MAREK PAVKA
V Německu už musejí lidé opouštět své domovy, aby bylo místo pro migranty. V jihobádenském Lörrachu obdrželo na konci února letošního 40 nájemníků od tamní radnice dopis, kde se praví: „Jak víte, Německo je vystaveno silnému proudu uprchlíků z Ukrajiny a jiných částí světa. (…) Pro Vás to znamená, že brzy vypovíme nájemní smlouvu s Vámi.“ To ve městě vzbudilo pobouření. Jeden z nájemníků k tomu řekl: „Je to svinstvo, jak se s námi jedná. Na tento byt jsme čekali tři roky a nyní v něm žijeme sotva pátý měsíc.“ Předseda bádensko-württemberského svazu nájemců Rolf Gassmann k tomu přitom uvádí: „Podle zákona není ubytování migrantů důvodem k vypovězení nájemní smlouvy .“
Městská bytová společnost v Lörrachu po tomto oznámení obdržela 1500 rozzuřených telefonátů a 250 e-mailů. To ale není všechno. Před kanceláří místní pobočky Zelených se demonstrovalo s transparentem „Máme místo – ale ne pro Němce .“
Odpor se projevil i jinde. V Grevesmühlenu v Meklenbursku-Pomořansku mělo být postaveno zařízení pro přistěhovalce. Letos v srpnu se k tomu konalo místní referendum, ve kterém se více než 91 % zúčastněných vyslovilo proti .
Jiné město, které se vzbouřilo proti plánům mocných, je Greifswald ležící také v Meklenbursku – Pomořansku. Tam se obyvatelstvo zmobilizovalo proti plánu postavit zde celkem čtyři zařízení pro uprchlíky, kterým se v liberální novoněmčině říká „kontejnerové vesnice“. Občané během dvou týdnů sesbírali sedm tisíc podpisů a vynutili si místní referendum, v němž více než 65 % hlasujících tyto plány odmítlo .
V Arnsbergu v Severním Porýní-Vestfálsku nabízela zemská vláda majiteli tamního bývalého kláštera několik milionů eur nájemného ročně, pokud v něm ubytuje 450 migrantů. V tamní tělocvičně se konalo shromáždění k této otázce, kterého se zúčastnilo na 750 občanů, přičemž dalších 150 muselo zůstat venku. Odpor shromážděných k záměru zemské vlády byl tak velký, že majitel kláštera ještě na tomto setkání oznámil, že migranty přes nabízené miliony neubytuje, díky čemuž sklidil velký potlesk .
Obdobně se proti plánu zemské vlády na stavbu zařízení pro uprchlíky postavila vesnice Upahl v Meklenbursku-Pomořansku. Tato obec s pěti sty obyvateli má podle záměru zemské vlády ubytovat 400 azylantů (!). Pod tlakem obyvatel si radnice letos v březnu vymohla pozastavení stavby, které však zrušil soud s poukazem na nouzový stav, kdy tamnímu zemskému okresu chybí ubytovávací kapacity . Pamatujete si ještě na to, jak se spolková kancléřka Merkelová v souvislosti s migrační krizí holedbala tím, že „to zvládneme“? Akorát zapomněla dodat, že v nouzovém stavu.
Na tento odpor občanů reagovala politická věrchuška typicky . Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová – ano, to je ta, co chce zakázat AfD – protesty v Lörrachu označila za „falešné a nezodpovědné “. Slova již brzy následovaly činy: 31. srpna provedla policie v Bavorsku, Bádensku-Württembersku a dokonce i Švýcarsku domovní prohlídky u osmi aktivistů, kteří se opovážili před uprchlickým centrem v bavorském Peutenhausenu, vesnici s 650 obyvateli, která ubytovala 50 azylantů – načež začalo docházet k vloupáním a sexuálnímu obtěžování, dokonce i vůči lidem, kteří zpočátku azylantům pomáhali – vyvěsit protestní transparent a zapálit několik dýmovnic, přičemž nic nepoškodili .
Jestli si chcete představit, co znamená taková domovní prohlídka, přečtěte si knihu Svět včerejška od Stefana Zweiga, kde autor popisuje, jak ho takováto domovní prohlídka v jeho domě v Dollfussově Rakousku v únoru 1934 přesvědčila, že má emigrovat. Jak působivá jsou jeho slova o tom, že v onom starém dobrém světě včerejška byla domovní prohlídka něčím nepředstavitelným, zatímco potom se stala čímsi běžným – a nezůstalo jen u domovních prohlídek . Ostatně, vůči politikům z AfD už dochází i k fyzickému násilí.
Jinými slovy, ta samá veřejná moc, která nedokáže zajistit bezpečí pro německé občany, vůči nim používá represe, pokud na to upozorní. Michael Paulwitz z týdeníku Junge Freiheit v souvislosti se situaci v Lörrachu říká, že úřady už ani nemohou dát zřetelněji najevo, že místní jsou pro ně občany druhé kategorie a že v hierarchii veřejného zájmu a plnění veřejných povinností jsou na posledním místě . Zdá se, že jde o projev něčeho, co francouzský politolog Philippe Marlière označuje jako „demofobii“, tedy nenávist mocenské elity vůči vlastnímu lidu . Autor pojmu „postdemokracie“ a jiný francouzský myslitel Jacques Rancière o tom říká, že cílem postdemokracie je to, aby lid zmizel .
Jestli to tak trochu nesouvisí s tím, že lid mocenskou věrchušku do značné míry prohlédl a konkrétně v Německu došlo vloni k rekordnímu poklesu důvěry v politické instituce . Jak konstatuje reportáž z televizního pořadu ARD Tagesschau z Upahlu„mnozí obyvatelé vesnice podle svých slov ztratili důvěru a pochopení v politiku, protože byli postaveni před hotovou věc .“ Jaké to překvapení. Výmluvná jsou také slova starosty Greifswaldu Stefana Fassbindera za Zelené, který bez ohledu na jednoznačný výsledek tamního referenda – dnešní liberálové jen máloco nenávidí tolik jako přímou demokracii – po něm prohlásil: „V nejbližší době se budeme muset ještě intenzivněji zabývat tím, aby docházelo k debatě, k dialogu s občany, podnikateli, všemi ostatními, v zájmu toho, aby se přistěhovalectví dařilo.“ Pokud vám ještě stále není jasné, jakým protimluvem je pojem „liberální demokracie“, zkuste si ten výrok přečíst ještě jednou.
A jestliže pořád netušíte, jak má vypadat onen svět zítřka, připomeňme , že ve věkové kategorii do 15 let má 40 % obyvatel Německa přistěhovalecký původ, mezi 15 a 24 lety je to 35 %, mezi 25 až 34 lety 34 % a mezi 35 a 44 lety 35 %. A protože mocenskému kartelu je to málo, nový zákon má cizincům umožnit rychlejší nabytí občanství .
Realitou se tak stávají slavná slova Bertolda Brechta o tom, že „lid ztratil důvěru vlády. Vláda se tedy rozhodla lid rozpustit a zvolit si jiný.“
Marek Pavka
The post V Německu je místa dost … ale ne pro Němce first appeared on .
