V Českém rozhlase bude brzy některým lidem pořádně horko, protože našlápnou přestupkovou minu a provalí jedno malé veřejné tajemství.
Přečtěte si prosím článek o tom , jak se datově analytická redakce veřejnoprávního média pokoušela získat anonymizovaná data od městských policií a co to provázelo, včetně komického a typicky obstruktivního vyjádření městské policie v Plzni. Městské policie ve skutečnosti mají velmi dobrý důvod nedat surová data o přestupcích z ruky a tak to nedělají.
Článek však obsahuje ještě další informaci, a ta směřuje k hlavnímu tématu tohoto článku. Z šetření v Praze totiž vyplynulo, že existuje podivný nesoulad mezi počtem přestupků, které zveřejnil MHMP ve formě otevřených dat (asi 784 tisíc, které byly MHMP jako správnímu orgánu oznámeny ) a mezi tím, co o sobě tvrdí sami strážníci, kteří dopravních přestupků měli odhalit 1.7 milionu (z toho jich zhruba 150 tisíc projednali na místě ať již domluvou nebo pokutou). Někam se tedy vypařilo asi 800 tisíc přestupků. Ale může se přestupek vypařit? Kupodivu ano!
Mimochodem první krátká odbočka vztahující se k těm číslům samotným. V Praze tč. žije asi 1,3 milionu obyvatel, z toho je jich dejme tomu 900.000 přestupkově odpovědných a potrestatelných. Do kategorie přestupkově odpovědných nepatří například děti do určitého věku, policisté, vojáci, soudci a někteří ústavní činitelé nadané přestupkovou indemnitou. Mezi přestupkově odpovědné ale netrestatelné patří všichni, kdo jsou na tzv. whitelistech, tedy seznamů netrestatelných osob a vozidel, jejichž přestupky jsou z dalšího projednávání automaticky vyloučeny. Z výše uvedených dat plyne, že každý potrestatelný občan Prahy spáchá za rok průměrně dva dopravní přestupky. Pokud je přestupek charakterizován jako jednání, které poškozuje nebo ohrožuje zájem společnosti, jinak řečeno je pro někoho nebezpečné, musel by v Praze být každý den a každou hodinu hotový Armageddon, kdy jen pouhá účast v silničním provozu musí během několika málo minut rezultovat v nehodu. Ve skutečnosti se nic podobného neděje, po Praze můžeme cestovat stejně bezpečně jako kdekoli jinde. To je proto, že se materiálně nejedná o přestupky. To, co úřady nazývají přestupky, má sice formální znaky přestupků, ale není to nikomu nebezpečné. Úřady se vyžívají v trestání těchto pseudopřestupků, zatímco se nevěnují přestupkům skutečným, což vyvolává u bdělé veřejnosti nespokojenost a požadují ještě intenzivnější stíhání přestupků, takže vzniká cosi jako ďáblovo kolo, které zatím nikdo nedokáže zastavit, a pravděpodobně ani nechce.
Whitelistům se budeme věnovat jindy. Je to velké veřejné tajemství českého pokutovacího průmyslu. Zaměříme se pro začátek na jiné veřejné tajemství, a to sice, kdopak že nám tady vlastně měří tu rychlost.
Třetí odbočka se vztahuje k pojmu přestupek. Já budu v následujícím textu nazývat různé věci přestupek, ačkoli někdy budou tyto „přestupky“ v takové fázi řízení, kdy ještě nejsou de iure přestupky. Jinak řečeno, jsou to nějaké skutky, které vypadají jako přestupky, ale ještě o nich nikdo pravomocně nerozhodl. Já budu říkat přestupek všemu. To jen taková legislativně technická poznámka pro hnidopichy v diskusi.
Dále, přestupky jsou různých kategorií. Nejlépe si asi dovedeme představit přestupky spáchané. Těch je největší počet a to je to, co děláme v autě asi každých deset minut. Podmnožina z nich jsou přestupky zjištěné. Ty vznikají tehdy, když si někdo všimne toho, co děláme každých deset minut, třeba policista, strážník nebo udavač. Podmnožinou přestupků zjištěných jsou přestupky oznámené. To jsou takové přestupky, které byly zjištěny, ale nebyly z nejrůznějších důvodů projednány na místě a byly oznámeny místně příslušnému správnímu orgánu za účelem dalšího projednání, Myslím, že tohle je každému víceméně jasné.
