JAN KELLER
Ne zcela neznámý rakouský ekonom Friedrich von Hayek se nezabýval pouze a výhradně svojí disciplínou, jak by se na akademika slušelo. Ve svém spisku Cesta do otroctví , z jehož českého vydání z roku 2010 citujeme, se pouští do úvah, na které by si určitě měla posvítit současná česká vláda. Ty úvahy totiž nejsou ani zdaleka nevinné a jenom hodně naivní čtenář by si nepovšimnul, nakolik jedovatý osten vůči naší pětikoalici a její politice je v nich obsažen.
Všichni dobře víme, jak pečlivě a systematicky se v dnešní složité době příslušné orgány starají o to, aby měla široká veřejnost jasno, která média hlásají pravdu a která se naopak podílejí na šíření nejrůznějších dezinformací, polopravd a vyložených lží. Vzniká soustava opatření, jež mají zabránit pronikání nesprávných názorů do veřejného prostoru. Je povinností zodpovědné vlády nedopustit, aby byli občané pomýlení a bezmocně tápali v toku informací, jimž bez úřední pomoci prostě nemohou porozumět. Jak ozřejmil premiér Fiala: „lidé mají právo na to, aby informace byly korigovány“. Jakémusi von Hayekovi se však zodpovědné filtrování informací kvůli blahu občanů očividně nelíbí, a my na straně 134 jeho dílka čteme: „Jakmile jsou všechny zdroje současných informací účinně pod kontrolou jednoho jediného subjektu, pak už nejde jen o to přesvědčit lidi o tom či onom. Obratný propagandista má v takové situaci moc formovat jejich myšlení, jak si zamane, a ani ti nejinteligentnější a nejvíce nezávislí lidé nemohou takovému vlivu zcela uniknout, jsou-li dlouhodobě izolováni od všech ostatních zdrojů informací.“
Neomalenost zmíněného ekonoma však tím ani zdaleka nekončí. Přímo zpochybňuje možnost jednou provždy z pozic moci naprosto demokraticky rozhodnout, co je pravdivé tvrzení a co jsou jen účelové dezinformace, které by veřejnost rozhodně neměla slyšet, vidět ani číst. Hayek je v tomto bodě na straně 140 až nesnesitelně demagogický: „Slovo pravda samo o sobě ztrácí svůj původní význam. Stává se něčím, co je určováno vládnoucí mocí, k čemu je třeba v zájmu jednoty organizovaného úsilí věřit a co bývá tu a tam zapotřebí změnit podle toho, jak si to žádá organizované úsilí.“ Záludnější zpochybnění čistoty cílů našich vládních orgánů si lze jen stěží představit. Která dobře utajená cizí agentura za tato slova pana ekonoma asi platila? A proč ho platila právě v rublech, jak lze předpokládat?
O tom, že jeho spisek je skutečně namířen proti úspěšné a oblíbené vládě Petra Fialy, nemůže žádný z odborníků na strategickou komunikaci ani na okamžik zapochybovat. Vždyť Friedrich Hayek se usvědčuje sám, když na stránce 138 inkriminovaného spisku vykládá o naší vládě naprosté nesmysly. Doslova zde čteme: „Všechno, co by mohlo vyvolat pochybnosti o moudrosti vlády nebo vést k nespokojenosti, se musí před lidmi tajit. Nelichotivá srovnání s podmínkami v jiných zemích, vědomí možných alternativ k uplatňované politice, které by mohly naznačovat, že vláda nedodržuje své sliby nebo nevyužívá možností ke zlepšení situace – to vše bude potlačováno.“
Krajně dehonestující Hayekův výplod plný výpadů vůči současné vládě by rozhodně neměl zůstat bez odezvy. To nejmenší, co lze proti podobným dobře promyšleným provokacím udělat, je předvolat si příslušného rakouského diplomata a požádat o vysvětlení. Ministr zahraničních věcí, pan bakalář Lipavský (Piráti), jistě už bude vědět, jak na to.
Jan Keller
The post Hayek si dovolil trochu moc first appeared on .
