BAWERK.EU
I.
Doktrína přirozeného práva, která inspirovala deklarace o lidských právech z 18. století nenaznačovala zcela mylné tvrzení, že všichni lidé si jsou biologicky rovni. Prohlašovala, že všichni lidé mají od narození stejná práva, a že tato rovnost nemůže být odstraněna žádným člověkem stvořeným zákonem, že je nezcizitelná nebo přesněji nezadatelná. Jen naprostí nepřátelé svobody jednotlivce a sebeurčení, zastánci totalitarismu, vyložili princip rovnosti před zákonem jako odvozený z údajné fyzické a psychologické rovnosti všech lidí. Francouzská deklarace práv člověka a občana z 3. listopadu 1789 vyslovila, že všichni lidé se rodí a zůstávají jakožto rovní v právech. Ale v počátcích režimu teroru, nová deklarace ze dne 24. června 1793, která měla přednost před ústavou, prohlašovala, že všichni lidé jsou si rovni „par la nature.“ (rovni v charakteru). Od této teze, ačkoliv jasně odporující biologické zkušenosti, se pozůstává jedno z dogmat „levičáctví.“ Tak čteme v „Encyclopaedia of the Social Sciencies“, že „při narození jsou nemluvňata bez ohledu na zděděné vlastnosti rovná rodině Fordů.“ (1)
Nicméně, fakt, že lidé se rodí jako nerovní, co se týká fyzických a mentálních schopností, nemůže být vyvrácen. Někteří překonávají své spoluobčany ve zdraví a síle, v moudrosti a nadání, v energii a odhodlání, a tak jsou lépe vyzbrojeni pro dosažení pozemských záležitostí, než zbytek lidstva – fakt, který byl připuštěn také Karlem Marxem. Ten hovořil o „nerovnosti lidského talentu, a tak i o výrobních schopnostech (Leistungsfähigkeit)“ jako „přirozených privilegiích“ a „nerovných jednotlivcích“ (a tito by nebyli různými jednotlivci, pokud by nebyli nerovní).“ (2) V termínech populárního psychologického učení můžeme říci, že někteří mají schopnost se přizpůsobit sami podmínkám zápasu o přežití lépe než jiní. Můžeme tak – bez dopřávání si jakéhokoliv hodnotového soudu – rozlišovat z tohoto stanoviska silnější (superior) lidi a slabší (inferior) lidi.
Historie ukazuje, že od nepaměti silnější lidé využívali výhody své nadřazenosti k uzmutí moci a podrobení si mas slabších lidí. Ve společnosti statusu existuje hierarchie kast. Na jedné straně jsou páni, kteří si přivlastnili všechnu půdu a na druhé straně jsou jejich služebníci, vazalové, nevolníci a otroci a nemajetní poddaní. Povinností slabších je dřít na svoje pány. Cílem institucí společnosti je jen výhoda pro vládnoucí menšinu, knížata a jejich družinu, aristokracii.
Takový byl většinou stav záležitostí ve všech částech světa, než, jak Marxisté tak konzervativci říkají, „hrabivost buržoasie,“ v procesu, který pokračoval po staletí a pořád pokračuje v mnoha částech světa, podkopala politický, společenský a ekonomický systém „starých dobrých časů.“ Trh – ekonomie – kapitalismus radikálně změnily ekonomickou a politickou organizaci lidstva.
Dovolte mi zopakovat některá dobře známá fakta. Zatímco za podmínek doby předkapitalistické silnější lidé byli pány, ke kterým museli masy slabších chodit, za kapitalismus ti nadanější a schopnější nemají jiný prostředek, jak dosáhnout zisku ze své převahy, než sloužit, jak nejlépe jsou schopni, přáním většiny méně nadaných. V tržní ekonomice je moc vložena do rukou spotřebitelů. Oni nakonec určují svými nákupy anebo tím, že se zdrží se nákupu to, co bude vyráběno, kým a jak, v jaké kvalitě a v jaké kvantitě. Podnikatelé, kapitalisté a majitelé půdy, kteří selžou v tom uspokojit nejlepším možným a nejlevějším způsobem nejnaléhavější doposud neuspokojená přání spotřebitelů, jsou přinuceni opustit podnikání a ztratí svoji prioritní pozici. V obchodních kancelářích a v laboratořích jsou nejhorlivější mysli zaměstnány zužitkováním nejkomplexnějšího pokroku vědeckého vývoje pro výrobu vždy lepších nástrojů a důmyslných přístrojů pro lidi, kteří nemají ani tušení o teoriích, které činí výrobu takových věcí možnou. Čím větší je podnikání, tím více je nuceno se přizpůsobit rozmarům a fantasii mas, svých pánů. Základním principem kapitalismu je masová výroba pro zásobování mas. Je to přízeň mas, které umožňuje podnikání narůst, co do velikosti. Obyčejný člověk je v tržní ekonomice nejvýše postaveným. Je zákazníkem, který „má vždy pravdu.“
V politické sféře je zastupitelská vláda důsledkem převahy spotřebitelů na trhu. Držitelé úřadů závisí na hlasech podobně jako podnikatelé a investoři závisí na hlasech spotřebitelů. Stejný historický proces, který nahradil předkapitalistické způsoby produkce kapitalistickým způsobem produkce – nahradil královský absolutismus a jiné formy vlády hrstky za vládu lidu – demokracii. (A) A kdekoliv je tržní ekonomika potlačena socialismem, tam se autokracie vrací. Je jedno, zda je socialistický anebo komunistický despotismus kamuflován použitím přezdívek jako je „diktatura proletariátu“ anebo „lidová demokracie“ anebo „vůdcovský princip.“ Toto vždy umožňuje podrobení mnoha ze strany hrstky.
