Od Palestiny po Afghánistán: Tádžikistán a strategie Íránu
Petr Makedoncev
15. listopadu 2023
Írán má vazby na Hamás, ale íránskou politiku nelze vázat jen na Blízký východ.
Prezident Íránu Ibrahím Raisi navštívil oficiálně dne 8. listopadu Tádžikistán. Jednal s tádžickým prezidentem Imómalím Rahmónem. Podepsali devatenáct dohod z oblasti hospodářství, dopravy, energetiky, vědy, kultury, sportu a dalších. Jednou z dohod bylo zrušení víz mezi oběma zeměmi.
Rahmón informoval, že tádžická a íránská strana rovněž posuzovaly situaci v Afghánistánu a Palestině a jiné konflikty. Raisi poukázal na nezbytnost dalšího posílení spolupráce obou zemí. Řekl: „Mezi Íránem a Tádžikistánem je hluboká vazba, ale nevidíme žádný velký pokrok v hospodářské oblasti, jako je tomu v našich vztazích politických. Proto se musíme soustředit i na ekonomické vztahy.“
Dále Raisi otevřeně promluvil o národní a kulturní blízkosti obou národů: „V kulturní oblasti máme s Tadžikistánem mnoho společného a na našem setkání jsme projednali potřebu podniknout kroky v rozvoji kultury a perského jazyka a aby se předešlo kulturnímu ataku Západu, musíme zachovat naše kulturní dědictví. Je to náš kapitál.“
Toto nejsou jen slova. Tádžikistán je ve Střední Asii jedinou neturkickou zemí. Na pozadí všestranného posilování Organizace turkických států bude upevňování a posilování kulturních vazeb Íránu a Tádžikistánu přispívat ke sbližování obou zemí a jejich kulturní dědictví bude protiváhou snah Turecka, arabských zemí a Západu rozmetat je do všech stran.
Z pohledu společných zájmů jsou důležitá Raisiho slova týkající se regionální bezpečnosti: „Obě země mají dobré možnosti v oboru obchodu i ekonomiky. Obáváme se o lid Afghánistánu a myslíme si, že má právo po dvou desetiletích americké okupace na rozvoj a pokrok a že lid Afghánistánu může očekávat světlou budoucnost. O jeho lid mají Írán a Tádžikistán větší zájem než jiné země. Dotkl se také toho, že Afghánistán je po stažení amerických vojsk ze země stále semeništěm teroristických skupin, a Talibán, který uchvátil moc v Kábulu, je pro obě země nebezpečný. Tato zmínka o hrozbách ze strany Afghánistánu pro celou Střední Asii je možná skrytým podnětem ze strany Íránu Tádžikům, aby byla posílena bezpečnostní spolupráce. Obě země trápí afghánský obchod s drogami a podpis memoranda mezi protidrogovými úřady se týká bezpečnosti.
Na tiskové konferenci v Dušanbe poukázal Raisi na konflikt Palestiny a Izraele. „ Máme s Tádžikistánem stejný pohled na podporu palestinského lidu. V srdcích všech muslimů je bolest nad osudem palestinského lidu. Palestina je otázkou lidství a islámského světa a my to nemůžeme ignorovat a musíme co nejdříve učinit konec této evidentní nespravedlnosti na palestinském lidu a musí být ukončena blokáda Gazy.“
Proč se íránský prezident rozhodl připomenout Palestinu během své návštěvy Tádžikistánu?
Tádžikistán je stejně jako další země Střední Asie muslimský. Přesto byly 26. března 1992 navázány diplomatické vztahy Izraele s Tádžikistánem. Izrael chce prolomit blokádu, která byla nastavena arabským světem a přitom se snaží rozvíjet vztahy s nearabskými muslimskými státy. Nejvýraznějším příkladem muslimské země, která má spojenectví s Izraelem, je Ázerbájdžán, který má přitom společnou hranici s Íránem.
Spolupráce Izraele a Tádžikistánu není významná. Přesto existuje nebezpečí přetahování Tádžikistánu na stranu odpůrců Íránu, a to tím spíš, že normalizace vztahů Teheránu a Dušanbe nastala prakticky nedávno, v letech 2021 až 2022. Proto je z pohledu Raisiho podpis dohod s Tádžikistánem připomenutím kulturní blízkosti Íránců a Tádžiků. Obecná islámská solidarita s Palestinou jsou navzájem propojeny a pomáhají sbližování Teheránu a Dušanbe. (Pozn. překl.: tádžický jazyk je variantou perštiny)
Ohledně konfliktu Palestiny a Izraele bylo zajímavé vystoupení Rahmóna dne 11. listopadu v Rijádu na summitu Ligy arabských států a Organizace islámské spolupráce. Řekl tam: „Tádžikistán rozhodně odsuzuje napadení civilních objektů ve zmíněné oblasti, které způsobilo smrt tisíců civilistů, zranění velkého počtu lidí a zničení životně důležité infrastruktury. Dnešní situace opět dokazuje skutečnost, že problém Palestiny nemá vojenské řešení. Naše země od samého počátku konfliktu vyzývala strany k ukončení násilí a k jednání v zájmu stabilizaci situace. Z našeho pohledu je zabezpečení spravedlivého a dlouhodobého míru možné jen realizací rezoluce OSN o vytvoření nezávislého palestinského státu. Tádžikistán podporuje vytvoření státu Palestina v hranicích z roku 1967 s hlavním městem Východní Jeruzalém.“
Zkušený vůdce Tádžikistánu, který neodmítá spolupráci se Západem, se osobně účastní arabsko-muslimského summitu, kde se zřetelně hovoří o nutnosti vytvoření palestinského státu. Proč se tak stalo?
