Máme za sebou několik dní v Budapešti konaného Světového mistrovství v lehké atletice, lemovaného jedním překvapujícím poznáním. Stalo se jím budapeštské obecenstvo. A to nejen pro jeho každodenní mohutné počty, denodenně zaplňující i od vchodů nejvzdálenější plochy tribun, ale hlavně pro radostnou náladu, která se z těch tribun snášela dolů mezi závodníky a vyvolávala v nich stejně radostná hnutí duší, jaká panovala i na tribunách.
