BENJAMIN KURAS
V létě 2020 – necelý půlrok před prezidentskými volbami – v Demokratické straně vznikl pozoruhodný více než 100stránkový dokument.
Jeho plný titul zní The Biden-Sanders Unity Task Force Recommendations , zkráceně přezdívaný „ Biden-Sanders Pact“. Je výsledkem jednání poradních týmů (anglický termín task force znamená spíš „bojová jednotka“) těchto dvou partajních seniorů o politickém programu příští vlády Demokratické strany, jejž se Biden zavázal vykonávat jako podmínku své kandidatury.
Připomeňme si, že senátor Bernie Sanders, absolvent revolučních kurzů „dlouhého pochodu institucemi“ trockistického politologa Saula Alinskyho, patří mezi ty nejkrajněji nejlevicovější politiky Demokratické strany. Obdivuje Castrovu Kubu a Chavezovu Venezuelu a Sovětským svazem se nechával inspirovat natolik, že tam jel v roce 1980 slavit se svou nevěstou líbánky. Do Bidenova prezidentství tímto dokumentem dokázal propašovat extrémně levicové prvky, včetně různých forem postupné „federalizace“ (čili zestátňování) zdravotnictví, školství, energetiky, zemědělství, bytového trhu a stavebnictví, podpory LGBTQ+ a Green Dealu s nulovým uhlíkem a skleníkovým plynem.
Progresivismus jako první
Upevnil pohled na společnost jako konflikt privilegovaných a znevýhodněných skupin. Ty znevýhodněné zvýhodnil principem DEI ( diversity, equity, inclusion ), jehož cílem je společnost rádoby spravedlivá a rovnostářská, ve skutečnosti rozložená na znepřátelené frakce. To vše proto, že (jak dokument vysvětluje) „americká ekonomika je nastavená proti Americkému lidu“.
Sám Sanders dokument spokojeně komentoval takto: „Úkolem týmů bylo posunout Bidenovu kampaň co možná nejprogresivnějším směrem, a to jsme myslím dokázali. Témata jedno po druhém prošla podstatným posunem.“
Dokument zůstal po dobu volební kampaně v zatmění, aby nevylekal tradiční mírně liberální voliče Demokratické strany. Navenek Biden vedl jim přijatelnější umírněně liberální rétoriku, jíž si udržel jejich hlasy.
Islámské líbánky
V podobném zatmění z týchž důvodů zůstávala Bidenova dohoda z jara 2020 s tehdy ještě nenápadnou a na pohled umírněnou islámskou organizací jménem Emgage. Ta vznikla jako vzdělávací organizace vedle už existujících asi osmdesáti islámských organizací, z nichž nejmíň pět bylo podezřelých z financování terorismu. U jedné ( Council on American-Islamic Relations – CAIR ) se to soudně prokázalo a přesto nebyla postavena mimo zákon.
Emgage se jevila vzorně „čistá“. S tou si na prvním setkání Biden slíbil toto: Ona mu posbírá milion muslimských hlasů, on zruší Trumpův zákaz imigrace z islámských zemí. Ona ten milion početně překročila, on zákaz imigrace zrušil prvního dne svého prezidentství. Otevřel tak stavidla nové masivní muslimské imigraci, kterou navíc ještě posílil zrušením kontroly na mexických hranicích. Jako bonus k tomu přihodil islámu takovéto lahůdky:
Palestinské správě – obnovu finanční podpory 200 milionů dolarů, kterou Trump pozastavil, když zjistil, že se jí využívá k financování terorismu.
Íránu – uvolnění Trumpovými sankcemi zablokovaných financí ve výši 32 miliard, plus 6 miliard výkupné za pět amerických rukojmí, plus obnova jednání o pokračování íránského jaderného programu.
Afghánistánu – ostudný úprk se zanecháním moderní výzbroje v hodnotě 7 miliard, plus dodatečný „humanitární“ příspěvek 2,35 miliardy vítěznému Talibánu, plus imigrace desetitisíců nekádrovaných Afghánců.
