EVA HRINDOVÁ
To, že mi je něco nesympatické, neznamená, že to chci zakázat nebo zničit. Prostě se mi to jen nelíbí, nevyhledávám to, nepropaguji to. Je to stejné, jako když někdo nemá rád romantické komedie nebo naopak horrory. Je to věc osobních preferencí a vkusu. Patří to ke svobodě, něco “nemít rád”.
K většině věcí má člověk neutrální postoj. Bohužel žijeme v době, kdy je nám něco neustále vnucováno, je na nás vyvíjen tlak. A tak se člověk dostává do situace, kdy už obyčejná osobní preference něčeho nebo někoho se stává politickým aktem.
A co tedy se u mě z neutrálního postoje dostalo do kolonky “nemám rád”?
1. Nemám ráda transsexuály. Když vidím chlapa v ženských šatech, je mi to odporné. Protože dřív se s tím chlapi tajili a dělali to v soukromí doma nebo v uzavřených klubech. Dnes se s tím chlubí a využívají společenskou podporu, takže to přehánějí a jejich chování je zištné. Chtějí na sebe lacině upozornit a využít společenskou poptávku po úchylkách. Takže ne, je mi to nesympatické kvůli té zištnosti.
2. Nemám ráda romské aktivisty. Udělali si z “pomoci” menšině byznys a pro změnu současného stavu nedělají NIC. Vyhovuje jim, když jsou Romové diskriminovaní a na okraji, protože pak můžou vysávat veřejné rozpočty. Vidí chybu jen u druhých a odmítají jakoukoliv kritiku romského etnika. Jen řvou a jejich aktivity neumožňují nikomu přispět ke zlepšení situace.
3. Nemám ráda feministky. Zhoršují postavení žen a každá žena, která se chce emancipovat je automaticky brána jako feministická kráva. V důsledku podporovaného institucionalizovaného feminismu se postavení žen neustále zhoršuje. Mladé ženy mají problém najít si normálního muže a založit normální rodinu – zvlášť pro inteligentnější ženy – je stále těžší. Hlasy žen, které apelují na rodičovství a založení rodiny, jsou bagatelizovány a zesměšňovány. To není dobré.
4. Nemám ráda ekonomickou migraci – u nás ji vidíme především u nově příchozích Ukrajinců. Je mi odporné, jak se celá společnost nutí do nekritické podpory ukrajinských “uprchlíků”. V tomto případě ale nemůžu říct, že nemám ráda Ukrajince. Nesnáším všechny ty, kteří tuto migraci podporují, vynášejí do nebes každého Ukrajince, rituálně je podporují, útočí na každého, kdo upozorňuje na problémy, na zneužívání podpory a na čím dál častější kriminalitu.
5. Nemám ráda aktivisty z neziskovek. Jak vidím někde nějakého pomatence, který mele nesmysly o nutnosti přestat jezdit auty, nejraději bych ho propleskla. Do stejného ranku spadají “dobráci”, kteří neustále na něco vybírají peníze a apelují na lidskou “dobrotu”. A tihle lidskoprávníci pak jdou a podporují politiky, kvůli jejichž chybné politice se musí vybírat na nemocné děti a chudáky seniory. To je idiocie nejvyššího řádu. Jak neprojevujete dobro podle měřítek těchto aktivistů, jste necita a zlý člověk.
Mám právo nemít něco ráda nebo ne? Je normální, že společnost lidi tlačí k tomu, aby nebyli kritičtí k některým aktivitám? Nenechám si vzít možnost o blbostech říkat, že to jsou blbosti. Proč bych s měla stydět za to, že je mi nesympatické, když se homosexuálové na veřejnosti obchytávají a pusinkují? Dělá to ze mě snad homofoba? Vždy si vzpomenu na knihu, kterou jsem četla v devadesátých letech. Hlavní hrdinka se vyspala s odporným a nesympatickým černochem jen proto, aby ji někdo nenazval rasistkou. Fakt je toto cíl našeho směřování? Doufám že ne.
A proto se nebojte říkat, že se vám něco nelíbí. Máte na to právo!
The post Může se nám něco nelíbit? first appeared on Pravý prostor .
