Justiční věrchuška se sešla společně s tou prokuraturní, aby se poradila jak dál vybírat soudce, když se jim do toho nečekaně namontovala ta zvědavá veřejnost. Přes třicet let jim to donedávna tak pěkně šlapalo. Nikdo se o to, jak jsou noví justiční činitelé vybíráni, jaká jsou kritéria, jaké jsou postupy, nezajímal. A teď tohle .
Zakázat veřejnosti přístup k výběrovým řízením se soudruzi zatím neodváží, i když cukání mají velké. Tak se usnesli alespoň na tom, že se poradí koncem září se samotným ministrem, jak dál.
Jsem moc zvědav, na co přijdou až dají své justiční hlavy dohromady. Zákaz přístupu veřejnosti zatím Angyalossymu neprošel, tak třeba soudruh přijde s nějakou obezličkou. Třeba, že jednání budou dál veřejná, jen se veřejnosti nesdělí kdy a kde budou. To by šlo, co?
Soudruh soudce nám na jedné straně vystupuje jako někdo, kdo chápe význam morálky ve společnosti i v justičních strukturách. Ovšem to jen do té doby, dokud se jedná o teoretické proklamace.
Dokonce je schopen stát se autorem Etického kodexu soudce, společně s kolegou Havelcem a kolektivem.
Ovšem jakmile přijde na praktické uplatňování etiky a morálky, jsme svědky jednání a výmluv, podobných nacistickým zločincům „my jen plnili rozkazy“.
A tak nám soudruh Angyalossy předkládá teze, že komunistický soudce musel soudit podle komunistických zákonů v domnění, že je to nejlepší obhajoba komunistického kolegy Fremra, potažmo jeho samého i všech komunistických soudců na všech úrovních.
Soudruh Angyalossy má, coby justiční činitel, dost zásadní problém. Buď neví co je morálka a umně opisuje morální kodexy jiných do práce, pod kterou se klidně podepíše. Nebo co je morálka ví, ovšem řídit se jí nehodlá, což je pro pracovníka justice navíc v tak vysoké funkci, naprosto nepřijatelné.
Na druhou stranu, čemu se u soudce s komunistickou minulostí divit. Mít jiné vlastnosti než má, zřejmě by do KSČ nevstupoval.
Možná by bylo dobré soudruhovi doporučit, aby se stal opět onou šedou, nevýraznou, justiční myší, kterou byl než ho president Zeman jmenoval předsedou Nejvyššího soudu. Aby dál držel „hubu a krok“ tak, jak byl z justiční hierarchie zvyklý a zdržel se svých neobolševických projevů, protidemokratických a protispolečenských návrhů, i obhajoby svých stranických kolegů z jejich zločinecké organizace.
Mám dost zásadní problém s přístupem soudruha Angyalossyho k veřejnosti, která v souladu s etikou, morálkou a principy demokratické kontroly soudní moci hodlá uplatňovat svá práva. Připomínám znovu, že vůči té přišel soudruh soudce s myšlenkou (a to i v našem postbolševickém justičním systému dosti neotřelou), že je třeba zamezit veřejnosti přístup k výběrovým řízením nových soudců . Každý kdo má jen trochu svobodného ducha a základní ponětí o demokracii se musí ptát, kde tento justiční bolševik bere tu drzost?
K tomu bych podnítil ministra spravedlnosti, zda by nebylo dobré udělit soudci Angyalossymu drobnou výtku, za návrh odstraňování principů demokratické a svobodné společnosti, což veřejná kontrola institucí rozhodně je.
Já sice chápu, že na bolševických právních fakultách se o veřejné kontrole mnoho nedověděl, přesto je podle novelizovaného zákona o soudech a soudcích povinností každého justičního pracovníka doplňovat si vzdělání. Po třiatřiceti letech by bylo na čase. O morální úrovni nemluvě.
Proto sem vložím pár výňatků ústavy, listiny a také z onoho kodexu, aby z nich bylo patrné překročení oné červené čáry. Dokonce si myslím, že tímto návrhem soudce Angyalossy zaútočil přímo na ústavní pořádek České republiky.
Ústava
Článek 9
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. (3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Článek 90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Listina
Článek 3 (3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Článek 4 (4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Článek 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Článek 21 (1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Článek 23 Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
A pár odstavců z Kodexu jmenovaného autora. „Etické zásady chování soudce“.
I.2. Soudce dbá o nezávislost výkonu soudní moci, důvěru v ni a respektuje vysoké nároky na chování soudce.
II.1. Soudce vykonává svou funkci nestranně, nezaujatě, bez předsudků a zachovává patřičnou míru zdrženlivosti.
II.4. Se zástupci sdělovacích prostředků soudce jedná otevřeně, při zachování požadavku nezávislosti a nestrannosti soudní moci.
II.5. Soudce je zdrženlivý při veřejném vyjadřování politických názorů.
II.6. Soudce se při výkonu funkce i v osobním životě vyvaruje projevu jakékoli diskriminace a její podpory. Přistupuje stejně ke každému, kdo se účastní soudního řízení, a takový přístup vyžaduje i od těchto osob.
III.1. Soudce se chová tak, aby jeho chování nesnižovalo vážnost soudcovského stavu. Při výkonu funkce i v osobním životě se vyvaruje jednání, které by mohlo ohrozit jeho bezúhonnost a tím vážnost soudcovského stavu, a podrobuje se omezením z toho plynoucím. III.2. Soudce dbá o to, aby svou bezúhonností a důvěryhodností přispíval k tomu, aby soudní rozhodnutí byla veřejností vnímána jako spravedlivá. III.3. Soudce nezneužívá svou funkci k prosazování svých osobních nebo ekonomických zájmů a k prosazování zájmů jiných osob, ani nepožaduje výhody a výsady, které mu jako soudci nepřísluší.
III.6. Soudce se při výkonu funkce i v osobním životě vyvaruje nevhodného vystupování, projevů nebo konání, včetně takového, které objektivně vzbuzuje dojem nevhodnosti.
IV.1. Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce a chod soudu. Podle svých možností přispívá ke zlepšování právního vědomí mezi odbornou i laickou veřejností. IV.2. Soudce soustavně prohlubuje a rozvíjí své odborné i další znalosti, zkušenosti a osobní kvality, které jsou důležité pro řádný výkon jeho soudcovských povinností a pro jeho působení na veřejnosti jako významné osobnosti.
Je zajímavé, co všechno nám soudruh soudce Angyalossy o vlastnostech soudce dokáže napsat. Teď by se tím mohl zkusit ještě řídit.
Stanik, drsnej manik.
17.09.2023
Článek zaslán i na podatelnu Ministerstva spravedlnosti: posta@msp.justice.cz