Islám (nejkonkrétněji Katar a Saúdská Arábie) za to Americe zeštědřil financování elitních univerzit, jež po zprvu nenápadných pětatřiceti letech dostoupilo nápadných 8,5 miliard dolarů v roce 2021 a pravděpodobných 10 miliard v roce 2023. Univerzity za to islámu vychovaly generace „woke“ studentstva k obdivu k islámu (včetně jeho teroristických odnoží alias osvobozeneckých hnutí) jako přirozenému spojenci progresivistické revoluce, a k nenávisti k Izraeli jako kolonialistické odnoži bělošského imperialismu.
K výsledkům této politiky bychom za Bidenova prezidentství mohli počítat třeba tyto:
Masivní posílení výzbroje, výcviku a bojového odhodlání všemožných teroristických bojůvek ve světě, od Hamásu a Hezbolláhu namířených na Izrael, po Boko Haram masakrující křesťany v Nigérii a jemenské povstalce Hútí ohrožující lodní dopravu v Rudém moři a Suezu. Zároveň katastrofální oslabení pozice USA jako světové velmoci.
Nová desetimilionová nekontrolovaná imigrace do USA (rekord má prosinec 2023 s téměř 300 000 přechody hranic), mezi níž se odhaduje milion muslimů, s potvrzenou účastí zanícených džihádistů a rozvědkám známých teroristů. A přibližně sto tisíc Číňanů ve vojenském věku, s pravděpodobnými nepřátelskými plány proti USA.
Čínské objetí
Čínská konexe je třetí gigantický malér Bidenova prezidentství. Sestává z takovýchto prvků:
Agentura China-United States Exchange Foundation dštící pročínskou propagandu do médií, s pomocí hostin a sponzorovaných návštěv Číny, hojně (a prokázaně) využívaných médii jako CNN, ABC a MSNBC, New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, Forbes, Time Magazine, Newsweek, Atlantic.
Cenzorský vliv na Hollywood, jemuž čínská vláda diktuje, co jeho filmy smějí nebo nesmějí obsahovat, aby byly vpuštěny na čínský divácký trh, dnes největší na světě s roční tržbou téměř 2 biliony dolarů.
Internetové špehování a ovlivňování Američanů pomocí čínských technologií jako TikTok nebo Zoom. Družba sesterských měst se společnými kulturními, turistickými a investičními výměnami „čínsko-amerického přátelství”. Začíná už na školské úrovni sítí zvanou USA-China Sister Schools Association .
Nábor „vlivných amerických přátel na vrcholech amerického establishmentu“ potvrdil sám čínský vůdce Xi v interntem zaznamenané besedě se studenty. Jako „nové okno naděje“, si Bidena pochválil ministr zahraničí Wang-ji.
Obchodní vztahy Bidenova syna Huntera s čínským byznysem, dokumentované v jeho notebooku zapomenutém v opravně a mediálně zcenzurované po celou dobu volební kampaně.
Zrušení sankcí na energetické transakce s Čínou, které Trump zavedl jako obranu před rizikem čínského ovládnutí americké energetické sítě.
Dosazení nebo navrácení pročínských osobností do klíčových míst – například Sullivan v CIA nebo Fauci ve zdravotnictví. Infiltrace univerzit, jednak desetitisíci čínskými studenty (často spolupracujícími s čínskou vědecko-technologickou špionáží), jednak jejich financováním a tedy ovlivňováním. (Příklad: Harvard 116 milionů). A rekrutováním informátorů v řadách amerických akademiků. Případy vyšetřování čínské špionáže vznikají „každých deset hodin“, podle ředitele FBI.
To jen tak několik nejpodrobněji dokumentovaných aspektů Bidenovy ne-li vstřícnosti, tak přinejmenším laxnosti k Číně.
Do jakého stavu tato „trojzubá“politika Ameriku dostala ke konci Bidenova presidentství, prozkoumáme příště.
Deník TO
The post Jak Marx s Mohamedem dobývají Ameriku (5. část) first appeared on Pravý prostor .