Návštěva íránského prezidenta v Tádžikistánu a podepsání dohod ovlivnilo oficiální Dušanbe, protože právě Írán více než ostatní muslimské země usiluje o řešení konfliktu Palestiny a Izraele. Kromě toho na Izrael útočí libanonský Hizballáh a irácké šíitské skupiny ostřelují americké vojenské základny. Jsou to spojenci Íránu. Izrael nese od začátku bojů vojenské i hospodářské ztráty, přičemž USA mu musely poskytovat vojenskou pomoc – dodávky zbraní a munice. Přitom musel Západ sytit zbraněmi Ukrajinu a udržovat sankční režim proti Rusku, škodlivý pro obě strany.
Rahmónův projev na summitu v Rijádu se vázal na návštěvu Raisiho v Tádžikistánu. Írán se snaží o posilování spolupráce s příbuzným Tádžikistánem a jde mu i o strategické cíle – oslabení postavení USA a Izraele ve Střední Asii a na Blízkém východě.
Převzato z Eadaily.com/ru
***
V západním mainstreamu panuje zmatek: Ve studené válce pokořená země „benzínek“ řízená autoritářským režimem na hranici krachu vyhraje zástupnou válku se Západem
Ljubov Stěpušova
30. listopadu 2023
Západ nečekal odolnost Ruska
Zmatek Západu ilustruje, že Západ nominoval do kategorie „ničitelů“ (čti zachránců) Ruska předsedkyni centrální banky Nabiullinovou, jak zveřejnil server Politico. Překonání sankcí a zmírnění jejich dopadu je přímá zásluha celého finančního a ekonomického bloku, ne jediného člověka, šířeji pak vlády s jejím předsedou Mišustinem.
Druhý příklad takové zmatenosti je nepochopení toho, proč nemohlo být ukrajinské vojsko úspěšné v protiofenzivě. Na druhou stranu se divili, jak se ruské ozbrojené síly dokázaly po neúspěšném létě 2022 přeorganizovat a přejít na trvalou ofenzívu po celé frontové linii.
Analyzovat vcelku institucionální stabilitu ruské federace Západ neumí. Takové analytiky a stratégy, jakým byl Kissinger, už Amerika nemá. On dokázal vytvořit Kimeriku (Čína + Amerika) a oslabit Sovětský svaz.
Chyby americké strategie týkající se Ruské federace
V čem se americká strategie při rozpoutání války Ruska s Amerikou na Ukrajině mýlila?
1. Nepochopili ruskou mentalitu, která se skládá z trpělivosti, naděje v Boha, pro ateisty naděje, že se všechno dá do pořádku samo, že se to ustálí, a neschopnosti žít v područí. Jakmile někdo začne bojovat s Ruskem, vyleze medvěd z brlohu a potom se již útočníkům nezdá malý.
2. Nespočítali si, co znamená Vladimir Putin. Francouzský prezident Macron přijel před zahájením speciální vojenské operace do Moskvy odradit Putina od ukvapených akcí. Potom na tiskové konferenci, na které Putin upřesňoval bezpečnostní záruky Ruska, se Macton napůl odvrátil a uškliboval se: „Co si myslíš, my Rusko zničíme sankcemi.“ Nyní mu není do smíchu. Už před rokem uvedl, že evropský bezpečnostní systém není možný bez ohledu na zájmy Ruské federace. Nyní jede ministr zahraničí Lavrov do Makedonie na summit Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě promluvit s podmínkami Moskvy na toto téma.
3. Nesplnily se naděje ani na palácový převrat, ani na nelítostnou vzpouru. Prvnímu stát zabránil a lidové povstání nepřišlo. Západ byl překvapen jednotou ruského lidu.
4. Západ nedostatečně prozkoumal možnosti ruského hospodářství. RF nejenže překonala sankce, ale zároveň zahájila vojenské operace, podniky vojensko-průmyslového komplexu vyrábějí nejnovější zbraně, nepřestává výstavba bytů, silnic, ledoborců, elektráren a továren, jsou plněny sociální závazky. HDP Ruské federace se v tomto roce zvýší o 3,5 %.
