JANE KAUFMAN
Plukovník v penzi , Douglas MacGregor říká, že Rusko je v současné době mnohem mocnější v národnostním slova smyslu, než bylo dříve. Ruská populace podporuje boje na Ukrajině a ve skutečnosti se zlobí, že Ukrajina už dávno nebyla totálně zničena. President Putin je musí pomocí svých proslovů usměrňovat a uklidňovat. On sám rozumí velmi dobře jak to na Západě chodí a nechce svým přístupem celý konflikt zhoršit. Vždycky zkoušel se Západem vyjít v dobrém, protože chce obchodovat a ne válčit.
Lidé na Západě také nejsou žádná pomoc, protože jsou neustále mediemi a svými politickými představiteli zpracováváni, aby věřili, že Rusko je neschopné a zpátečnické, že nestojí za nic. Říkají o nich že chtějí pouze válčit a postupně dobýt celou Evropu.
Nic z toho ale není pravda. Rusové chtějí být národ tak, jako každý jiný. Chtějí žít v míru a v klidu. To, co se stalo na Ukrajině je donutilo změnit názor na světovou situaci a výsledkem bude vystupňování ruské vojenské moci na mnohem mohutnější a více nebezpečnější, než si dovedeme představit. Nikdo se pak nebude schopen Rusům ubránit. To je, co Západ svými nerozvážnými činy způsobil.
Ukrajina je prakticky u konce svých sil. Vlad Drakula a skupina jeho věrných budou přesto stále dál trvat na pokračování války, protože Washington jim to diktuje. Jsou odhodláni naprosto zničit ukrajinskou armádu a celý národ a svědomí jim v tom zjevně nebrání.
Jenže Evropané budou muset v brzku konečně povstat a říct, ‘to už je příliš a válka musí skončit‘. Poláci to těžko udělají. Jsou to prima lidé ale beznadějně romantičtí. Pořád se opájejí myšlenkou že tak či onak mohou z bojů na Ukrajině něco urvat pro sebe a rozšířit Polsko na území, která jim patřila, když byli ještě království, v r. 1795.
Zbytek Evropanů jsou nesmlouvavě proti válce. Vidí válku jako obrovskou tragedii, což je pravda, a sledují jak moc je to ovlivňuje. Později, až přijde zima a zboží na policích v obchodech bude chybět a až nebudou schopni vytopit svá obydlí, pak budou konečně muset přestat podporovat zájmy Spojených států a budou muset válku ukončit. K tomu, aby to pochopili, je nutné, aby se situace ještě hodně zhoršila, aby to všichni pocítili.
Záhadně si nikdo nic nedělá z toho, že Německo je zbavováno průmyslu a doslova ničeno. To není dobré, protože Německo je základ prosperity Evropské unie. A tito byli doslova zbaveni své budoucnosti odříznutím zemního plynu, levné energie z Ruska, která poháněla jejich vědecký a průmyslový vývoj již mnoho desetiletí.
Někteří si na to stěžují a přitom říkají, že není dobré obchodovat s Ruskem. Proč by nebylo? S výjimkou dvou světových válek, když přihlédneme k historii posledních 300 a více let, Rusko a Německo byli vždycky obchodní partneři. A byli to velice dobří obchodní partneři. Rusko bylo hlavním obchodním spojencem Německa a Německo bylo hlavním obchodním spojencem Ruska! A toto zkouší Evropská unie a Spojené státy vší mocí zničit.
Dnešní lidé doopravdy nežijí ve 21. století; nedokážou to. 21. století je moderní doba. Dnes jsme tak daleko, že drobné šarvátky z minulosti by neměly být brány v úvahu. Jenže lidé stále vyhrabávají z popele minulosti to, co bylo v r. 1795, 1850, nebo 1910, aby to použili jako důvod pro vojenský útok.
Ve východní Evropě je také příliš mnoho těch, kteří mají své vlastní plány a záměry, odlišné od ostatních, což je ke škodě všem. Polsko je jedním z nich, stejně tak Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko – ti všichni se snaží dosáhnout pouze své vlastní, skryté cíle. Proto nemají rádi maďarského premiéra Orbána, protože ten jednoduše řekl, že se války na Ukrajině nezúčastní, protože by Ukrajinu zničila. Měl naprostou pravdu. To je přesně to, co se dnes děje. A ten nápad, že by Rusko chtělo dobýt celou východní Evropu, to je nesmysl.
Kdo diktuje pokračování války
Je uvažováno, že aby zakryl podvodná podnikání svého syna Huntera, americký president Biden a jeho administrativa chtějí pokračovat s válkou na Ukrajině do nekonečna. Jenže ani to není pravda. Ta problematika je mnohem složitější. Levice se zmocnila vlády a nemíní se jí vzdát. Aby své pozice uhájili, jsou ochotni podniknout cokoliv, naprosto cokoliv.