Je stěží možné si špatněji vyložit stav záležitostí převládajících v kapitalistické společnosti, než ti, že se nazývají kapitalisté a podnikatelé jako „vládnoucí“ třída, zaměřené na „vykořisťování“ mas slušných lidí. Nebudeme zde klást otázku toho, jak by se mužové, kteří jsou za kapitalismu v podnikání, mohli pokoušet využít výhodu svých lepších talentů, v jakékoliv jiné myslitelné organizaci výroby. Za kapitalismu soutěží s ostatními v obsluhování mas méně nadaných lidí. Všechno jejich myšlení směřuje ke zdokonalení metod zásobování spotřebitelů. Každý rok, každý měsíc, každý týden se objeví na trhu něco dříve neslýchaného a je to brzy zpřístupněno mnoha lidem.
To, co zmnohonásobilo „produktivitu práce“ není nějaký stupeň úsilí na straně manuálně pracujících, ale akumulace kapitálu těmi, co spoří a rozumné využití tohoto kapitálu podnikateli. Technologické vynálezy by zůstaly neužitečnými maličkostmi, jestliže by kapitál, který je potřebný pro jejich využití, nebyl dříve akumulován pomocí spořivosti. Člověk by nemohl přežít jako lidská bytost, pokud by byl bez manuální práce. Nicméně to, co ho vyvyšuje nad zvířata není manuální práce a vykonávání rutinních prací, ale spekulace, předpovídání, kterou provádí pro potřeby – vždy nejisté – budoucnosti. Charakteristickým znakem výroby je to, že jde o chování řízené myslí. Tato skutečnost nemůže být odčarována hraním se slovíčky, pro které svět „práce“ značí jen manuální práci.
II.
Podřízení se filosofickému zdůrazňování vrozené nerovnosti lidí jde proti pocitům mnoha lidí. Více nebo méně neochotně lidé připouští, že se nerovnají celebritám z oboru umění, literatury a vědy, přinejmenším co se týká daného oboru, a že nejsou rovni atletickým šampiónům. Ale nejsou připraveni uznat svoji vlastní slabost v jiných lidských záležitostech a zájmech. Jak to vidí, za svůj vzestup vděčí ti, jež je překonávají na trhu, úspěšní podnikatelé a byznysmeni, výhradně jen své ničemnosti. Oni sami jsou, díky Bohu, příliš čestní a zásadoví, aby se spoléhali na nečestné metody chování, které jak říkají sami, umožňují člověku prosperovat v kapitalistickém prostředí.
No, je zde denně rostoucí odvětví literatury, která nestydatě zobrazuje obyčejného muže jako slabošský typ: knihy o chování spotřebitelů a o údajném zlu reklamy. (3) Samozřejmě, ani autoři ani veřejnost, která otevřena jásá nad jejich spisy, netvrdí nebo nevěří, že jde o reálné zobrazení faktů, o kterých se v těchto knihách píše.
Jak nám tyto knihy říkají, tak typický Američan je vrozeně neschopný provádět nejednoduší úkoly všednodenního života domácnosti. On nebo ona nekoupí to, co potřebují pro vhodné vedení domácích záležitostí. Ve své bezbřehé stupiditě jsou jednoduše podníceni triky a nástrahami byznysu ke kupování neužitečných nebo docela bezcenných věcí. Protože hlavním důvodem pro dělání byznysu je dosažení zisku, a to ne pomocí poskytování statků, které lidé potřebují, ale pomocí toho, že jsou tito lidé zahrnuti zbožím, které by jinak nikdy nevzali, jestliže by mohli odolat psychologickým lstem „Madison Avenue.“ (B) Vrozená nevyléčitelná slabost vůle a intelektu průměrného člověka činí chování nakupujících podobné „dětem.“ (4) Jsou tak snadnou obětí darebáctví čachrářů.
