Ti druzí uprchlíci
RSS

Ti druzí uprchlíci

TOMÁŠ STRAKA

Uprchlická tsunami posledních let vyvolává soucit i odpor, všichni si ji asociují hlavně s
davy mladých mužů tmavší pleti…


 

Tmavší pleť umožňuje označit odpůrce této migrace za rasisty , odlišná kultura a náboženství za xeno- a jiné foby, žně mají extrémisté z obou stran, socialisté národní (vyžadující bílou Evropu) i mezinárodní (vyžadující rovnoměrné rozdělení uprchlíků po Evropě). Názor stíhá názor, slovní přestřelka slovní přestřelku a udržet si chladnou hlavu, nepodléhat nátlakům je čím dál těžší.
A jako spodní proud, jako proudy v přístavu za bouře, se zvolna zvedá druhá migrační vlna,
skrytá a úplně jiná, obtížně viditelná. Ale náznaky tu už jsou…
Sedíme na kafi v jedné z pražských kaváren, já a moje kamarádka… říkejme jí Lucka. Dlouho jsme se neviděli, koncem devadesátých let zmizela studovat do ciziny, a pak se po ní slehla zem.
Vrátila se poměrně nedávno, a přivezla s sebou manžela a dvě děti. Manžel cizozemec, děti dvojjazyčné… Ona sama teď studuje jídelní lístek a nechápavě vrtí hlavou.
„Prosím tě, kdo si může dovolit dát za buchtu ke kafi stovku?“
„Asi ti, co sem chodí pravidelně,“ povídám a pocucávám nejlacinější limonádu ze třetinky.
„A přitom tu bývala tak fajn lidová hospoda… No jo, ale to už je… No tak dvacet let. No nic,
člověk se nemůže divit, že když je dlouho pryč, tak pak ty věci vypadají jinak.“
„To jo, no,“ usměju se.
„A ono by to pro mě nebylo zas tak drahé,“ dodává pro sebe polohlasem, „mívala jsem
trojnásobný plat než teď.“
„Tak proč ses vracela?“ optám se, aby řeč nestála. „Za prací asi ne?“
„Ne, to rozhodně ne… Ale to pochopíš, až tvoje děti začnou chodit do školy,“ odtuší.
„Nestraš. Dodneška si pamatuju, jak mě celou základku mlátili, všichni to věděli a nikdo s
tím nic nedělal.“
„No, víš,“ odloží Lucka jídelní lístek a nakloní se ke mně a ztiší hlas, „tebe aspoň nemlátili
jen za to, že jsi bílej. A nikdo s tím nic nedělal kvůli lenosti vedení školy, ne kvůli strachu z
obvinění z rasismu. A jsou i horší věci, co se můžou dětem stát. Pokud jim bude hrozit jen to, že jim občas někdo rozbije ciferník, tak zaplať Pán Bůh za to.“
Pak jsme řešili práci, život, a k tomuhle tématu se nevraceli. Trochu mě pobavilo, když se
Lucka zmínila, že si dodělává doktorát z gender studies a že se bojí, že ho nedodělá – protože ze studia historických pramenů vyplývá něco jiného, než co její školitelka určila, že má být dokázáno.
Ale to už by bylo na delší rozbor, který do tohoto článku nepatří.
„Pozdravuj manžela,“ loučil jsem se s ní nakonec. „Jak vlastně nesl to stěhování on?“
„Ale jo, nevadilo mu,“ na to Lucka. „To Malmö, ze kterého jsme se stěhovali, už stejně nebylo tím městem, ve kterém vyrůstal a které měl rád.“
Banální příhoda, nemyslíte? Lucku sotva někdo může obviňovat z čecháčkovství, xenofobie
nebo nedostatku rozhledu. Dlouhé roky žila v zahraničí, její manžel je Švéd a ona sama zázemím i skladbou přátel patří spíš k levicově liberálním kruhům – přesně k těm, ze kterých se obvykle rekrutují tzv. sluníčkáři. Její vlastní postoje však tak úplně sluníčkové nejsou – čím to? Že by zkušenost?
Na Lucku jsem si vzpomněl o dva dny později, když mě osud a práce svedly dohromady s
roztomilou francouzkou jménem Fabienne. Je jí jen něco přes dvacet a ještě se hledá; už teď se ale učí česky, ví, že chce žít v Česku a vracet do Francie se nehodlá.
„Proč to?“ zeptal jsem se jí svou lámanou francouzštinou, „není čeština těžká?“
„Trochu,“ ona na to. „Ale když tu chci žít a pracovat, musím přece umět česky.“
„A proč bys tu chtěla žít?“
„No,“ ona na to, „je tu hezky. A bezpečno. V Paříži jsem se v noci na ulicích bála, a do
některých míst bylo lepší nechodit ani za dne. V Praze je mnohem bezpečněji, v centru si sice