Dál mám jednu zajímavou informaci, která je natolik zajímavá, že 9 z 10 městapáků nechce, abyste ji znali. Každá obecní či městská policie poskytuje na základě § 27 odst. 4 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvu vnitra statistické údaje v rozsahu stanoveném v § 17 vyhlášky č. 418/2008 Sb. To by konečně mohlo zajímat i Český rozhlas. Informace poskytnuté podle zákona č. 106/1999 Sb. totiž nemusejí být pravdivé, protože to žádný zákon nepožaduje. Zatímco informace poskytované na základě výše popsaného ustanovení spadají pod presumpci správnosti veřejnoprávních aktů a za pravdivé je lze pokládat. Pokud vás tedy zajímají parametry fungování sboru městapa ve vaší obci, použijte zákon č. 106/1999 Sb. a požádejte ministerstvo vnitra, aby vám poskytlo to, co předmět vašeho zájmu na ministerstvo vyreportoval, vyhoví tomu obratem a bez komplikací.
Jak nahlížet na situaci, kdy je počet zjištěných přestupků dvojnásobný proti oznámeným? To je jistě zcela extrémní situace, která by měla vyvolat zájem hned několika policejních složek. Buď má proces oznamování přestupků správnímu orgánu nějaký fatální zádrhel, nebo je nezákonná praxe whitelistů, korupce a klientelismu velmi rozsáhlá. Nebo existuje ještě jedno vysvětlení, které souvisí s auromatickými měřeními rychlosti a praxí tzv. výzev k úhradě určené částky.
V roce 2020 jsme se zabývali zajímavou situací kolem měření rychlosti v obci Bernartice, která místě spadá do působnosti Městského úřadu Milevsko, odboru právních služeb, přestupků a kontroly. Městská policie Milevsko, která údajně prováděla automatizované měření rychlosti v obci Bernartice zařízením Gemos pronajatým od firmy Gornex. Podle statistiky , která byla publikována MÚ Bernartice údajně Městská policie Milevsko zjistila řádově tisíce přestupků, v roce 2019 konkrétně 9655. Z údajů poskytnutých Městskou policií Milevsko ministerstvu vnitra plynulo, že celkový počet oznámení podezření ze spáchání přestupků oznámených podle § 10 zákona o obecní policii příslušnému správnímu orgánu v roce 2019 byl 68 (sloupec AC) a z toho přestupků spáchaným překročením nejvyšší dovolené rychlosti byl 0, tedy žádné (sloupec AJ). Rozpor byl zejména spatřován v tom, že městská policie ročně domněle zjišťuje řádově tisíce přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti úsekovým měřením, ale při plnění svých zákonných povinností vůči centrálním orgánům státní správy jich uvádí 0 (slovy: nula). Tento argument byl uplatněn v konkrétní kauze vlastníka vozidla, jehož řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy o celých 5 km/h, a to formou důkazního návrhu, kterým se měl správní orgán v řízení zaobírat.
Smyslem této obrany bylo napadnout zákonnost stěžejního důkazu, tedy záznamu o měření rychlosti, které jak známo smí provádět pouze policie a obecní policie za splnění dalších zákonem stanovených podmínek. Pokud by tento důkaz byl získaný nezákonně, byl by procesně neefektivní. Současně je to však důkaz jediný, takže by takový postup měl vést k důkazní nouzi.
Z návrhu důkazů:
Navrhuje se proto, aby byli vyslechnuti zaměstnanci MP Milevsko, kteří jsou za provádění úsekového měřeni odpovědní, aby popsali, jakým způsobem Městská policie úsekové měření rychlosti provedla a jak proběhlo oznamování podezření z přestupků správnímu orgánu. Tito svědkové také objasní, jakým způsobem je plněna podmínka součinnosti s policií obsažená v § 79a ZPPK.
Jedno z možných vysvětlení a velmi pravděpodobné vysvětlení této diskrepance totiž je, že Městská policie Milevsko v Bernarticích žádné měření neprováděla a rovněž tak neoznamovala domnělé porušení zákona správnímu orgánu, protože to dělal nějaký automatizovaný proces v držení provozovatele radaru, a ten se pouze tvářil, že měření provádí městská policie. Pokud by skutečně měření provedla městská policie a zjistila přestupek, jistě by ho oznámila správnímu orgánu a současně vykázala ministerstvu vnitra, jak jí zákon ukládá. Jenže provozovatel radaru není oprávněn měřit rychlost, protože není subjektem uvedeným § 79a ZPPK a skutečnost, že se někdo vydává za městskou policii a generuje bez jejího vědomí oznámení přestupku jejím jménem, by mohla dokonce zakládat trestněprávní odpovědnost. O komplikace tohoto druhu MÚ Milevsko zjevně nestál, protože by byly pro kvetoucí speedbyznys devastující, a tak zcela rozumně a prozíravě celou kauzu po vzoru černobylských likvidátorů uložil pod zem a zakryl vrstvou betonu. K potrestání vlastníka vozidla za správní delikt tedy nedošlo, správní orgán oželel pár stovek za poplatek za průjezd Bernarticemi a my se nedočkali soudního projednávání. Nicméně na ty zmrdy z Bernartic stejně došlo. Potrestala je vlastní chamtivost, pohádali se s Milevskem o kořist poté, co na ně dolehla kauza z Varnsdorfu a dostali strach z kriminálu. Výsledek tohoto sporu o lup mi není znám, ale celkově vypovídá o skutečné povaze českého speedbyznysu, kde vůbec nejde o bezpečnost, ale co nejvíc nakrást.
Nepoměr mezi zjištěnými, oznámenými a vykázanými přestupky nás zajímal i dále a čekali jsme na další příležitost, jak tuto věc používat v defenzívě. Bylo nám jasné, že se musí jednat o nějaký zcela blbý a současně nenažraný správní orgán, tedy ideálně nějaký na jižní Moravě, kde se okrádání občanů skrze měření rychlosti stalo společenskou normou a místní představitelé, často spojení s kleptokratickou KDU-ČSL, pozbyli již veškerou soudnost. A zakrátko se objevil vhodný delikt ve zcela nechutném zlodějském zapadákově jménem Slavkov u Brna, kde už kdysi v minulosti došlo k tomu zásadnímu omylu, že ho Napoleon opomněl srovnat se zemí. Hned od počátku jsme věděli, že this is it. Město ovládané ČSL nebo STAN, arogantní městská policie a neschopní prolhaní úředníci zcela ovládaní zájmem vybrat co nejvíce peněz do obecní pokladny, to je odjakživa ideální terén pro právní průzkum bojem. Vzpomeňme si na Trhové Sviny .
Spolek Mobilita 2014 z.s. se na základě zákona č. 106/1999 Sb. dotázal Městské policie Slavkov, jaký počet přestupků byl zjištěn úsekovým měřením v ulici Čsl. Červeného kříže v obci Slavkov. Městská policie jako povinný subjekt uvedla ve své odpovědi, že v roce 2019 bylo tímto úsekovým měřením zjištěno 16 213 přestupků. Z údajů, které centrálnímu orgánu poskytla sama Městská policie Slavkov však plyne, že celkový počet podezření ze spáchání přestupků oznámených podle § 10 zákona o obecní policii příslušnému správnímu orgánu v roce 2019 byl 65 (sloupec AC) a z toho přestupků spáchaným překročením nejvyšší dovolené nebo povolené rychlosti byl 0, tedy žádné (sloupec AJ). Hopla. Ostatně lze důvodně pochybovat o tom, zda Městská policie Slavkov , jejíž početní stav činí asi 6 hlav, skutečně zpracovává takový počet přestupků za rok. I zde vzniká extrémní rozpor mezi tím, kolik přestupků bylo zjištěno automatickým měřením rychlosti (v tomto případě systém SYDO Traffic Velocity). Tento rozpor, nasvědčující tomu, že měření neprovedla Městská policie Slavkov, ale nějaký jiný subjekt, jsme opět požadovali v řízení vysvětlit, a to nejlépe formou výslechu strážnice Fialové, jejíž jméno bylo pod nepodepsaným oznámením přestupku přítomným v přestupkovém spisu uvedeno a která by mohla pomoci objasnit tyto rozpory. Mimojiné existovalo podezření, že došlo například k přisvojení pravomoci úřadu, což je závažný trestný čin, a jako zákona a pořádku dbalí občané podezření ze závažných trestných činů samozřejmě oznamujeme státním orgánům.