5. Byla podceněna síla ruské armády. Došlo k celému souboru špatných vyhodnocení, počínaje duší ruského vojáka a konče schopností ruských velitelů rychle se učit a obměňovat jednání. „Surovikinova linie“, fenomén soukromé vojenské společnosti Vagner – v budoucnu přijdou ještě překvapení.
6. Sázka na ukrajinský nacismus byla velice chybnou strategií. Fašistické znaky na německých tancích Rusy dráždily tak, jako máloco. Sám Bůh je proti takové Ukrajině a takovému Západu.
Odplata je blízko
Podle zmatku západních analytiků je možno odhadovat, že finále války rozpoutané proti Ruské federaci nebude ve prospěch Západu. Kdo bude odpovědný za smrt a utrpení milionů lidí v Rusku a na Ukrajině? Vyhnou se odplatě i tentokrát?
Vypadá to, že ne. Tribunál nad Bidenem a jeho společnosti bude, ale dřív bude revoluce v Evropě, která učiní konec hegemonii USA. Potom se vnitřními roztržkami Američané sami oslabí a jejich satelity začnou přecházet na stranu Východu a Jihu. BRICS se nerozrůstá proto, že by to potřebovala RF nebo Čína, ale proto, že jej potřebují všichni.
NATO se rozpadne a dolar a USA poklesnou současně na regionální měnu a regionální mocnost. Potom po iniciativě BRICS bude v OSN zorganizován soud nad Bidenem.
Převzato z Pravda.ru
***
Co je Společenství nezávislých států (SNS) po největší geopolitické katastrofě dvacátého století
Jekatěrina Vinniková
2. prosince 2023
Společenství nezávislých států bylo založeno před dvaatřiceti lety jako volné seskupení nezávislých zemí. Vůdci Ruska, Ukrajiny a Běloruska podepsali dohodu o organizaci nahrazující Sovětský svaz. Krátce na to se k nim připojily ještě další bývalé republiky Sovětského svazu.
SNS je nezávislá regionální organizace, která se objevila jako výsledek rozpadu Sovětského svazu. V prosinci 1991 představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska oznámili v Bělověžském pralese rozpad Sovětského svazu a vznik SNS. Krátce poté oznámila nová organizace svoji otevřenost všem republikám bývalého svazu, ale i dalším státům se stejnými cíly. Koncem prosince se k SNS připojilo ještě osm republik – Ázerbájdžán, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzie, Moldavsko, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Za další dva roky se připojila Gruzie. V roce 1993 mělo SNS dvanáct z patnácti bývalých sovětských republik. Součástí SNS nebyly toliko pobaltské republiky.
Proč bylo vytvořeno SNS
Především proto, aby se předešlo rozpolcení bývalých sovětských republik.
Od samého počátku byla jedním z hlavních úkolů podpora sociálního a hospodářského rozvoje nových států s důrazem na ochranu lidských práv. Proto byla v květnu 1995 podepsána Konvence SNS o právech a základních svobodách lidu.
Mezi cíli SNS uvedenými v chartě organizace jsou
politická, hospodářská, humanitární, kulturní a ekologická spolupráce;
partnerství pro udržení mezinárodního míru a bezpečnosti;
odzbrojení;
koordinace zahraniční politiky.
Struktura SNS
Hlavním orgánem SNS je Rada hlav států SNS. Nyní je jejím předsedou Sadyr Žaparov, prezident Kyrgyzie. Rada má na starosti hlavní otázky týkající se činnosti společenství.
Výkonný výbor SNS organizuje práci všech strukturálních orgánů SNS, vede jej generální tajemník Sergej Lebeděv.
Rada ministrů zahraničí SNS, nyní je jejím předsedou kyrgyzský ministr zahraničí Ženbek Kulubajev.
Rada ministrů obrany SNS odpovídá za vojenský program SNS. Předsedou je Sergej Šojgu.
Meziparlamentní shromáždění SNS má na starosti meziparlamentní spolupráci. Předsedkyní je Valentina Matvijenko.
SNS má celkově přes 90 výborů, rad a center. Úředním jazykem je ruština. Sídlo má v Minsku.
Kdo ze SNS odešel
Za celé období existence SNS jej opustila jen Gruzie. Rozhodla se k tomu po ozbrojeném konfliktu s Ruskem v roce 2008. Od roku 2018 se neúčastní zasedání rad a výborů SNS Ukrajina.
Rozpočet SNS
Sestává z příspěvků členských zemí. V roce 2023 činil něo málo přes 1 miliardu 118 milionů rublů. Prostředky z rozpočtu jdou na zajišťování činnosti orgánů společenství a financování společných opatření. Výše poplatků členských zemí se kontroluje v tříletých intervalech.
Co v SNS vytvořili
V rámci SNS byla vytvořena nejdůležitější organizace pro země Eurasie, a to Smlouva o kolektivní bezpečnosti (CST). Trvala do roku 2002, do vytvoření nezávislé CSTO.
Převzato z Vestikavkaza.ru
