FRANTIŠEK FILIP DVOŘÁK
Tradiční úhybný manévr uličníka, co potají vypustí pšouk a rychle se vytratí z místa činu, aby byl mimo podezření – ustavila naše vláda na běžnou politickou praxi.
Problém nastane, když se z malého uličníka stane velký a zkušený uličník, který zpovzdálí pobaveně sleduje, jak ostatní účastníci jeho experimentu na sebe navzájem vrhají nevraživé pohledy, ve finále následované i slovními výpady. Dobře vidí, že v takové situaci ‚mlčení znamená souhlas‘, ale i verbální reakce někdy vyvolá podezření a stává se nahrávkou na smeč.
Velký uličník prozatím nic nekomentuje, v klidu si nasadí brýle a vše pečlivě zapisuje. To by v tom byl čert, aby to studium politologie nevyužil i v realitě a jeho znalosti tak přišly vniveč. A kdyby na to nepřšel sám, tak mu jeho zkušenější marketéři jistě poradí:
ZLATÉ PRAVIDLO ŘÍKÁ, že:
Za problém nemůže ten, kdo ho způsobil, ale ten, kdo ho uvidí a pojmenuje . Případně ten, kdo svěsí hlavu a zahanbeně mlčí – tomu je však za jeho submisivní postoj rychle odpuštěno.
Tento logický kotrmelec připomíná uvažování jistého druhu pomatených rádoby-ezoteriků ve smyslu: „Když uvidíš, kde je problém, tak jsi ho tím způsobil. Zatímco skutečný původce se ničeho nedopustil, neboť žádný problém neexistuje! Někdo tě okradl? Viník není zloděj, ale ty. Proč? Protože jsi na tu krádež přišel..“ Geniální tah, co? Jako by podobní jedinci dělali této vládě poradce.
Jenže před mícháním určitých meditačních technik s běžnou lidskou činností varují zkušenější adepti: „Ano, základním stavem vesmíru je harmonie. Poznáme ji, když se v mysli povzneseme nad protiklady. A přesto – krádež zůstává krádeží, zloděj zlodějem a kdo rozezná věci tyto od sebe zove se spravedlivým.“
Naše politiky bych nepodezíral z toho, že to přehánějí s meditačními technikami, nicméně hodit se může všechno, tak si dejte pozor, až do vás bude někdo hustit podobná moudra a za jakým účelem.
Děsil bych se však toho , že mohou dosahovat jistého falešného druhu samádhi – ‚My jsme nad všechno lidské hemžení povzneseni. Za věechno můžete vy. A vy! A vy taky, tak se tam vzadu neschovávejte. Stejně vás najdeme!ˇ
A aby to bylo přehlednější – je třeba tyto viníky předem nadefinovat a rozdělit do skupin. Například:
VINÍCI SYSTÉMEM VYGENEROVANÍ: – Skupina lidí, pro kterou vláda dělá všechno proto, aby na ní byla většina společnosti čím dál více naštvaná. tj. – menšiny všeho druhu:
Například naše čtyřprocentní populace , která se kupodivu spoustu let obešla bez ‚Prague Pride‘, možnosti mít na oddacím listu manželku Pepu nebo Karla a spoustu dalších nezbytných opatření, včetně zákazu některých tradičních pohádek pro děti, jejichž pozměněné verze jsou předčítány už v mateřských školkách, aby se mladé mozečky snadno naformátovaly. Ti normální z nich se chytají za hlavu, protože tuší, že je to jen začátek a nechtějí mít s touto pokrokovou ideologií nic společného.
V médiích však nejsou moc slyšet a tak má většinová populace dojem, že s těmito novodobými revolucionáři pilně spolupracují…
Na většinu obyčejných Ukrajinců by naši občané vůbec nemuseli být alergičtí, kdyby ona migrační vlna byla dobře zvládnutá – s méně halasnou propagandou a naopak větší profesionalitou.
Už na začátku nás ti slušní varovali, že kromě skutečných válečných uprchlíků se s nimi svezlo načerno i dost zlatokopů a ‚kmotříků‘, kteří i jim samotným přišli ztěžovat životy.
Nezapomeňme ani na to, že za rozpočtový deficit můžou hlavně důchodci, protože si vláda musela půjčit mimo jiné i 50 miliard na stíhačky, pro které ani nemá speciální letiště.
Darmožrouti mizerní, proč raději neumřou v práci? Raději jim to trochu urychlíme, ať to vyjde levněji..
Na první pohled by mohlo vypadat, že naši představitelé mají o tyto výše uvedené skupiny starost, zatímco u následující kategorie se tak ani nesnaží tvářit. Jsou to:
VINÍCI SYSTÉMEM PŘISTIŽENÍ – Ti, kteří na současné problémy již dávno upozorňovali a tudíž je z logiky věci – způsobili! (viz výše uvedený logický kotrmelec) Běda, když si dovolí svoje někdejší varování připomenout ve chvíli, kdy se naplní.
Říkat jen tak holou pravdu přece znamená ‚šíření nenávisti‘ a proto je také třeba používat pro určité pachatele trestných činů kódová označení typu ´mladík’a ‚cizinec‘. Pokud se pak náhodou ten mladík popere s oním cizincem, může za to pochopitelně jistá předem nadefinovaná kategorie viníků.
Do této kategorie se již tradičně zahrnují skupiny, s oblibou označované za ‚ populisty a extremisty‘ i když těch označení utěšeně přibývá a jejich odborně znějící názvy se nám pokouší navodit dojem pravdivosti.
K nim poslední dobou přibyli ‚ dezinformátoři‘ a proto byl asi nutný onen mohutný nábor uvědomělých ‚ informátorů‘. Ti mají všechny dotyčné identifikovat, nahlásit a hlavně – zahrnout do správné kolonky, aby v tom nebyl zmatek. A jaká kolonka je vlastně pro Čechy?
Češi se dlouhodobě ukazují jako nadprůměrně solidární a tolerantní národ. A s tím je třeba něco udělat – natahovat špagáty, co se dá a tlačit na třecí plochy tak dlouho, až se i ‚andělé na.erou‘, aby se pak mohlo vítězoslavně zvolat: „Ó, jak jste nepřející a nesnášenliví!“
S tímto modelem lze dále kreativně pracovat a přizpůsobovat ho novým podmínkám, ale jeho hlavní účel zůstává nezměněn – Držet kolotoč hněvu dostatečně daleko od toho, kdo ho roztočil.
Ta odstředivá síla to zatím jistí, ale bacha – někdy se ten řetěz utrhne…
The post Kdopak nám tu rozeštvává lidi? first appeared on Pravý prostor .