Proto musíme hledat skutečné viníky jinde. Musíme se podívat na lidi jako je George Soros a Klaus Schwab z WEF a na celou tu bandu. To jsou lidé, kteří jsou naprosto odhodláni zničit Rusko. To jsou ti, kteří vytvářejí zákony a příkazy, se kterými nikdo, kdo má všech pět pohromadě, nemůže souhlasit. Tito lidé nás zkoušejí zbavit průmyslu. Už zničili olejářský průmysl a těžbu zemního plynu. Každá snaha dostat průmysl zpátky do Spojených států, anebo zavést novou výrobu, byla jimi vždycky bržděna a sabotována.
Podpora války na Ukrajině
Teoreticky daly Spojené státy Ukrajině nějakých $100 miliard. Také vydali $69 miliard na vojenské vybavení. Jenže z toho dostala Ukrajina pouze nějakých $20 miliard, protože většina těch peněz byla převedena do Pentagonu, aby nahradila Ministerstvu obrany zbraně a munici, kterou na Ukrajinu poslali. Z těchto peněz byli rovněž zaplaceni dodavatelé, kteří posílají bývalé americké, britské a kdovíjaké jiné vojáky bojovat na Ukrajinu.
Ty peníze byly rovněž využity na zakoupení nového vojenského vybavení, které má nahradit to, co na Ukrajinu odešlo. Vojenský průmysl samozřejmě zaznamenal zisky, jaké neviděli za poslední století. Proto jsou vděčni svým spojencům v Kongresu a pomocí finanční podpory těm správným kandidátům se starají, aby zůstali u moci. Takže – ruka ruku myje.
Jenže těch $20 miliard, které Ukrajina skutečně dostala, z ní udělaly pobočku Spojených států. US dnes vlastní na Ukrajině všecko. Vlastní vládu, platí zaměstnance, platí byrokraty, platí ukrajinskou armádu, platí Zelenského a všecky ostatní.
Konec války
Jenže ta válka musí skončit. Je zvláštní, že právě člověk, který je voják, jako je plukovník MacGregor, který dobře ví jak vypadá kus šrapnelu, který vnikl vojákovi do srdce, nebo jak vypadá posádka tanku po raketovém zásahu, se musí zasazovat o mír. Ti ostatní, kteří si pohodlně hoví v židli a plánují koho napadnout dříve, ti tomu ve skutečnosti nerozumí.
Většina vyšších vojenských představitelů nemá zkušenosti z boje. Vidí to na obrazovce v televizi, nebo na počítači a myslí si, že to chápou. A přitom nechápou nic, ale nepřiznají si to. A tito lidé nás dotáhli do války.
Když se řízneme do prstu, tak o tom mluvíme dny a dny a ta bolest je neúnosná. Mnozí s tou ránou běží k lékaři, nebo i do nemocnice. A co takový voják, když mu střela usekne nohu, nebo vyrve kus těla – dovedeme si představit co to je za bolest a za utrpení?
Svádění viny jeden na druhého
Podle toho, co říká Scott Ritter, západní vojenské vedení obviňuje z prohraného protiútoku ukrajinskou armádu. Podle nich, Ukrajinci byli dobře vycvičeni NATO odborníky aby použili bojovou strategii ‘spojených zbraní‘, což zahrnuje sjednocené použití pěchoty, dělostřelectva, letectva a elektronických válečných možností.
Namísto toho, Ukrajinci nevybíravě použili překvapení hromadného útoku, kdy poslali celé skupiny nedostatečně vyzbrojených a ničím nechráněných vojáků proti ruským kulometům a dělům a doufali, že aspoň někteří z nich přežijí natolik, že pár těch Rusů postřílejí. To je hanebný způsob boje, který nebere ohledy na lidské životy. Jenže ukrajinská vojska se k tomuto východisku z nouze uchýlila právě na radu odborníků z NATO.
Ukrajinci doopravdy nemohli použít strategii spojených zbraní, protože nemají letadla, aby je kryla a chybí jim i mnoho dalšího. Bez letecké podpory je každý boj předem zbytečný a ve skutečnosti, ta letadla tam chyběla od samého začátku, takže válka byla prohrána hned na začátku. To, že stále ještě pokračuje je jen kvůli tomu, že jak Spojené státy, tak i NATO státy a mnozí jiní tam neustále dodávají další a další vojáky.
Když se na situaci podíváme z tohoto hlediska, tak Rusko bojuje na Ukrajině proti celému světu. Japonci a Jižní Korejci tam nejsou asi jen proto, že by to bylo příliš zjevné.
Přesto nebyli Ukrajinci schopni dobýt zpátky nic z toho, co měli v úmyslu. Jejich porážka byla o to víc zhoršena obrovskou ztrátou vojenského personálu a zbraní, takže ve skutečnosti jsou v situaci, kdy už nemohou dál. Ať už si to přiznají nebo ne, jsou u konce sil.
Ztráty na životech vojáků donutily ukrajinské vojenské vedení vyslat na frontu záložní jednotky, které se skládají z těch nejlépe vycvičených a vybavených vojáků. Měli za úkol využít těch několik málo drobných vítězství, které se Ukrajincům podařilo docílit i za cenu neúměrných ztrát na životech.
