HONZA PALUSKA
Je důležité zmínit jednu věc. Manželství v čase a kultuře může vypadat jinak – vypadalo a bude vypadat jinak. Nejdůležitější otázkou je, zda lze skutečně změnit samotné srdce manželství, jeho základní strukturu. Pokud to lze, pak není žádný konkrétní rys této instituce trvalý a její budoucnost je historicky nejasná. Proto je důležité se ptát, co je manželství?
Nejméně čtyři charakteristické znaky manželství se nezměnily. Za prvé, manželství je široce chápáno jako komplexní svazek. Zahrnuje sdílení života – propojení myslí, vůlí, činů a zdrojů. Nežijeme jen se svým/svou milovaným/milovanou, ale pro ně. A to rozhodně není náboženský „popis situace“. Mnoho civilních úřadů považuje fingovaná manželství, která byla uzavřena za účelem získání konkrétního materiálního prospěchu (jako jsou imigrační práva), nejen za podvodná, ale i za nezákonná. Rodiny, přátelé a komunity se nescházejí, aby je oslavili, protože taková manželství znamenají vypočítavou, utilitární dohodu – nikoli komplexní svazek.
Druhý ze čtyř rysů manželství, který se nemění, jsou děti. Většina manželských párů předpokládá, že pokud to půjde, budou mít děti. Je tomu tak i přes široké užívání antikoncepce. Páry se liší v tom, kolik dětí chtějí mít a kdy – a toto číslo se snižuje. Mnoho párů, které chtějí být bezdětné, se v rozhovorech vrací k dětem. Je to vnitřně konzistentní a hluboce zakořeněná představa, kdy sebedarující láska ústí v plodnost. Neplodnost není důvodem k veřejným oslavám. Naopak, je to velká bolest. A tak tedy ano, mezi manželství a děti se stále široce klade rovnítko.
Třetím rysem je trvalost, protože lidé stále očekávají, že manželství bude trvalé, prostě svazek na celý život.
A čtvrtým pak sexuální výlučnost a s ní spojená věrnost. Ta rozhodně není jen náboženskou normou. Někteří se tomu sice brání a tvrdí, že očekávání věrnosti je sociálním nebo kulturním artefaktem křesťanství, který je zastaralý. Ale z pozorování soudobého manželství vychází stále stejný, řekl bych nadčasový, příběh. K nevěře může dojít, ale je to výjimka – porušení, chyba, zrada, signál něčeho, co je daleko za tím, co se od manželství očekává. Nevěru, podobně jako rozvod, společnost neoslavuje. I když někdy právě rozchod páru přináší úlevu, vždy zůstane pocit ztráty něčeho, co mohlo být.
Manželství osob stejného pohlaví je sociální konstrukce, kterou někdo vymyslel, nevznikla spontánně a nemá jednotící rysy. Už víme, že hlavně mladší příslušníci LGBTQ+ komunity mají jen malý zájem o manželství. Zvláště pokud jde o trvalost, monogamii a děti. Tito lidé chtějí uznání. A manželství osob stejného pohlaví jim uznání zaručuje. Ale manželství jako takové pro ně zdaleka není vyhledávaným způsobem života. Struktura manželství, jakožto svazku muže a ženy, může být poničena a narušena občanským nebo církevním zanedbáváním, kulturním posměchem a lidskými chybami, ale nemůže být zničena. Manželství je totiž především účast na mezigeneračním společenském fenoménu – instituci, jejíž pravidla nepodléhají našim rozmarům.
FB
The post K tomu “manželství” pro všechny first appeared on Pravý prostor .
