tohoto příběhu se píše dnes – na Ukrajině, v Moldavsku a Gruzii, stejně jako na západním Balkáně.
Bizarní volba
Pomineme-li fakt, že prvním, kdo zaujal současný post VdL byl německý nacista, což jen potvrzuje, že EU měla být pokračováním 3. říše, dnešní Evropská komise je bizarní volbou pro ocenění míru a svobody, vzhledem k tomu, že:
Je účastníkem zástupné války probíhající na Ukrajině a přímo vyzbrojuje ukrajinské síly prostřednictvím svého orwellovsky přezdívaného Evropského mírového nástroje (více o tom později);
Uvalila na Rusko jedenáct kol sebepoškozujících sankcí, které ochromily zejména německý a italský průmysl (a potažmo i celoevropský) a podkopávají ekonomické zdraví celého bloku EU;
V posledních letech také nebyla zrovna neochvějným obráncem svobody. Pro začátek zavedla v červnu 2021 očkovací pas, který vlády členských států EU využily k tomu, aby připravily miliony neočkovaných občanů EU o jejich základní práva a svobody na základě takzvané „vakcíny,“ která nezabránila přenosu COVID-19 a kterou by nyní Světová zdravotnická organizace ráda změnila na celosvětový standard.
Chystá se také vyhlásit totální válku svobodě projevu na internetu – a to již 25. srpna, kdy má začít platit cenzurní zákon, za který by se nemusely stydět ani ty nejhorší světové diktatury.
Světový kongres o právu je někdy označován jako „Davoské právo“. Jeho Světová cena za mír a svobodu je nejvyšší vyznamenání WJA, udělované jednotlivcům nebo institucím, které se zjevně vyznamenaly prosazováním „míru prostřednictvím vlády zákona.“ Někdy je označována jako Nobelova cena mezinárodního práva.
Skutečná Nobelova cena míru byla koneckonců udělena i některým sériovým válečným štváčům, včetně Henryho Kissingera, za jeho přínos k „ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu“.
Barack Obama také získal Nobelovu cenu za to, že během prvních devíti měsíců v úřadu neudělal doslova nic. Poté pokračoval v rozsévání chaosu v nejméně sedmi zemích , přičemž schválil desetkrát více útoků bezpilotními letouny než jeho předchůdce George W. Bush, a to dokonce i proti americkým občanům.
Stejně tak jen málo politických osobností udělalo více pro to, aby Ukrajinci bojovali v krvavé zástupné válce, kterou mají nulovou šanci vyhrát, než VdL.
Jak minulý týden oznámila organizace Responsible Statecraft , Kyjev jednoduše nemá lidské zdroje ani fyzickou infrastrukturu k dosažení svých cílů:
Jakkoliv je to pro všechny stoupence Ukrajiny nepřijatelné, nejprozíravějším postupem pro Zelenského nyní může být hledání vyjednaného urovnání, které Kyjevu zachová co nejvíce svobody a území. Ukončení války nyní by ukončilo smrt a zranění desítek tisíc statečných a hrdinných ukrajinských bojovníků – mužů a žen, které Kyjev bude potřebovat k obnově své země, jakmile válka skončí.
Evropa a USA se však pevně drží válečného štvaní, přestože lídři stále více nezúčastněných zemí vyzývají k okamžitému příměří. Zatímco NATO nemusí mít žádnou životaschopnou strategii odchodu, VdL se obává , že příměří by upevnilo územní zisky Ruska dosažené od února 2022, jako by se tomuto osudu v této fázi dalo nějak zabránit.
Jak poznamenává článek v RS, „je nepravděpodobné, že by Ukrajina vojensky vypudila Rusko ze svého území, bez ohledu na to, kolik mužů vyšle jako potravu pro děla.“
VdL má i jiné obavy, včetně hrozby, kterou by vyjednané urovnání mohlo představovat pro grandiózní plány USA a EU na rekonstrukci Ukrajiny, v nichž, abychom parafrázovali Juliana Assange , potenciálně biliony dolarů z peněz daňových poplatníků jen proplují Ukrajinou a dostanou se zpět do rukou nadnárodní bezpečnostní elity.
Zde je výrok VdL z konce května:
Příměří by bylo ze své podstaty nestabilní a destabilizovalo by region podél kontaktní linie. Nikdo by do země neinvestoval ani by ji neobnovil a konflikt by mohl kdykoli znovu vzplanout. Spravedlivý mír musí vést ke stažení ruských sil a jejich vyhnání z území Ukrajiny.
Od té doby, co VdL řekla tato slova, přišla dlouho očekávaná ukrajinská protiofenzíva a téměř úplně zmizela, přičemž nedosáhla téměř ničeho, kromě masivního zvýšení počtu mrtvých Ukrajinců.
Jak v neděli informoval Wall Street Journal : „Když Ukrajina letos na jaře zahájila svou velkou protiofenzívu, západní vojenští představitelé věděli, že Kyjev nemá veškerý výcvik ani zbraně, že potřebuje vytlačit ruské síly.
Doufali však, že ukrajinská odvaha a vynalézavost zvítězí. Nezvítězila.“ A přesto mlýnek na maso mele dál.
Financování války prostřednictvím Evropského mírového nástroje (EPF)
Je zajímavé, že cena Komise za mír a svobodu nezískala v západních médiích téměř žádnou pozornost. Možná si mainstreamová média myslela, že je to příliš fraškovitý příběh, než aby se o tom dalo mluvit.
