Povzdychy kvůli „právu na analog“ z článků pana Mrcasíka a D-F jdou mimo. Poněkud mně připomínají příběh, který vyprávěl na srazu bývalý spolužák. Seděl tak na soudním kvůli otcovství a naproti němu zachmuřená pětice pánů, kteří si to rozdali na firemním večírku se servírkou. Asi usilovně přemýšleli nad tím, že si měli vzít kondom.
Situace s digitalizací je taková, že už proběhla v podstatných agendách a lidem to vyhovuje.
Lidé platí dobrovolně bezhotovostně, rádi se stanou členy kdejakého klubu a nainstalují apku kvůli korunové slevě, rádi místo stání ve frontě s růžovým formulářem to naklepou na webovkách. A je strašně cool zaplatit hodinkami, které mně ukážou i moji denní aktivitu, ať už se ty data sbírají kam chtějí.
Na straně druhé hotovost bude existovat tak dlouho, dokuď bude masou vnímaná jako proof měny. K tomu není potřeba nějakého kurvení ústavy, stačí respektování statusu-quo zákona č. 136/2011 Sb. a pod.
Problém s aktivismem okolo bezhotovostního styku má motivaci a lobbing poskytovatelů:
– tak jako stravenky, platby kartou jsou klondike provizí, sice to není obligátních skoro 10% jako u stravenek, ale i jednotky procent v tom objemu jsou easy-money.
– data o platbách jsou tvrdá data o chování spotřebitele, jdou krásně vytěžit.
U státu kromě konspiračních fantasmagorií zdejšího osazenstva se jedná pouze o vyšetřování TČ a činnost tajných služeb, jinde se tyto data bez explicitního souhlasu nežádají a stále na to platí procesní pravidla.
Aktuální agenda digitalizace státu spočívá v propojování služeb založených na (digitálních) services, jedná se o přirozený vývoj, docházku taky nezapisujeme do sešitu na vrátnici a nepočítá se na kalkulačce mzdové.
Neznamená to, že stát lusknutím prstů propustí 1/3 úředníků, ale že třeba po nich bude chtít práci odpovídající jejich vysokoškolskému vzdělání a platovému ohodnocení, což opisování z kolonky do kolonky fakt není.
A potom existuje banda užitečných idiotů, kteří nálepkováním a iracionálním povykem pomáhají úspěšně odvádět pozornost od merita věci a krásně pomohou se vyhnout strategickým tématům.
To co je na bezhotovosti a digitalizaci pro poskytovatele a stát důležité, je asymetrie moci, kterou je potřeba vyvážit na úrovni zákonů, ale ne ve smyslu práva na analog (který stejně bude zdigitalizován, jenom na to budeme živit opisovací opici s v.š. platem), ale:
– místo práva na hotovost pohlídat nezkurvení stávajících pravidel pro hotovostní styk a jejich vymahatelnost.
– obnovit a rozšířit povinnosti dle A106, který byl Burešem a jeho úřednicko-policejní klikou osekaný, a spolehnout se na trh „aktivistů“ jako D-F, kteří to umí využít.
– notifikovat bezodkladně jakékoliv vytěžování dat, jednou za rok v abstraktních kódech je to nepoužitelný „analog“, když už ten digitál a datovky máme, že … jde na to zavést klidně speciální typ zprávy, aby to mělo štábní kuturu. Tohle má být povinnost poskytovatele rejstříkových dat, podobně jako security audity. Proč tam asi není …
Dobrá inspirace je fungování aktivistického Seznamu – jeho trasování (cookie) vypnout nejdou a neumíme to na úrovni státu vymoci. Pro techničtější čtenáře – identická funkcionalita jde i bez ukládání na klienta.
– dlouhodobě oligopolní prostředí poskytovatelů plateb a připojení účinně regulovat v cenách (omezením maximální ziskovosti zpětně, sorry jako) a nebo lépe drsně snížit laťku pro vstup na trh bezhotovostních plateb a nechat to řešit trh. Jak se to nemá dělat je vidět v situaci virtuálů v telco. Opět by mělo být předmětem diskuze proč ta regulace telco nefunguje, nikoliv právo na analogový telefon do každé domácnosti.
– umět lobovat za takovou informační transparentnost.
30.7.2023 Rs.