Jenže ani tento plán neuspěl. Ukrajinská armáda dál krvácí k smrti, což je urychlováno nedostatkem vojáků, kteří pak musí být přesunováni z místa na místo, aby pokryli celou délku styčné linie s ruskými vojsky. To vede ke ztenčování ukrajinských obranných vrstev, což nahrává Rusům, kteří mohou postupovat rychleji a vytvářet mezery v ukrajinském obranném valu.
Ruská armáda má dnes v záloze kromě těch, kteří bojují na frontě, dalších asi 200 000 dobře vycvičených a velmi dobře vyzbrojených vojáků. Oproti tomu Ukrajinci nemají zálohu žádnou. Všechny jejich vojenské jednotky se zúčastnily bojů a tam podstatně prořídly.
Ovšem za tuto porážku není možno vinit ukrajinskou armádu. Ten skutečný viník je NATO. Ti dobře věděli, že bez krytí letectvem nejsou Ukrajinci schopni použít strategii, kterou je učili. Také délka a intenzita zacvičování vojska byla většinou nedostatečná. Dobré zacvičení trvá a dělat něco nahonem, takřka na koleně, se nevyplácí.
Takže ti, co válku prohráli jsou NATO a s nimi – samozřejmě – i Spojené státy.
Dokonce i ženy a invalidi
Ženy a dívky , pracující ve farmaceutickém průmyslu se dnes musí na Ukrajině registrovat k odvodu. Lékaři, sestry a lékárníci budou mít zakázáno opustit zemi. Ženy, které mají zvláštní znalosti se mají zaregistrovat k odvodu dobrovolně. Jedná se o stáří až do 60 let a podmínka je, že musí být zdravé.
Jak moc zdravé musí být, to je ale otázka, protože ukrajinská Verkovna rada již uvedla v platnost zákon, že i ‘částečně zdraví‘ se musí hlásit k odvodu.
Přesto prohrávají
Celý ukrajinský protiútok, který se táhne již tři měsíce, je jedna velká prohra. V posledních dnech podnikají Ukrajinci násilné útoky s použitím všeho, co ještě mají k dispozici, ale ani tím nic nezískávají, jak se vyjádřil ruský Ministr obrany Sergěj Šojgu. I když už za tu dobu ztratili víc než 66 000 vojáků a víc než 7 600 kusů těžké vojenské mašinerie, stále dál útočí. Je to možná jakási zoufalá snaha ukázat Západu aspoň zdání jakéhosi vítězství.
Často ale útočí i na své vlastní, když se tito pokouší opustit svá místa, protože jim došly náboje a potraviny. Přesto se Ukrajinci vzdávají Rusům kde mohou.
Další nebezpečný útok na Rusko
Skoro to vypadá, že maďarský Premiér Viktor Orbán měl pravdu, když v rozhovoru s americkým reportérem Tucker Carlsonem řekl, že: „Žijeme v nebezpečné době. Každému musí být jasné, že třetí světová válka nám už klepe na dveře.“ Tento velmi zajímavý rozhovor můžete najít ZDE .
Velký oheň na mezinárodním letišti ve Pskově koncem srpna byly asi pohonné látky. Dvě letadla byla zničena útokem více než dvaceti ukrajinských bezpilotních letadel, neboli drónů. Nejhorší na tom je, že ta bezpilotní letadla vystartovala buď z Litvy, nebo z Estonska. Obě země jsou NATO země. Takže je možné že se NATO právě zamíchalo do války?
Pskov je od Estonska vzdálen pouze 50 km a od Litvy 65 km. Kdyby střely letěly z Ukrajiny, to by bylo asi 800 km a určitě by byly cestou někde zjištěny a asi i zničeny protileteckou obranou. Mohly ovšem být vypuštěny také z lodi v Baltickém moři, ale i tak by musely přeletět jednu z těchto dvou zemí, nebo obě. Tím pádem byla jejich účast byla nevyhnutelná.
Proč se něco takového stalo právě teď? Asi proto, že ukrajinský protiútok skončil jejich porážkou a s ní skončily i naděje a plány na dobytí Rusy zabraných území.
Baltské státy se vždycky vyznačovaly zvýrazněnou bojechtivostí a záští proti Rusku, i když jako přímí sousedé a dřívější součásti Sovětského svazu, takže by měly být v tomto směru rozumnější. Jenže zde stačí jeden nezodpovědný vedoucí státu, který doufá, že zatažením NATO do konfliktu bude Rusko poraženo a je zle.
NATO ale není schopno se proti Rusku postavit. Nemají na to ani potřebné množství vojáků a ani potřebné zbraně. To všecko, jak vojáci, tak zbraně, už šlo na Ukrajinu a bylo tam zničeno. K tomu můžeme přičíst skutečnost, že historicky bojovné státy, které tvoří část NATO vojsk, dnes nemají o válku zájem a už vůbec nechtějí bojovat s Ruskem.
Rusko se k útoku na Psovsk zatím nevyjádřilo. Zřejmě si oproti ostatním uvědomují, jak velké riziko něco takového představuje.
The post Ukrajinská situace a hrozba přímé války s NATO first appeared on Pravý prostor .
