EVA HRINDOVÁ
Na sociálních sítích na mě stále častěji útočí videa ošklivých a tlustých žen, které se natáčí v modelkovských pózách. Stále častěji takové ženy vidím i v reklamách. Co se nám snaží vnutit? Že je normální žít nezdravě a pyšnit se morbidní obezitou?
Celý veřejný prostor je znásilňován a lidem je podprahově vymýván mozek. Věci, které byly dříve normální, jsou dnes postupně vytlačovány novým uspořádáním. A tak muži perou prádlo a v reklamách jsou vydáváni za odborníky na úklid a péči o domácnost. Místo modelek, na které se hezky dívá, protože splňují obecný ideál krásy, jsou nám nastrkovány ženy obtloustlé a s různými defekty. Za standard je ve středoevropském prostoru vydávána žena černoška. Všechno jinak než je skutečnou realitou.
Ale nejde jen o reklamy. Z veřejného prostoru, z umění a z popkultury se začíná vytrácet krása, líbivost, laskavost a dobro. Vše, co je normální a krásné je najednou na okraji a podezřelé. Umění musí být rozervané, ošklivé a plné traumat a depresí. Sexuální zneužívání – pokud možno v rodině – je dnes vstupenkou do velkého světa. Bez nějakých sexuálních abnormalit se dnes neobejde žádné umělecké dílo. Čím více traumatizující, čím více ošklivé, tím lepší.
Všímám si toho čím dál víc i v beletrii. Četla jsem docela hezky napsaný román o dívce, která se přihlásila do projektu na podporu vojáků na misích. Byl jí přidělen voják a ona si s ním dopisovala. Pěkné téma, hezky napsané. Ovšem hrdinčin starší bratr byl voják – homosexuál a starší sestra zase lesba. V průběhu příběhu navíc její matka onemocněla rakovinou. Jakoby život normálních zdravých lidí nemohl být ničím zajímavý a byl bez jakékoliv hodnoty.
Co je špatného na kráse a harmonii? Copak neexistují rodiny, kde rodiče v lásce vychovávají děti? Proč se z umění ztratila témata lásky, velkých emocí, krásy a cti? Fakt se musí krásné ženy cítit nepatřičně? Viděla jsem nějaký dokument o feminismu a tam jedna aktérka zcela vážně mluvila o tom, že se musí naučit nevyužívat svou krásu jako prostředek k dosažení něčeho… V tu chvíli jsem pochopila, proč feministky mají ty střelené účesy a barevné vlasy. Protože být krásná je nezasloužená výhoda a diskriminuje to ženy a dívky méně obdařené.
Ráda bych se dožila doby, kdy zase bude normální pěstovat pozitivní hodnoty, kdy bude normální obdivovat krásu, která je spojená s laskavostí a vychází zevnitř člověka. Kdy bude normální takovou krásu těla i ducha obdivovat a opěvovat ji uměleckými díly. Kdy úchylky nebudou adorovány, ale budou léčeny. Kdy děti budou mít vzory, které jim pomohou vyrůst v silné osobnosti, které se nebudou bát překonávat překážky. A kdy přirozené nebude potlačováno a zesměšňováno. A kdy ten, kdo věci nazývá pravými jmény, nebude ostrakizován hysterickými šílenci. Protože přirozené se nedá potlačit napořád…
blogosvet.cz
The post Máme se bát krásy? first appeared on Pravý prostor .
