G. SITAŘ
Čínský prezident Si Ťin-Pching se setkal se svým americkým protějškem v San Francisku. Jedním z témat byla klimatická krize. Na jednoduché zobrazení postojů obou aktérů stačí jediný graf.
Jednání mezi čínským a americkým prezidentem proběhlo v San Francisku, ze kterého krátce před schůzkou zmizela rozsáhlá stanová městečka lidí žijících na ulici. Bílý dům ke schůzce vydal prohlášení, ve kterém uvádí, že „se oba lídři shodli na důležitosti společného úsilí ke zmírnění klimatické krize v kritické dekádě”.
Pařížská smlouva
Klíčovou mezinárodní smlouvou pro řešení klimatické krize je Pařížská dohoda, ve které se státy zavázaly k opatřením, jež by měly zabránit nárůstu globální teploty.
Pařížská dohoda byla uzavřena v prosinci roku 2015 a byla ratifikována 195 zeměmi.
Cíl Pařížské dohody je stanoven v článku 2: „Udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2°C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a snaha o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5° C.”
Vyspělé a rozvojové země
Důležitým bodem smlouvy je rozlišení účastníků smlouvy na vyspělé země a rozvojové země. Podle smlouvy by se měly vyspělé země zavázat k absolutnímu snížení emisí, zatímco rozvojové země by měly „pokračovat ve zvýšení úsilí o zmírnění dopadů”. Vyspělé země se zavazují k tomu, že budou podporovat rozvojové země v jejich úsilí. Jedním z prostředků podpory je klimatický fond, do kterého by měly rozvinuté země přispět částkou 100 miliard dolarů.
Rozdělení zemí na vyspělé a rozvojové je dáno dohodou UNFCCC a Kjótským protokolem, které rozdělují země na dvě skupiny, nazývané Annex I a Non-Anex I. Do první skupiny, kam spadá i Česká republika, patří vyspělé země, které se podpisem Pařížské dohody zavazují ke snižování skleníkových plynů. Ve skupině Non-Annex I jsou země považované za rozvojové, sem patří mimo jiné i Čína a Indie, které mohou po určitou dobu dále zvyšovat emise skleníkových plynů.
Uhlí končí jenom někde
Pařížská dohoda předpokládá, že uhelné elekrárny budou ve vyspělých zemích odstaveny do roku 2030, v rozvojových zemích mohou být provozovány i po tomto datu. Jak se změnila instalovaná kapacita uhelných elektráren od podpisu Pařížské dohody ukazuje následující graf:
Organizace, která graf připravila, se jmenuje Energy Policy Research Foundation a byla založena v roce 1944. Zabývá se analýzou enegetiky a její ekonomikou. Je financována americkou vládou a soukromými podporovateli. Nedávno publikovala zprávu, ve které analyzuje změnu v instalované kapacitě uhelných elektráren v jednotlivých zemích od podpisu Pařížské dohody.
Od roku 2015, kdy se 195 zemí zavázalo k redukci emisí skleníkových plynů, se vyspělé a rozvojové země vydaly po odlišných cestách. Vyspělé země snížily svoji instalovanou kapacitu uhelných elektráren za posledních osm let o 164 GW. Rozvojové země ji navýšily o 360 GW.
Pozn. autora: Čína je největší geopolitický protivník Západu. Západ v prvním kroku přesunul do Číny výrobu v podstatě všech strategických produktů včetně léků pro léčbu základních chorob.
V druhém kroku se Západ vzdá všech zdrojů levné energie a nahradí je energií drahou. Výstavba kapacit na výrobu drahé energie je většinově závislá na dodávkách z Číny, od solárních panelů po kovy vzácných zemin nebo zpracování lithia do baterií.
Jaký bude asi tak třetí krok?
G. Sitař
The post Americko-čínský summit v jednom grafu first appeared on .
