Když NATO nechce do války, je na čase válku přivést do NATO. Polsko a Ukrajina mohou vytvořit společní státní celek a najednou by zde byla válka proti členu NATO. Je také nutné, aby země východní Evropy získaly atomové zbraně.
Válka na Ukrajině načala druhou stovku dnů a svět, kromě oběti a agresora, přestává zajímat . NATO i jeho členské státy odmítli jít napadené zemi na pomoc. Americký prezident Joe Biden, s nediplomatickou idiocií dokonce veřejně ujistil Rusko, že Aliance nebude nic dělat. Tím mu vystavil bianco směnku k vraždění, ničení a rabování. Na Ukrajinu nepřijeli ani „dobrovolníci“ ze Západu s moderními zbraněmi, tak jako to provedli Rusové v roce 2014 na Donbase. Dnešní tolik vychvalované dodávky zbraní jsou nedostatečné, liknavé, typově „každý pes jiná ves“, což vytváří logistickou noční můru. Předávaná západní výzbroj představuje jednu i dvě generace staré krámy. Na Rusko by stačily, jen by jich musel být dostatek v čase i co do objemu a jednoho druhu. Ukrajinské armádě se také pod tlakem bojů nedostává času na zvládnutí obsluhy. Německo v tomto hraje roli dezinformačního kolaboranta Ruska. Po tlaku veřejnosti nebo spojenců z něj vypadne nějaký slib, kterým všechny uchlácholí. Říkáme si, krize je zažehnána, Německo stojí za Evropou. Jenže ke splnění žádných slibů nedošlo a nikdy nemá dojít.
Nabízelo se řešení, že státy bývalého východního bloku poskytnou Ukrajině všechny sovětské zbraně a jejich bezpečnost budou garantovat nově rozmístěná vojska Aliance. Vše ale uvázlo v půli cesty v důsledku neochoty na obou stranách. O to více politici zastírají nutnost vojenské porážky Ruska řečmi o rekonstrukci Ukrajiny. Což bude mimochodem jedním z témat nadcházejícího českého předsednictví v Evropské unii. Bez vítězství ale nebude ani rekonstrukce.
Pro Rusko je „jednání“ součástí vojenské taktiky, levným nástrojem, jak znejistit a oslabit protivníky. Vedle přemístění kolony tanků, vybombardování města, odstřelu nemocnice jednoduše pustí do světa, že je ochotno k dialogu. Nic to nestojí a Západ opakovaně „sedá na lep“. Proč? Protože chce. Telefonáty a osobní rozhovory s Vladimírem Putinem nic nepřináší, jenom jej posilují před domácím publikem. S Adolfem Hitlerem po zahájení války také nikdo nejednal.
Objevují se návrhy, aby Ukrajina vyměnila území za ukončení bojů. Představme si, že dojde k zastavení palby a vypukne příměří. A Rusku zůstane, co má teď v moci? Včetně podniků, infrastruktury, přírodního bohatství, soukromého i firemního majetku (obilí), obyvatel? Co potom? Kdo a jak zabrání Rusku dokončit to, co začalo v roce 2014? A my mezitím budeme Rusi vítat na rekreaci v Karlových Varech a k nákupům módních hadříků Miláně či Paříži? McDonald’s a Starbucks otevřou pobočky v Moskvě, podnikatelé začnou uzavírat nové „dealy“, včetně prodeje francouzských zaměřovačů do ruských tanků, na turné po Evropě vyrazí Alexandrovci? Pokud Francie nechce Putina ponížit a Německo rozhněvat, mají možnost. Ať Itálie předá Rusku Sicílii, Francie Korsiku a Německo Šlesvicko-Holštýnsko. Hlavně aby nové ruské gubernie nesousedily s Českem. Jenže, v představách Emanuela Macrona, Olafa Scholze a Maria Draghi má tribut barbarům před branami zaplatit někdo jiný než oni, a to Ukrajina. Historie poskytla nespočet příkladů, že ústupky si dlouhodobou bezpečnost koupit nelze.
Vladimír Putin považuje Západ za zdegenerovaný. My přitom chválíme sami sebe za údajnou jednotu a sílu. Realita však ukazuje, že pravdu má Putin. Už nás válka štve, důkaz síly nikde, jednota se rozpadá, vysoké ceny energií, potravin dáváme za vinu politikům, nikoliv Putinovi a jeho válce. Proč školské a úřednický odbory si spolu se všemi nespokojenci nejdou stěžovat na velvyslanectví Ruska? Někdo říká, že má Ukrajinu v paži, jiný, že jej jakýsi vzdálený lokální konflikt nezajímá.
Přitom Putin vyhrožoval ultimáty všem bývalým zemím sovětského bloku, tedy i nám a dnes hovoří o navracení území. Pro Rusko totiž neexistuje něco jako dočasná přítomnost v daném místě, tak jako byl dočasný pobyt sovětských vojsk v Československu. Za dočasné považuje naopak stažení svých vojsk. Putin si zkrátka myslí, že mu patří Ukrajina, ale i půl Evropy. A nejhorší je, že západní půlka Evropy si to myslí také.
Co dělat v okamžiku bezprecedentního ohrožení naší bezpečnosti, když Německo, Francie, Itálie nic podobného nepociťují a jsou ochotné východní Evropu obětovat? Jak je vytrhnout z letargie? Mimochodem, jak Německo bere současnou situaci vážně ukazuje nulová změna ve zbrojní výrobě po 24.2.2022. Jediná fabrika na tanky v Evropě, KMW (Krauss-Maffei Wegmann) u Mnichova, vyrábí dva až tři tanky Leopard. Ne denně či týdně, ale měsíčně.
Když NATO nechce do války, je na čase válku přivést do NATO. Po napadení Francie nacistickým Německem v roce 1940, navrhla vláda Velké Británie Paříži vytvoření politické unie. Polsko a Ukrajina mohou vytvořit společní státní celek a najednou by zde byla válka proti členu NATO. Samozřejmě to stejné může provést Rumunsko a Moldavsko po předchozím osvobození Podněstří. Z dlouhodobějšího pohledu je nutné, aby Polsko a další země východní Evropy získaly vlastní jaderné zbraně, protože tzv. unijní lídři totálně selhali.
Vilém Barák
The post Západní Evropa hodila východní Evropu přes palubu first appeared on .