Psalo se o něm ale i jinde, včetně úvodníku britského novináře a přednášejícího Marka Blacklocka v čínském vládním orgánu Global Times. Blacklock popisuje poslední volbu WJA pro tuto cenu jako „zvláštní“:
Ve své děkovné řeči hovořila o válce mezi Ukrajinou a Ruskem a citovala z Charty OSN a prohlásila, že země by se měly zdržet „použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu.“
Proč tedy Evropská komise, výkonná složka Evropské unie, záměrně vymyslela metodu, jak se vyhnout svým vlastním vnitřním kontrolám a protiváhám – navrženou tak, aby zabránila EU distribuovat vojenskou pomoc zemím mimo blok – aby jí umožnila posílat zbraně a munici v hodnotě miliard eur ze svých členských zemí?
Falešně pojmenovaný Evropský mírový nástroj (EPF) vytvořil EU v roce 2021 za účelem financování iniciativ, jejichž cílem je vyhnout se válkám, podpořit mír v jiných zemích a posílit mezinárodní bezpečnost. Bylo to nezbytné, protože EU nesmí sama financovat vojenské akce.
Původní rozpočet EPF ve výši 5,5 miliardy eur měl částečně uhradit 27 členským zemím náklady na smrtící zbraně, munici a další vojenskou techniku dodávanou jiným zemím pro tyto účely. Nyní rozpočet činí 12 miliard eur a byl změněn tak, aby mohl být nyní použit na pomoc Ukrajině.
Kyjevu již bylo přiděleno 4,6 miliardy eur a minulý týden šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell nastínil plány poslat Ukrajině v příštích čtyřech letech 20 miliard eur. Tato válka je prvním případem, kdy EU dodala smrtící zbraně tímto způsobem třetí zemi.
Komise v současné době vytváří platformu pro zadávání veřejných zakázek pro země EU, aby mohly společně nakupovat zbraně, a tvrdí, že sdružování poptávky umožní členským státům EU zajistit si lepší podmínky od dodavatelů – stejně jako tomu bylo v případě platformy Komise pro zadávání veřejných zakázek na vakcíny proti COVID-19.
Víte, těch zakázek, ve kterých se podmínky – přinejmenším ty, které prosákly do veřejné sféry navzdory Pfizeru, BioNtech a nejlepšímu úsilí Komise – postupně zhoršovaly, jak šel čas, i když objednávky Komise narůstaly. Je to tak: čím více takzvaných „vakcín“ Komise nakoupila, tím více zaplatila za jednotku.
Členské státy EU jsou nyní zaplaveny stovkami milionů genových injekcí, které nikdo nechce. Jen Německo vyhodilo 83 milionů dávek „vakcín“ za odhadovanou cenu 1,6 miliardy eur a dalších 120 milionů dávek leží ladem ve skladech po celé zemi.
Německo, stejně jako všechny ostatní členské státy EU, však musí pokračovat v nákupu dalších vakcín až do roku 2028. Ministerstvo zdravotnictví zároveň nedávno oznámilo , že v rámci nových úsporných opatření v Berlíně dramaticky omezuje program ve výši 100 milionů eur na výzkum problémů způsobených covidem a očkováním, jakož i na podporu postižených.
Postupy Komise VdL při zadávání veřejných zakázek na očkovací látky jsou nyní předmětem dvou šetření Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO).
Jak nedávno informoval belgický zpravodajský týdeník Le Vif, koncem června se Úřad evropského veřejného žalobce zabýval trestním oznámením podaným belgickým lobbistou Frédéricem Baldanem v Lutychu proti VdL mimo jiné za „ničení veřejných dokumentů“ (nechvalně známé textové zprávy mezi VdL a generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou) a „korupci“.
Zřejmě za tuto jeho iniciativu proti VdL byla Baldanově lobbistické firmě CEBiz pozastavena registrace z evropského registru lobbistů, přestože její akreditace byla v dubnu obnovena.
Ale zpět k ocenění WJA, které, jak název napovídá, nemá jen ocenit závazek nositele k míru, ale také ke svobodě. A to je také něco, na co komise VdL zjevně nebere ohled.
Přesně za měsíc (25. srpna) bude plně spuštěn akt Evropské unie o digitálních službách (DSA). Od tohoto data budou všechny „velké online platformy“ (VLOP) a „velké online vyhledávače“ (VLOSE) povinny urychleně odstranit nezákonný obsah, nenávistné projevy a takzvané dezinformace ze svých platforem.
Pokud tak neučiní, riskují pokuty až do výše 6 % svých ročních globálních příjmů:
Kdo tedy v EU bude moci definovat, co vlastně představuje dezinformaci?
Konečným rozhodovatelem o tom, co představuje dezinformace možná nejen v EU, ale v mnoha jurisdikcích po celém světě, bude Evropská komise.
Mocichtivá exekutiva EU prolezlá konfliktem zájmů, vedená Ursulou von der Leyenovou. Stejná instituce, která je v procesu dynamizace ekonomické budoucnosti EU prostřednictvím nekonečných sankcí, a která se utápí v Pfizergate, jednom z největších korupčních skandálů své 64leté existence.
Nyní chce Komise posunout masovou cenzuru na úroveň, jakou Evropa neviděla přinejmenším od posledních dnů studené války.
Koncem loňského roku Electronic Frontier Foundation varovala , že DSA ve své současné podobě by mohla mít „významný negativní dopad na práva uživatelů, zejména na soukromí a svobodu projevu“.
A jak poznamenává Americká unie občanských svobod (ACLU), svoboda projevu a svobodný tisk jsou základními kameny každé skutečné liberální demokracie.
A Evropská komise se chystá zakotvit cenzurní režim, který hrozí tím, že zničí svobodu projevu v Evropě a mohl by dokonce mít vliv i globálně.
Právě tatáž Komise neštítící se tvrdě totalitních praktik právě získala Světovou cenu za mír a svobodu.
Orwell se opět bude obracet v hrobě.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
Článek Evropská komise Ursuly von der Leyenové obdržela „Světovou cenu za mír a svobodu“ se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda .
