LIBOR ČÍHAL
Čech má zvláštní náturu, jde to až trochu k masochismu , místo, aby se modlil, aby se vrátili na Karlovarsko Rusové, kteří je zvelebili, nikdy tam nezapomene spustit lavinu protiruských pomluv a lží a to až absurdně před pustnoucím karlovarským letištěm a zavřenými hotely a butiky. Před pár lety místní velikán Kulhánek, coby starosta města, v podnikatelských novinách uváděl jako hlavní bod svého programu boj proti ruštině v nápisech na hotelích a obchodech. V novinách mu elegantně odpověděl tehdejší předseda podnikatelské unie, aby se bál okamžiku až jeho ideje zvítězí. Kulhánek se toho dočkal. Bezdůvodná a protismyslná nenávist k Rusům může část české populace zahřát i v zimě, druhá, chudší část, by potřebovala jejich levný zemní plyn. Čech když zapomene pomlouvat a nadávat na Rusy, okamžitě přejde k druhému etniku, které miluje stejně jako to první, k Němcům. Když už jejich peníze rozpuštěně v unijních subvencích nefinancují opravy kde jaké zříceniny, tak na to pořádají přímo sbírky, jako např. v případě tepelského kláštera. Naštěstí tyto naše vrozené nenávistné dispozice z nás dělají uznávané prožidovské etnikum, totiž v nadávkách Čech už málokdy dojde až k Židům. Není na to čas.
Malý národ je oproti velkému znevýhodněn zúženou variabilitou názorů a prostoru řešení, které se přirozeným způsobem pohybují kolem imaginárního ideového středu, a obzvlášť v krizových momentech doby to může zablokovat malému národu vůbec vidět optimálnější řešení a může to vést k národní katastrofě. Samozřejmě velcí národní vůdci mohou překonat tento handicap, ovšem s Lipavským, Fialou a Adamovou tato šance nenávratně zmizela. Zúžený prostor strategických řešení způsobil, že česká strana nikdy nedokázala využít možností, které nabízí německá blízkost a které by stát pozvedly. Logicky v situaci českého selhání, nezbývá Němcům nic jiného než exploatovat přirozeným způsobem ekonomické možnosti v českém prostoru, na nic jiného se Čech nezmohl. Němec dal, investoval nebo zaměstnal přímo v Německu a tady končí česká ekonomická představivost. Přitom ekonomické partnerství německo-holandského nebo dánského typu nikdy Němci nevylučovali, pokud se nedá přímo říct, že by je uvítali.
Podobná vada ve vidění, typická u některých malých národů, je patrná např. i v Řecku, vnitřní politické boje téměř na život a na smrt, a jako by o něco šlo. A jde jenom o to, kdo vyhandluje nebo administruje větší subvence z EU. Import o čtyřicet procent převyšuje export, třetina likvidity jde z EU a v ekonomických přílohách novin se domnívají, že ekonomika jde nahoru a Mitsotakis je ekonomickým géniem. Bez evropskounijních (německých) peněz se stát po pár měsících zhroutí a bez unijní diplomatické ochrany padne velká část Řecka do klína Turkům. Národ zde netrpí genetickou averzí k Rusům, ale protiruskou politiku si nechal naoktrojovat Evropskou unií, které slepě věří a dobrovolně se zbavil historicky nejvěrnějšího spojence Ruska. K něčemu tak nebezpečnému mohlo dojít jen v zúžení prostoru politické reflexe, což nese i doba.
Evropská unie se nachází v hluboké krizi, o tom až na české televizní štáby a jejich duchovní pomocníky z univerzit, nikdo nepochybuje. Komatózní Evropská unie byla stavěna, aby fungovala bez politiky a žila podle bizarních ekonomických pravidel, které ji její administrativa vepsala do zakládajících smluv, popř. pseudoústav a podobných nesmyslů, ekonomická praxe se má řídit direktivami bruselských ouřadů. O evropské politice rozhoduje obskurní volič někde v Nebrasce. Evropský ekonomický motor Německo padlo do dlouhodobé recese, nikdy v poválečné minulosti se nenacházelo v ekonomicky tak špatné situaci, další velké státy Francie a Itálie se utápí v rozpočtových deficitech. Je evidentní, že neexistuje žádné unijní osvícené centrum, které najde řešení a národy budou muset hledat osvícená centra samy u sebe, a jaká řešení lze najít v prostoru zúžených řešení a omezených elit bez elitního nátisku?
The post Český masochismus first appeared on .
