JINDŘICH KULHAVÝ
Povolební jednání se na Slovensku komplikují. Vítězný Smer i druhé (opravdu?) Progresívne Slovensko jsou na námluvách u Pellegriniho Hlasu. Z něj se stala velmi žádaná nevěsta. Je fascinující, jak ego jednoho muže může rozhodovat o povolebním uspořádání celého státu.
Robert Fico vstal z popela a vyhrál volby na Slovensku i přes značnou finanční investici ze strany Progresívneho Slovenska do samotných voleb. Je to reakce Slováků na současnou situaci a projev nespokojenosti s trendem představovaným např. Čaputovou. O druhém místě Šimečka si můžeme myslet cokoliv, třetí Pellegrini, respektive jeho Hlas, má ideově blíže spíše ke Smeru. Kdysi byli lídři Smeru a Hlasu souputníky, kteří se tak nějak rozešli. Momentálně se však dostali do situace, kdy by spoluprací mohli být Slovensku užiteční. Otázkou tedy zůstává, zda li dělají politiku pro lidi, nebo je jejich prioritou vlastní prospěch. Bez vzájemné dohody vládní koalici nepostaví a v zákulisí jednání se šušká o tom, že by nakonec mohl být Pellegrini premiérem, jehož post by získal dohodou s Šimečkou z Progresívneho Slovenska. Šimečka má za úkol nikoliv povznést svou zemi z ekonomicko-politického bahna, ale spíše za každou cenu zabránit Ficovi k převzetí vlády. A to i za cenu korupce Pellegriniho.
Jsme tak svědky ukázky kupčení. Stejné proběhlo u nás v době, kdy vznikala Pětikoalice. Piráti s minimem členů i hlasů získali důležité posty jen proto, že šli do voleb se STAN. Podobně se dostala do funkce Pekarová Adamová, jejíž Top09 byla relativně méně úspěšnou stranou na to, jakou získala následně moc. Celý tento proces, kdy jsou uzavírány koalice za účelem znemožnění někomu jinému podílet se na vládě, je jakousi obdobou politické prostituce a možného vydírání. Myslet si na exklusivní post předsedy vlády ze třetího místa je v podstatě drzost, protože to popírá smysl voleb a zastiňuje vůli voličů. Ale jak už dávno víme, to politiky nezajímá. Pro ně je prioritou co nejplnější vlastní koryto a přidanou hodnotou je uspokojené ego.
Řešením výše uvedeného je systém dvou stran a jednoduchý způsob rozdělení moci dle většiny. Čím více je stran, tím větší je počet ambiciózních lídrů neschopných se domluvit. K čemu je nám x politických subjektů, když se není schopna sejít ani opozice s naštvanou ulicí? Máme tady ODS a Top09, kteří si vrkají navzájem, Piráty a Zelené, tedy v podstatě stejnou mentální bídu, našly by se další podobné partaje. SPD, PRO a Trikolora například. Tříštění ideologicky blízkých směrů je stejně většinou důsledkem velikosti ega jedněch a neústupnosti druhých. Čím méně stran, tím jednodušší rozhodování u voličů a méně ztracených hlasů, také prostoru právě pro politickou prostituci. Pokud se tedy Pellegrini nakonec skutečně spojí s Šimečkou, budeme svědky stejného atentátu, jakým bylo odstavení vítězného ANO do opozice u nás.
Jedno je jisté. Politika je jedna z největších špín spojených s existencí lidstva. Dokud ji budou brát politici jako osobní byznys, nečekejme, že by je zajímali jejich voliči. Možná jsou pro ně užiteční do okamžiku vyhlášení výsledků, a jak jsme poznali u Pětikoalice, žádný před volbami daný slib či halasně vyhlašované předsevzetí nejsou po volbách podstatné a směrodatné. A čím větší lump vyhraje, tím větší nezájem o potřeby občanů čekejme. Na řadu totiž přijde i další typ korupce, kterým je koupená či nějak podobně zajištěná podpora médií, nikoliv však snaha vytvořit pro občany co nejlepší podmínky, připravit lepší budoucnost. A protože peníze a strach vládnou světu, dokážete si jistě představit, v jakém prostředí se Fiala & spol. pohybují. Na Slovensku může být ještě smutno.
Jindřich Kulhavý
The post Politická prostituce first appeared on Pravý prostor .