Zde správní orgán neměl tak vyvinutý pud sebezáchovy jako správní orgán v Milevsku a celá věc se nyní nachází už rok a půl v jurisdikci Nejvyššího správního soudu, kterému se do něj evidentně příliš nechce. I jim asi došlo, že tohle pořádně smrdí a čekají, až ve Slavkově zametou stopy. I zde vzniká podezření, že jménem městské policie úřadoval provozovatel radaru, a až se to provalí, tak přeju slavkovskému výběrčímu orgánu hodně štěstí. Největší sranda se Slavkovem byla, že si to celé mohli snadno ušetřit, kdyby vyhověli našemu návrhu a vyslechli strážnici Fialovou. Ta by vypověděla, že radary jsou automatické, že je provozuje městská policie a že za chybu ve statistice se omlouvá a bylo by vymalováno. Sice by lhala, ale strážníci lžou pořád a my bychom během pěti minut přišli o všechnu munici nehledě na ztrátu času a peněz, které jsme vynaložili.
Jak to souvisí s tou malou diskrepancí v Praze? No, tak všichni nějak víme, že je to jen taková velká hra. Celé se to jako tváří, že měření rychlosti provádí Městská policie, avšak ty radary vlastní a provozují různé subjekty, třeba TSK nebo soukromé firmy. Policie ČR v celé Praze provozuje jen dvě úseková měření. Dokumenty se předávají elektronicky, včetně generování tzv. výzev k úhradě určené částky. V tomto komplikovaném modelu, který by se dal charakterizovat minimálně jako obcházení zákona, není vůbec s podivem, že ta čísla nějak nesedí. Nikdy nebudou. Celé to existuje jen díky tomu, že všichni lžou a zamlžují funkční podstatu stroje na český speedbyznys.
Českému rozhlasu, resp. jeho datovým analytikům bych poradil dvě věci.
Předně aby změnili perspektivu a nahlíželi na městské policie jako na kriminální organizace, kterými také jsou. Není to tak, že je všechno v pořádku a jen je někde nějaká chybka nebo problémy s databází. Celé městské policie jsou ta chyba a nic není v pořádku, dokud nebudou zrušeny nebo podrobeny účinným kontrolním mechanismům. Hlavní zájem městských policií je netransparentnost, korupce a klientelismus, a tomu se přizpůsobuje vše ostatní. Na rozdíl od Policie ČR, která podléhá alespoň nějaké systémově nesprávné a neúčinné kontrole, jsou obecní a městské policie bez jakékoli kontroly a to se propisuje do všeho, co dělají.
Dále, aby postavili proti sobě seznam míst, kde byly zjištěny přestupky podle open dat MHMP se seznamem úsekových měření, kde má MP Praha určeno od PČR měřit rychlost. Pravděpodobně se ukáže, že existují úseková měření, která sice fungují, ale správní orgán z nich dostává žádné nebo jen minimum oznámení přestupků, ve srovnání s jinými. Pak se mohou zabývat tím, jak a kým je vedena přestupková agenda k nim.Tím se patrně doberou k tomu, kam se vypařily ty statisíce přestupků.
Ale osobně si myslím, že se brzy ukáže, že ta data byla v pořádku od začátku, celé to bylo jedno velké nedorozumění a skutečně není žádoucí se v tom vrtat, protože strážníci denně bojují proti neukázněným řidičům a není v zájmu slušné společnosti jejich usilovnou práci jakkoli zpochybňovat.
29.10.2023 D-FENS
