JAN KELLER
Názory na to, jak si v naší čím dál krásnější zemi žijeme, se mohou různit. Jiné budou převažovat v Praze a jiné ve zbytku země, tedy na venkově. Jiné názory budou zastávat osoby, které jsou i se svými kamarády zabezpečeny v dobře placených funkcích, a jiné lidé postávající u přetížených přepážek sociálních úřadů. Všichni bychom se však mohli shodnout na tom, že si tady žijeme jako v pohádce.
Alespoň výstupy politiků čím dál více připomínají ta nejbájnější a nejneuvěřitelnější pohádková vyprávění. Se zatím nejčerstvějším přišel ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), když veřejně prohlásil, že šifrovaný telefon stejného typu, jaký používala jistá skupina vyšetřovaná kvůli páchání trestné činnosti, má doma proto, aby si jeho děti měly s čím hrát. Zatím nereagoval na dotazy čtenářů, kteří vzali jeho tvrzení naprosto vážně: „To pak měly stejnou hračku i Gazdíkovy děti, Polčákovy děti, Redlovy děti a další malí mafiánci? A co si ti malí nezbedové asi tak psali?“ To vše a mnohé další se dočteme v diskusích pod vyjádřením pana ministra. Vnoříme-li se jednou do světa pohádek, může nám začít vrtat hlavou, s čím si doma asi hrají ratolesti příslušníků generálního štábu armády či drobotina v domácnostech členů mordparty, policejního oddělení zaměřeného na objasňování vražd.
Ministr vnitra není zdaleka jediný člen vlády, který si libuje ve vyprávění pohádek. Moc hezká je třeba ta od pana premiéra z ODS. Milé děti, během deseti let uděláme z našich škol centra vzdělanosti, která nám bude celý svět závidět. Začneme tím, že zrušíme předepsané normy pro počet záchodů. Je totiž vědecky prokázáno, že žáci, kteří se trousí při výuce na WC, přicházejí o mnoho informací a v politice pak dosahují slabších výsledků. Například já jsem to vždycky vydržel až do přestávky, a pokud ne, tak jsem ten signál prostě vyslal. Moje vláda pochopitelně přistupuje k věci systémově, proto ve školách snížíme počty kuchařek. Pokud se žáci nebudou moci ve školních jídelnách najíst, odpadne jeden z důvodů, proč na záchod vůbec chodit.
Pro dlouhé zimní večery je jako dělané kouzelné povídání ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN). Vypráví se v něm o tom, jak naši němečtí sousedé s příchodem tuhých mrazů odstavují své továrny a další zbytečné provozy, aby nás doma v Čechách nezábly ruce při pletení svetrů.
Pro ty nejmenší je určen celý seriál bakalářských pohádek ministra zahraničních věcí Jana Lipavského (Piráti). Ocitáme se v nich ve světě věčného míru bez jakýchkoliv bojů a rozepří. Války a rozbroje zmizely jako mávnutím kouzelného proutku hned poté, co se všechny státy rozhodly prudce navýšit své vojenské výdaje, zmodernizovat ty nejničivější zbraně, mobilizovat všechny bojeschopné muže (netýká se ministrů zahraničních věcí) a posunout své vojenské základny co nejblíže k hranicím bývalých protivníků. Devět z deseti vojenských expertů doporučuje vyprávět tuto pohádku pro uklidnění dětem před spaním.
Všeobecně oblíbené jsou také rozprávky o klesajících cenách, o úspěšném boji s inflací, o vynikající dopravní infrastruktuře naší země, o neobyčejně výhodné koupi vojenských letadel, ale třeba též o věčně pomýlených populistech a vždy zásadových demokratech, o úplně zeleném údělu, který k nám přijede v kouzelném elektromobilu, anebo třeba ty o hodných provládních pravdomluvných médiích a o zlých a prolhaných médiích alternativních.
Patrně úplně nejkratší a zdaleka nejpovedenější ze všech pohádek pro dospělé je ta o hradu. Vládne na něm moudrý panovník obklopený dobrými rádci. To je celé. Je pár měsíců po volbách a pohádky je konec.
Jan Keller
The post Z pohádky do pohádky first appeared on .
