Již řadu let se v době kolem výročí 17. listopadu téměř výhradně oficiálně připomínají jen události roku 1989. Události 17. listopadu 1939 jako by se dnes nehodilo vůbec připomínat. Přitom Mezinárodní den studenstva, jako jediný mezinárodní svátek s původem v Čechách, si plně zaslouží důstojnou připomínku. Tehdy šlo skutečně o krk a mnoho studentů skončilo na dlouhou dobu za branami koncentračního tábora. Studenti tehdy opravdu krváceli za budoucnost národa. Někteří zaplatili i vlastním životem či podlomeným zdravím. Kdežto studenti v listopadu 1989 riskovali mnohem méně a vlastně si šli do ulic Prahy vycinkat vlastní lukrativní kariéru a podíl na moci. Nejen oni, i někteří tzv. disidenti dotovaní již léta předtím dolary a markami ze Západu. O nějakém krvácení za budoucnost národa či pobyt v kriminálu nemohlo být v listopadu 1989 ani řeči. Dokonce tehdy nehrozil ani vyhazov ze školy či problémy v zaměstnání. Režim už neměl sílu k velkým represím a vlastně už jen hledal způsob, kterak předat moc lidem předem vybraným ze strany Západu i Sovětského svazu. Viz osobní tlak zrádného antikomunisty Gorbačova na zvolení Havla prezidentem.
V listopadu 1989 se v prvé řadě hrálo o start rychlých kariér a přístup ke státnímu majetku. Šlo o výnosné posty a rychlé prachy. Bylo třeba proto jednat bleskově. Lidé v ulicích posloužili jen jako nezbytný kompars. Samozřejmě, mnohé přivedla na ta listopadová náměstí přirozená nespokojenost s poměry a poctivě věřili v jejich kvalifikovanou nápravu.
myslitel
Promo článek:
Promo článek
číst dál