Ani autoři ani čtenáři vášnivých výpadů jsi nejsou vědomi toho, že jejich doktríny znamenají, že většina národa jsou blbové, neschopní se postarat o své vlastní záležitosti a nutně potřebuje paternalistickou ochranu. Jsou zaujati závistí a nenávistí vůči úspěšnému podnikání v takovém rozsahu, že nedokáží vidět, jak jejich popis chování spotřebitelů odporuje ve všem, co „klasická“ socialistická literatura obvykle říká o věhlasu proletariátu. Staří socialisté připsali „lidu“, „pracujícím a dřoucím masám“, „manuálním pracovníkům“ všechny kladné rysy intelektu a charakteru. V jejich očích lidé nebyli „dětičkami“, ale tvůrci toho, co je velké a dobré na světě a budovatelé lepší budoucnosti lidského druhu.
Je jistě pravdou, že průměrný obyčejný člověk je v mnoha ohledech slabší než průměrný byznysmen. Ale tato slabost je očividná na prvním místě v jeho omezené schopnosti myslet, pracovat, a tak přispívat více ke společnému produktivnímu úsilí lidstva. Většina lidstva, která uspokojivě dělá rutinní zaměstnání, by sama sebe shledala nedokonalou při provádění výkonů, které vyžadují trochu iniciativy a přemítání. Ale není hloupá při tom, aby řádně řídila svoje domácí záležitosti. Manželé, kteří jsou posláni svými ženami do supermarketu „pro pecen chleba a odcházejí s plnými rukami svého oblíbené poživatiny“ (5) nejsou jistě typičtí. Ani žena v domácnosti, která nakoupí bez ohledu na obsah, protože se jí „líbí obal.“
Obecně se připouští, že průměrný člověk vykazuje bídný vkus. Proto byznys, zcela závislý na přízni masy takových lidí, je nucen na trh dodávat podřadnou literaturu a umění. (Jeden z velkých problémů kapitalistické civilizace je, jak učinit vysoce kvalitní počiny možnými v prostředí, v kterém je „správný chlapík“ tím, kdo vede.) Je nadto dobře známo, že mnoho lidí si dopřává zvyky, jejichž výsledkem jsou nežádané efekty. Jak podněcovatelé velké antikapitalistické kampaně vidí, špatný vkus a nebezpečné spotřební návky lidí a jiná zla naší doby, jsou jednoduše generována PR (public relations) nebo obchodními aktivitami různých odvětví „kapitálu“ – války jsou vytvářeny muničním průmyslem, „obchodníky se smrtí“; kvartální pijáctví alkoholovým kapitálem, bájným „whiskeyovým trustem,“ a pivovary.
Tato filosofie je nejen založená na doktríně vyobrazující obyčejné lidi jako bezelstné hlupáky, kteří mohou být lehce obelstěni soutěží lstivých čachrářů. Také předpokládá navíc nesmyslný teorém, že prodej statků, které spotřebitelé opravdu potřebují a kupovali by je, pokud by nebyli hypnotizováni nástrahami prodávajících je neziskový pro byznys, a že jen prodej statků, které jsou málo anebo zcela neužitečné pro kupující nebo jsou i přímo škodlivé, jim přináší velký zisk. Pokud toto nikdo nepředpokládá, nebude zde žádný důvod usuzovat, že v soutěži na trhu prodávající špatného zboží překonají ty, kteří prodávají dobré zboží. Stejně sofistikované triky pomocí nichž úlisní prodávající, jak se říká, přesvědčují kupující veřejnost, můžou být také použity těmi, kteří nabízejí na trhu dobré a hodnotné zboží. Ale potom dobré a špatné zboží spolu soutěží za stejných podmínek a není zde žádný důvod činit pesimistické soudy o šancích lepšího zboží. Zatímco oběma druhům zboží – dobrému a špatnému – jsou ve stejné míře nápomocny údajné darebnosti prodávajících, jen lepší zboží si užívá výhody toho, že je lepším.
My nepotřebujeme zvažovat všechny problémy vznesené rozsáhlou literaturou o údajné stupiditě spotřebitelů a o potřebné vládní paternalistické ochraně těchto spotřebitelů. Co je zde důležitější je ta skutečnost, že přes populární dogma o rovnosti všech lidí, je teze o tom, že obyčejný člověk je neschopný, aby zvládl obyčejné záležitosti svého všedního života, podporována velkou částí „levičácké“ literatury.
Pokračování příště
bawerk.eu
The post Ludwig von Mises o rovnosti a nerovnosti I. first appeared on .