dávám trochu pozor, ale oproti Paříži je to pořád lepší. A čeští muži se v průměru lépe chovají k ženám. No, slyšela jsem, že ne ke svým vlastním, ale můj přítel je Francouz… A jinak Češi dávají cizím ženám víc přednost, víc pomáhají, než Francouzi.“
„A nebude ti vadit horší plat?“
„K čemu jsou peníze, když žiješ ve strachu a nesvobodě, když se bojíš říct nahlas, co si
myslíš?“
Fabienne mi byla fakt sympatická, zkoušel jsem ji večer najít na facebooku – a najednou
vidím žádost o přátelství od jakési jiné neznámé dívčiny, Cristina se jmenovala a byla z
Portugalska. Takové zprávy bývají většinou z falešných profilů, ale slušnost velí odepsat i tak –
falešný profil neodpoví a s pravým si člověk může popovídat.
„Ahoj, známe se?“ odepsal jsem, rovnou anglicky.
„Ne… Jen sháním kontakty,“ ona na to. „Chtěla bych se zeptat, co je v tvojí branži potřeba k
práci v Česku.“
„…no, a taky kontakty a jazyky,“ sesumíroval jsem na závěr o něco obsáhlejší odpovědi.
„Čeština vždy, angličtina většinou, třetí jazyk se hodí.“
„Česky neumím ani slovo,“ Cristina na to. „Ale naučím se. Radši se naučit česky, než
zůstávat u nás v Portugalsku.“
Tentokrát ani slovo o důvodech, jen touha dostat se co nejdál z Portugalska. I za cenu
ovládnutí jazyka, jenž je pověstný svou náročností pro každého, kdo se mu neučí od kolébky. Ale ono zas tak nezáleží, zda je důvodem slábnoucí ekonomika, zhoršující se bezpečnost ve městech nebo přistěhovalectví z Ariky. Samotná touha utéct přes půl kontinentu stačí jako určitý příznak závažnosti situace…
Faktu, že se pomaličku polehoučku zvedá nová uprchlická vlna, složená z Evropanů –
utíkajících leckdy i před multikulturním obohacením, které jim štědře poskytly jejich vlády.
***
A teď, proč o tom vůbec píšu. No tak jsem potkal během pár dnů tři holky, co berou Česko
jako dobré místo k životu, no a? To přece nic neznamená, ne?
Inu, jak se to vezme. Podle článků v (levicovém) magazínu A2larm je už teď v Česku velmi obtížné sehnat bydlení. Zejména v Praze, ale nejen v ní.
Podle článku na (Babišově) iDnesu Francie oficiálně podporuje svoje občany ve snaze
odstěhovat se do Česka … a podle francouzské realitní kanceláře cena malého bytu v Paříži začíná kolem půl milionu euro – tedy ceny, za kterou je možné si koupit v Praze hezčí a větší byt, nebo rovnou malý dům.
A nejde jen o Francouze – třeba některé developerské a realitní kanceláře už pro jistotu své
nemovitosti v Praze nabízejí rovnou v ruštině.
Předvídatelné důsledky jsou jednoduché – příliv bohatých cizinců, nesoucích kapitál.
Bohatství, prosperita … zvyšování cen a průměrné životní úrovně. Jen škoda, že sebou ponese
relativní pokles životní úrovně všech, kteří si už nyní vlastní bydlení nemohou dovolit. A že jich je mezi Čechy hodně. A kvůli neustále rostoucím cenám nemovitostí jich bude čím dál víc.
 
Autor: Tomáš Straka
Zdroje: 
Jeden z článků o bydlení na A2larmu:  https://a2larm.cz/2018/08/bydleni-za-sex/
Článek o podpoře přesunu Francouzů do Česka:  https://zpravy.idnes.cz/francie-laka-nezamestnane-do-ceska-ambasada-kampanfvo-/
zahranicni.aspx?c=A180917_113746_zahranicni_kha
Jedna z francouzských realitních kanceláří:  https://www.lodgis.com/fr/paris,vente-appartement/vente-paris_16799.cat.html
Jistá česká realitní a developerská kancelář:  https://ru.svoboda-williams.com/sale/residential-projects/detail/29987-na-petrinach


Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Nebankovní půjčka

Rychlá nebankovní půjčka Fenix je dostupná každému. Peníze do 10 minut

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Matrace pro zdravé spaní

Specializovaný e-shop na matrace s dopravou zdarma.

Cashback

V posledních letech navíc existuje nová možnost úspory: cashback.

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Hry zdarma

Nejlepší hry zdarma.

Slevový kupón

Slevovykupon.net je největší česká databáze slevových kódů a kupónů.



Dnes nejprohlíženější