Vnitřně nepevný, ovšem ve strategicky významném prostoru ležící marocký stát představoval od počátku 20. století neuralgický bod evropské velmocenské politiky. Ukázaly to i marocké krize let 1905 a 1911, odrážející jisté napětí mezi Německem a Francií, sekundovanou Velkou Británií. S tou ji od roku 1904 pojila smlouva, považovaná za základ Dohody a tedy i pozdějšího britsko-francouzského spojenectví za první světové války.
